Lukáš Vácha (Conseq): Alternativy nad zlato? Proč a které

Prázdninová pohoda pomalu končí. Společně s tím mnozí investoři tradičně rebalancují svá portfolia a připravují je na konec roku. Měli by v rámci toho přemýšlet také o alternativách?

Určitě. Investor do klasických finančních aktiv to má totiž v současnosti poměrně těžké. Může zvolit konzervativní dluhopisy, kde výnosy do splatnosti atakují nulu, byť stále ještě shora, nebo akcie na vyspělých trzích, které jsou na historických maximech a začínají se pohybovat v neprobádaném území. Jediné, co investorovi z "klasiky" zbývá, jsou rozvíjející trhy, ale i tam je cítit, že se peníze pomalu přelévají.

Jinými slovy, alternativy jsou nyní tím, čím slibují být, tedy alternativou.

Ano. Většina alternativních investic vykazuje poměrně nízkou, nebo ideálně žádnou korelaci se standardními finančními trhy, což je pro investory zajímavé. I z pohledu klasické teorie portfolia je to složka, která v rozumném zastoupení může zlepšit výnosy. To základní doporučení zní "alternativy ano, ale nedávat všechna vejce do jednoho koše". To platí jak o jednotlivých aktivech, tak o třídách aktiv. Podle nás by měl konzervativní investor mít v alternativních nástrojích 20-30 % svých celkových disponibilních prostředků určených k investování.

Co konkrétně by to aktuálně mělo být? Co se alespoň líbí vám?

Snažíme se zaměřovat na nástroje, které toho s finančními trhy nemají moc společného. Takže nám z toho vypadávají drahé kovy a komodity obecně, jejich korelace, zejména v době krizí, je totiž poměrně vysoká. Na jednu stranu sice fungují základní vztahy, tedy například to, že když jdou akcie nahoru, dluhopisy jdou dolů, ale to se děje jen za "standardních" tržních okolností. Když přijde finanční krize, jako například v letech 2008 a 2009, jde většinou vše nahoru, nebo naopak dolů, komodity nevyjímaje.

Komoditám tedy říkáte ne. Které alternativy u vás naopak mají zelenou?

Dnes má smysl zaměřit se na věci, které mají nějaký investiční příběh, což může být v českých podmínkách zemědělská půda. Například ceny nemovitostí jsou v Česku ve srovnání se sousedními zeměmi už na podobných úrovních, takže když si chcete koupit dům v Česku nebo v Německu, tak vás to až na výjimky typu Prahy a Mnichova stojí zhruba stejně. Zemědělská půda je tu naopak za zlomek ceny, kterou byste zaplatili na západ od nás.

Podobně jako další, kdo na českou zemědělskou půdu v poslední době vsadili, tedy čekáte, že bude její cena v následujících letech solidně růst, že se přiblíží západním standardům?

Je tu společná evropská zemědělská politika, dotace, které se začínají srovnávat – čeští zemědělci začínají dostávat podobné částky jako zemědělci z okolních zemí. Tím, že mají nižší vstupy, roste i ziskovost sektoru jako takového, což bude znamenat, že budou schopni platit stále vyšší částky za nájem půdy. To může vést k nárůstu ceny půdy jako takové. Dalším faktorem, díky kterému je nyní půda zajímavá, jsou restituce. Půda je totiž rozdrobená, samotné zcelování pozemků může být proto z pohledu vývoje hodnoty zajímavé.

Vedle půdy se dlouhodobě orientujete i na obnovitelné zdroje energie. Těší vás?

Je to věc, která je z obchodně-podnikatelského pohledu velmi jednoduchá – slunce svítí, vítr fouká, relevantní technologie už je na poměrně vysoké úrovni, takže rizika s tím spojená nejsou velká. Je to tedy čistě o tom, zda EU dodrží závazky, které si dala. Riziko v této oblasti je tedy hlavně politické. Jinak jde o poměrně jasný a srozumitelný nástroj, který dokáže při aktuálně nízkých úrokových sazbách generovat zajímavé výnosy, konkrétně 5-10 %. To před pěti, šesti lety nebylo až tak sexy, protože státní dluhopisy tehdy nesly 4 %. Dnes, když nesou nulu, roste i relativní atraktivita těchto typů aktiv.

Během krize se v souvislosti s diverzifikací portfolia směrem k alternativám opakovaně mluvilo o umění, vínu nebo autoveteránech. Jak se díváte na podobné typy investic?

Optikou standardního investora spíše negativně. Pokud jsem vinař, do vína mohu solidně zainvestovat. Stejně tak, pokud jsem znalec autoveteránů a dvacet let se tím bavím, tak asi mohu dobře zainvestovat. Jde nicméně o věci za hranicí možností běžného investora, čímž nemyslím finanční, ale znalostní hranici. Obecně totiž platí, že by měl člověk buď investovat do standardizovaných aktiv, která jsou pokud možno obchodována na veřejných trzích, kde existuje transparentní ocenění, a nebo by měl investovat do věcí, kterým rozumí, což minimalizuje možnost, že ho někdo podvede.