Největší prohrané sázky: Krize a kolaps
Když John Paulson před krizí sháněl peníze pro fond, který měl těžit z budoucích problémů hypotéčního trhu, byl na Wall Street terčem posměchu. Nyní mu někdejší hlasití pesimisté jeho úspěch jen tiše závidějí.
Podle knihy Gregoryho Zuckermana The Greatest Trade Ever chtěl Paulson pro svůj hypotéční fond sehnat 1 miliardu USD, ale skončil na 147 milionech USD, protože i profesionální investoři (smart money) byli v té době skeptičtí. Prohloupili. Paulsonova myšlenka i načasování byly excelentní a vydělaly miliardy.
Úspěch Paulsona možná vysvětluje, proč ekonomičtí vědátoři stále s takovou oblibou publikují predikce krizí a krachů. Znáte je určitě také:
Sloupkaři předpovídající krizi nebo krach jsou jen malým vzorkem pesimistů, kteří si udělali živnost ze strašení čtenářů. Všichni už léta údajně vidí něco podobného jako Paulson v roce 2006.
Jistota, s jakou krize a korekce trhu předpovídají, by měla být čtenářům na první pohled podezřelá. Pokud by všichni ti jasnovidci měli představu, odkud přivane příští krize, nepsali by pro CNBC, Motley Fool, Contra Corner nebo MarketWatch, ale seděli u počítače a spolu s Paulsonem a dalšími vydělávali miliardy.
Ani Paulson ale není neomylný. Chybný úsudek například odhalila jeho nedávná neúspěšná sázka na zlato. Nejlepší tradeři a investoři světa upřímně přiznávají, jak složité je předpovídat budoucnost, zatímco zmínění chytráci se tváří, jako by to bylo snadné.
Další miliardář Peter Thiel uznává, že do budoucna zkrátka vidět nelze. Ve své knize Zero to One píše, že většina firem krytých rizikovým kapitálem se nikdy nedopracuje k IPO nebo akvizici; většina zkrachuje, obvykle brzy po startu podnikání.
Bývalý obchodník Nick Kokonas napsal v knize z roku 2011 Life, On the Line: "Pokud se vám daří, bude 49 % vašich rozhodnutí špatných." Dokonce i ti nejlepší tradeři - a Kokonas býval velmi úspěšný trader - pravidelně chybují.
Praví obchodníci vydělávající na krizích se vyhýbají senzačním označením typu "krach" nebo "krize". Paulson nepředpovídal hypotéční krizi. Reálným problémem byla podle něho honba spotřebitelů za bydlením. Volal po zotavení ekonomiky. Trhy se neustále přizpůsobují minulým chybám, a proto se musel nevyhnutelně obrátit i trend ekonomiky tažené nezdravou spotřebou, která bujela na úkor reálné ekonomiky hladovějící po kapitálu.
Krize v bankovním sektoru nevznikla až v roce 2008, kdy začaly finanční instituce krachovat. Ke krizi ekonomiku přivedla chybná alokace kapitálu. Selhání bank bylo jen příznakem toho, že kapitalistický systém prochází očistou (v Silicon Valley i mezi hedgeovými fondy je míra krachů obrovská, ale stejně obě odvětví prosperují). Pokud by do očistného procesu nebylo zasahováno, krize, která je sloupkaři označována jako "finanční", by nikdy nepřišla.
Miliardář Ken Fisher často zmiňuje, že "trhy již zahrnují v cenách všechny špatné zprávy, jaké vás jen mohou napadnout". To je mimochodem nejkomičtější na všech tržních výrocích na adresu možných příštích krizí - sýčkové, kteří často ve svých sloupcích mávají slovy "krize" a "krach", věří, že disponují informacemi, jež byly nějakou shodou náhod opomenuty informační mašinou trhu.
Tržní krach je přitom vždy výsledkem působení nových informací, které tito "učenci" neviděli. Trhy se mohou stejně snadno zhroutit za týden nebo za rok, ale z důvodů, které nebudou mít nic společného s komentáři krizí posedlých pesimistů.
Aktuality
