HOT komodita zítřka

Scott Slater, majitel společnosti Cadiz, přiznává, že jeho společnost zatím na vodě nevydělala ani dolar a že bude stát minimálně dalších 200 milionů USD prorazit vrty, zřídit filtrační zařízení a vystavět 43 mil vodovodů napříč pouští, než se žízniví Kaliforňané budou moct poprvé pramenité vody z pouště napít.

Prokopat se k vodě je pro Cadiz tvrdý oříšek, ne tak ale získat kapitál od ziskuchtivých investorů na Wall Street.

Wall Street větří příležitost

Kalifornie má za sebou extrémní sucha a spekulanti cítí peníze. Nezastaví je ani fakt, že reálné zisky z vodního byznysu mohou být jen pořádně nafouknutá bublina. "Investice do vodohospodářství jsou jednou z nejlepších příležitostí nadcházejících desetiletí," tvrdí Matthew J. Diserio z Water Asset Management, jeden z největších investorů stojících za společností Cadiz. "Voda je vzácný statek, který bude tématem číslo jedna 21. století podobně, jako byla pro 20. století určující ropa."

Za poslední desetiletí nakumuloval Cadiz 185 milionů USD ztrát. Kvůli rozvoji projektů pálí ročně 10 až 20 milionů hotovosti, bojuje o vládní povolení a horko těžko pokrývá platy svých deseti jádrových zaměstnanců. Dosud společnost získávala peníze prostřednictvím úvěrů a pravidelným vydáváním akcií. Skeptici ale pochybují, zda se jí vůbec někdy podaří vodu najít, natož zda vykáže nějaké zisky.

"Je to tvrdá hra," říká John Dickerson, šéf Summit Global Management, firmy založené před 20 lety, která investuje do vodohospodářské infrastruktury, lokálních dodávek vody a licencí, a to jak v USA, tak v zahraničí. "Cadiz podpořil sen Wall Street, která byla roky ochotna přečerpávat papírovou vodu." Teď ale investorům dochází trpělivost a společnost je stavěna před palčivou otázku: "Kde je skutečná voda a kdy se jí budeme moci napít?"

Vývoj cen akcií Cadizu vypovídá o mnohém.

Voda = investice jen pro trpělivé

Ostatní venture podniky ze sektoru vodohospodářství také slibovaly více, než nakonec dokázaly zajistit (alespoň zatím). Firmy většinou narážejí na překážky v podobě skeptických regulátorů, opatrných klientů nebo protestujících ekologů.

Několik projektů ale může být nakonec životaschopných. Třeba Poseidon Water v oblasti San Diega dokončuje nový odsolovací závod, který čeká po 15 letech právních sporů s ekology na finální schválení regulátorů.

Ani sucho neobměkčilo místní protestující, aby nechali vstoupit firmy jako Cadiz nebo Poseidon na kalifornský vodohospodářský trh. Hlavním důvodem jsou (jak jinak) peníze. Až začne koncem roku "vyrábět" vodu desalinizační jednotka Poseidonu, měsíční náklady na vodu běžného spotřebitele vzrostou podle propočtů San Diego County Water Authority o 5 USD na 80 USD. Díky nové produkci se ale celková zásoba vody v regionu zvýší o 10 %.

Ekologické organizace jsou jasně proti privatizaci vody. "Voda je veřejný statek a neměla by být privatizována," tvrdí Adam Scow, šéf kalifornské neziskové organizace Food and Water Watch. "Nemůže s ní být nakládáno jen v zájmu několika investorů Poseidonu. Vysoké účty za vodu jsou neospravedlnitelné." Představitelé Poseidonu ale trvají na tom, že konají pro blaho celé společnosti. "Desalinizační projekt je partnerstvím soukromého a veřejného sektoru," obhajuje počínání firmy Andrew Kingman, výkonný viceprezident Poseidon Water.

Ke kritice, že Wall Street vydělává peníze na suchu, je nutno dodat, že právě investoři do akcií Poseidonu byli těmi, kteří dosud ztráceli. První výnosy z investice firma neočekává do příštího roku. A další podobný projekt (taktéž od Poseidonu) na pobřeží Huntington Beach stále zápasí se schvalovacím procesem.

"Trvalo přes deset let bojů získat povolení pro projekt Poseidon. To není zrovna něco, čím by chtěl procházet běžný investor," brání se Dickerson. "Naopak, potenciální investory do budoucích desalinizačních projektů to může odradit."

"Voda byla dosud brána za samozřejmost, ale spolehlivý přístup k vodě už není zajištěn," tvrdí Disque D. Deane, veterán Wall Street, který řídí Water Asset Management. "V budoucnu půjde o sektor, kterému bude patřit podobná alokace jako třeba dnes zdravotní péči, energetice nebo nemovitostem." Například aktiva Impax Asset Management londýnské společnosti, která se zaměřuje na vodu, se rozrostla na dvojnásobek (na 1,8 miliardy USD) za pouhé dva roky.

Je etické prodávat vodu?

"Zpracovat vodu a přesunout ji ke koncovým zákazníkům stojí nějaké peníze, voda samotná ale začíná být na západě USA stále hodnotnější komoditou," tvrdí Steve Maxwell, odborný konzultant. "Neexistuje rozdíl v tom, zda vodu zajišťuje veřejná nebo soukromá společnost, ceny prostě rostou. Není to kvůli komunální neefektivnosti nebo chamtivosti korporací. Na vině je úbytek zásob vody."

Řada investorů se poohlíží po méně rizikových způsobech, jak vydělat peníze ve vodohospodářství. Simon Gottelier ze společnosti Impax nestojí o nejistotu se schvalovacími procesy a kritiku za vydělávání na krizi, a proto se se svou firmou soustředí na podniky, které dodávají infrastrukturu síťovým společnostem a průmyslovým hráčům, a ne na vodu jako takovou. "Neinvestujeme do společností, které se stávají předmětem sporů s farmáři a objevují se v novinových titulcích," prohlašuje.

Kalifornské sucho opět připomnělo investorům nutnost zapojit se do vodohospodářského byznysu. Je ale zřejmé, že svět ještě není připraven na futuristické projekty typu Cadizu. "Změna reálného i potenciálního investorského apetitu je viditelná," říká Gottelier. Většina kapitálu přitékajícího do Impaxu plyne od institucionálních klientů z Evropy, kde mají neziskové vodohospodářské projekty dlouhou historii.

Zdroj: New York Times