Propad cen ropy vs. akcie: Co čekat?

Propad ropy předstihovým indikátorem pro akcie?

Prudké oslabení cen ropy "neplechu" způsobilo, především však na trhu s dluhopisy s vyššími výnosy. U nich je totiž váha petrochemických titulů vyšší než na akciovém trhu (asi 30 % u high yield dluhopisů vs. 10 % u akcií). Stačilo proto, aby se kvůli nízké ceně ropy propadl jeden sektor, a dolů zamířil celý široký index.

Komoditní trhy dlouho korelovaly s těmi akciovými. Například v roce 2008 byly obě investice vnímány jako podobně rizikové. Nejdříve se všichni začali zbavovat akcií, aby brzy nato zanevřeli i na komodity. K propadům jejich cen došlo až po určité době, protože nejdříve spekulanti sázeli na růst ceny ropy (iracionálně v době, kdy to nedávalo smysl, protože světová ekonomika kolabovala). Investiční poptávka v té době chyběla, posilování komodit do poloviny roku 2008 bylo pouze spekulativní. Nakonec se trend zlomil a ropa konečně spadla ze 150 USD za barel pod 50 USD a ztratila za stejné období více než akcie.

Korelace v té době byla silná, komodity od poloviny roku 2008 ztrácely stejně jako akcie. K obratu u obou tříd aktiv došlo na začátku roku 2009, později ale začala korelace oslabovat. Nyní již není tak silná proto, že kleslo vnímané riziko.

Neohrozitelný akciový býčí trh vs. bublina na trhu s komoditami

Od té doby chodily takřka samé dobré zprávy pro akcie. Investorům zvedaly náladu kvantitativní uvolňování i překvapení v podobě excelentních firemních zisků. Od roku 2009 společnosti v USA i Evropě každý další kvartál přicházely s výbornými výsledky hospodaření. V rámci výsledkové sezóny za 3. kvartál 2014 překonalo 80 % firem z indexu S&P 500 očekávání na úrovni zisku, a to i přes původně převládající pesimismus. Akcie jsou za posledních pět let s 200% zhodnocením tržními vítězi.

Trh komodit naproti tomu od roku 2009 zhodnotil jen o zhruba 40 %. Důvody hovořícími proti zdražování komodit jsou pomalejší globální růst, slabší investiční poptávka ve srovnání s rokem 2008 a nízká inflační očekávání.

Podobný vývoj jako široký trh komodit zaznamenalo zlato. V roce 2009 měla spousta prodejců zlata kampaně postavené na očekávání prostředí vysoké inflace, v němž bývá zlato nejlepší investicí. Tyto předpovědi se nevyplnily a bublina na trhu se zlatem splaskla 30% propadem. Kvantitativní uvolňování skončilo, americká ekonomika je jedničkou mezi trhy vyspělého světa a dolar posiluje. Trh se zlatem zůstává slabý, což není překvapující, dolar a zlato jdou zpravidla proti sobě.

Zlato má rádo šoky, zejména ty inflační. V prostředí pouze mírné 1-2% inflace nemá šanci. Situace je podobná jako v 80. letech, kdy se centrálním bankám podařilo inflaci snížit z předchozích maxim a zlato vykázalo dlouhodobě nejhorší výkonnost.

Odpovídá dramatický pokles cen ropy fundamentům?

Komodity i akcie jsou rizikové a volatilní investice. U komodit tvoří poptávku dvě složky – zaprvé fundamentální investiční složka (která se vyvíjí v souladu s ekonomikou), zadruhé pak nebezpečná spekulativní složka (když převládne, může způsobit drastické iracionální změny cen).

Trh s ropou je v současnosti mnohem více v rukou spekulantů než trh s akciemi, a proto jsou komodity oproti akciím nyní také volatilnější (podobně jako v roce 2008). Současný pokles cen ropy nesouvisí s investiční poptávkou a do budoucna nehrozí dramatický propad globální ekonomiky. Signály recese přicházejí z Ruska a o zpomalování lze mluvit v případě Číny či Brazílie, nic ale nenapovídá zpomalení v USA.

Jakákoli informace typu, že poptávka po ropě oslabuje vlivem zpomalení hospodářství, se akcií může dotknout. Americká ekonomika je ale výborně "rozjetá" a nemáme negativní očekávání. U Evropy se mírně zhoršily růstové vyhlídky, ale jen nepatrně, protože již původní očekávání byla nízká. Klesající ceny ropy by tedy neměly být předstihovým indikátorem velkého problému v ekonomice ani kolapsu cen akcií.

Petrochemické firmy by se měly s nízkými cenami ropy vyrovnat, protože mají ve srovnání s ostatními sektory nižší míry zadlužení, a neměly by jim tak hrozit problémy se splátkami úroků. Proto by se krize z tohoto odvětví neměla přelít do celé ekonomiky. Je ale důležité, aby ceny ropy nepokračovaly v prudkém poklesu a nedržely se dlouhodobě pod 60 USD za barel. Kdyby k tomu docházelo, mohlo by to spustit vlnu bankrotů a vážnější problémy.

Akcie stále nejvíce ovlivňuje kvantitativní uvolňování, které pokračuje v Japonsku a v určité formě i v Evropě. V Americe sice skončilo, ale trhy na to byly připraveny. Investoři tento krok Fedu vzali pozitivně jako signál, že americká ekonomika již peníze od centrální banky nepotřebuje, stojí pevně na nohách a je zdravá. První signál z Fedu o ukončení kvantitativního uvolňování přišel již na jaře 2013, kdy již centrální banka měla k dispozici tvrdá data o tom, že se výrazně zotavuje realitní trh, který je důležitý pro fungování americké ekonomiky.

Rotace z dluhopisů do akcií ještě přijde

Investoři potřebují své peníze někam uložit a do státních dluhopisů se jim je dávat nechce, protože téměř všude na světě (kromě rizikových zemí, jako je Rusko) nenabízejí bondy prakticky žádný výnos. Tato investice pravděpodobně během příštích 5 nebo 10 let ani nepokryje inflaci. Pojišťovny, penzijní fondy a další instituce proto nemají důvod realokovat peníze do státních dluhopisů. Preferují dluhopisy firemní, které nesou o pár procentních bodů více (včetně high yield dluhopisů s vysokými výnosy), a mají také důvod držet více akcií.

Inflace by se mohla zvednout, pokud bude dále klesat míra nezaměstnanosti. Evropa má k tomu ještě velice daleko, vysokou inflaci zatím nelze čekat, protože růst mezd je při aktuální míře nezaměstnanosti v nedohlednu. Naproti tomu v USA je míra nezaměstnanosti pod 6 %, což už je blízko úrovně, kdy si zaměstnanci budou moci říci o vyšší mzdy a dostanou je.

Inflace jako špendlík zapíchnutý do dluhopisové bubliny

Tento scénář je hlavním nebezpečím pro státní dluhopisy, o nichž se již několik let mluví jako o velké bublině. Zatím nepraskla, a to právě díky nízkému růstu mezd a inflace. Její splasknutí by mohlo investory dále vést k akciím (při signálech inflačních očekávání realokují majetek ze státních dluhopisů buď do firemních a high yield dluhopisů, nebo do akcií). Větší "chuť na akcie" vlivem splasknutí bubliny na trhu s dluhopisy by tedy mohla vést k takovému zrychlení růstu cen akcií, že by došlo k nebezpečnému nafouknutí bubliny na trhu s nimi.

Současný akciový býčí trh je pátý největší od roku 1900. Takovéto úrovně po 5-6 letech růstu již signalizovaly změnu trendu. Prvním scénářem bylo zrychlení trhu a nastartování bubliny. To byl případ 20. let nebo 90. let, kdy bublina po 10 letech růstu praskla. Scénář je to ale v současnosti nepravděpodobný, na trhu s akciemi není bublina, stejně jako není na realitním trhu. Bublinu lze pozorovat snad jen u státních dluhopisů.

Druhým scénářem je pokračování růstu, ale pomalejšího, s obdobími stagnace a vlnami menších poklesů, které ale nespustí medvědí trh (pokles o 20 % a více). To byla situace po druhé světové válce. Býčí trend začal v roce 1947 a trval 12 let. Poté výrazně zvolnil, 80. léta byla určitou anomálií. Akcie zpevňovaly daleko rychleji než v posledních letech a růst skončil velmi brzy, v roce 1987. Trh tehdy během jediného dne ztratil 20 %, přičemž se dodnes pořádně neví, čím to bylo způsobeno. Po celou dobu ekonomika neukazovala zásadní problém. Po rychlém propadu se trh zotavil během několika měsíců a oživení přešlo v růst během 90. let vrcholící technologickou bublinou.

V dalších měsících lze očekávat zvýšenou volatilitu, která k akciím běžně patří, a větší citlivost na jakékoli zprávy ohledně geopolitického napětí nebo makroekonomického vývoje. Spekulanti budou dění ostře sledovat, protože nechtějí přijít o své dosavadní zisky.

Zdroj: Pioneer Investments