Medvědí trend na trhu s dluhopisy? I to se někdy stává!

Ceny amerických vládních dluhopisů rostou de facto od začátku 80. let 20. století (inverzně k poklesu výnosů). Investoři tak mohou jednoduše nabýt přesvědčení, že dluhopisy jako investiční nástroj "fungují" za každého počasí. Jenže analyzovat historický vývoj na dluhopisových trzích na základě dat pouze z posledních 35 let je nebezpečné. Stačí se podívat o dalších 35 let dále do historie a obrázek se o 180 stupňů otočí.

Růst výdajů amerických spotřebitelů v době poválečné prosperity (mimo jiné související s růstem porodnosti), ekonomické důsledky války ve Vietnamu (enormní růst cen zbraní) a později v letech 1973-1974 ropné embargo Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) způsobily, že inflace ve Spojených státech v druhé polovině 20. století vystřelila prudce vzhůru.

Tehdejší guvernér Fedu Paul Volcker na situaci zareagoval zvýšením úrokových sazeb z úrovně kolem 5 % až na 19 %, což druhotně způsobilo, že se výnos 10letých vládních dluhopisů Spojených států zvýšil od konce druhé světové války do roku 1981 ze zhruba 2 % až k 16 %. Normalizace měnové politiky poté trvala prakticky 20 let.

Většina dluhopisových indexů, mezi nimi i zřejmě nejpoužívanější benchmark Barclays Aggregate Bond (BCAB, dříve Lehman Aggregate Bond Index), ale vznikala až od poloviny 70. let, takže dění ve Spojených státech v době po druhé světové válce prakticky vůbec nezachycuje.

Index BCAB vykázal negativní roční výkonnost (reflektující nejen výši kupónu dluhopisů, ale i jejich cenový vývoj) za celou dobu své existence jen třikrát, a to v letech 1994 (-2,92 %), 1999 (-0,82 %) a 2013 (-2,02 %). Důvod je prostý – kupóny amerických vládních dluhopisů se v důsledku růstu úrokových sazeb pod taktovkou Paula Volckera dostaly tak vysoko, že se jim dařilo dílčí poklesy cen v průběhu normalizace měnové politiky pohodlně kompenzovat.

Na velikosti záleží

Aktuálně se výnos 10letých vládních dluhopisů USA pohybuje mezi 1,8 a 1,9 %. Prostor k dalšímu poklesu výnosů bondů tak stále teoreticky existuje, obzvláště vezmeme-li v potaz, že výnosy některých evropských dluhopisů jsou již záporné, historická zkušenost ovšem naznačuje, že úroveň 2 % funguje minimálně v zámoří jako poměrně silná hladina podpory.

Sázet nyní masivně na pokračování býčího trendu cen amerických vládních dluhopisů je tedy téma pro odvážné. Zadlužení Spojených států v poměru k HDP je sice zhruba stejné jako po konci druhé světové války (asi 105 %), agregovaná hodnota dluhu se ale navýšila ze zhruba 251 miliard dolarů na 19 bilionů dolarů. Pokud by tedy nyní investoři na trh poslali třeba i jen pouhá dvě procenta z celkového objemu emitovaných bondů, vznikl by obrovský prodejní tlak, který by za jistých okolností dokonce mohl vyvolat opakování dění z druhé poloviny minulého století.

Zdroj: Beaumont Capital Management