Rekordní zisky nestačí aneb Jak těžký je život akciového analytika
Zisky amerických firem budou letos skvělé, znělo od začátku roku finančním mediálním éterem. A ony jsou! Jenže na růst cen akcií to nestačí.
V čem jen zakopaný pes? O rizicích v ekonomice (obchodní války, globální i americké hospodářské zpomalení, růst sazeb, vysoké zadlužení, geopolitika a tak dále) se píše dnes a denně, zůstaňme i proto u indikátoru, který to vše v sobě vlastně zahrnuje.
Poměr ceny akcie a zisku na jednu akcii, tedy P/E. Zisky (E) rostou, což vytváří v jednoduché rovnici tlak na pokles ocenění. Ovšem je zde ono neméně důležité P. Právě ceny akcií jsou výsledkem reakcí investorů na v podstatě nekončící a dynamicky se proměňující výčet faktorů, od fundamentálních přes technické po ty psychologické.
Z toho aby se akciový analytik rozplakal. Ani ti, kdo třeba na desetinu procentního bodu trefili míru růstu ziskovosti firem v tom kterém kvartálu, neměli a nemají šanci do předpovědí spolehlivě zahrnout to, jak budou působit zmíněné (byť ne přesně vyjmenované a vypočítané) faktory. A že se mnozí zaměstnanci bank a makléřských firem mohou upočítat.
Pokles P/E letos ke konci října beze zbytku vymazal pozitivní vliv růstu ziskovosti amerických firem na tamní akciový trh. Ano, ještě před měsícem se psaly úplně jiné komentáře, oslavné, euforické, nebo přinejlepším varující. Nejen to ukazuje, že tržní předpovědi jsou disciplína sice možná lákavá a atraktivní, ale veskrze (sebe)vražedná.
