Zestátnění ČEZ jako cesta k větší transparentnosti?

Význam společnosti ČEZ pro český stát se zdaleka neomezuje pouze na její strategickou roli v rámci české energetiky. Jen za loňský rok získal stát více než 17,6 miliardy korun jako dividendu za jím držených 69,8 % akcií firmy. Navíc uplatnil na ČEZ daň z mimořádných zisků, díky čemuž inkasoval dalších 12,6 miliardy. Celá skupina navíc loni proinvestovala 56,8 miliardy korun. Místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček i další politici chtějí ČEZ po volbách úplně zestátnit s argumentací, že je potřeba, aby měla vláda ČEZ a s ním energetiku jako celek více pod kontrolou.

Ale kdo má koho vlastně pod kontrolou? Pamětníci si vybaví éru Martina Romana, za jehož šéfování ČEZ se mluvilo o tom, že spíše tato společnost řídí politiky, než že by to bylo opačně. Už 14 let ČEZ řídí jeho nástupce Daniel Beneš, za jehož působení se vystřídalo už pět premiérů včetně toho současného.

ČEZ procházely třeba i některé diskutabilní či vyloženě kontroverzní kroky, jako byly investice v Albánii a Rumunsku nebo prodeje IC Energo a uhelné elektrárny Počerady. Pravdou je, že v posledních letech (po ukončení zahraniční expanze) kontroverze okolo ČEZ poněkud opadly. Dosluhující vláda uzavřela v této věci s vedením ČEZ zjevný nekorektní kompromis – věnujte se Česku, odvádějte windfall tax a nestěžujte si na ni a jinak si dělejte, co chcete.

Co by (ne)znamenalo zestátnění ČEZ?

S ohledem na po dekády fungující vazby je namístě se ptát, zda by zestátnění ČEZ přispělo k vyšší míře kontroly ze strany státu. A hlavně na to, co si politici obhajující zestátnění ČEZ pod onou kontrolou vlastně představují.

Předně je faktem, že vláda, zejména skrze Ministerstvo financí a prostřednictvím obsazování dozorčí rady, má dostatek nástrojů na to, aby svoji kontrolu uplatnila. A nejen to. Bezesporu nejdůležitějším projektem v oblasti energetiky je výstavba nových jaderných bloků, kterou má na starosti společnost Elektrárna Dukovany II. Ta byla založena jako dceřiná společnost ČEZ, stát v ní ale odkoupil 80% podíl, a na nedostatečnou kontrolu nad tímto strategickým záměrem si tedy stěžovat nemůže. Pokud ji tedy bude umět manažersky uplatnit.

Diskuzi o plném zestátnění ČEZ je aktuálně potřeba nahlížet hlavně v kontextu blížících se voleb. Navzdory řečem politiků by tento krok neznamenal snížení cen energií. Viděli jste už nějakou kvalitní, ale přitom levnou komoditu nebo službu, kterou by poskytoval národní podnik? Na druhou stranu je nutné ukončit praxi, kdy stát prostřednictvím windfall tax (odhadem souhrnně v objemu 30 miliard korun) financuje vlastní rozpočet z kapes minoritních akcionářů ČEZ. Pokud by výkup byl realizován v tržně právním rámci za férovou cenu, tato ošklivá epizoda poškozující české kapitálové trhy jako takové by byla vyřešena.

Potřebuje stát plnou kontrolu nad ČEZ?

Stát by měl plně investovat a provozovat jaderné bloky, o tom není diskuze. Stát by měl kontrolovat prostřednictvím ČEZ nabytou plynárenskou infrastrukturu. Nedává také smysl rozprodávat (patrně za nízké ceny a nejspíše předem známým hráčům) uhelné elektrárny, které česká energetika potřebuje i do budoucna jako záložní zdroje. Potom nám na případné dělení ČEZ (namísto zestátnění celé skupiny) a jeho zachování na pražské burze v menším rozsahu zbývají v podstatě ČEZ Distribuce, což je skutečná "dojná kráva" v rámci ČEZ z hlediska stabilního příspěvku k EBITDA, a také ČEZ ESCO.

Elektrická distribuční síť nepochybně má strategický význam, ale jedná se o regulované odvětví, které by mimo polostátní či plně státní koncern mohlo fungovat nadále bezpečně a dost možná i více transparentně. Zatuchlý ekosystém dodavatelských společností ČEZ Distribuce by si zasloužil provětrat, což by v tržním prostředí mohlo fungovat lépe. Obzvláště v době, kdy do sítí míří rekordní objem investic.

A samozřejmě není důvod, aby měl stát podíl v progresivní divizi ČEZ ESCO. Prodeje energií, energetické úspory i investice do obnovitelných zdrojů energie jsou oblasti, kde česká energetika bude nejvíce těžit z otevřeného tržního prostředí a divize ČEZ ESCO má dostatečně silnou pozici na to, aby obstála.

Jakákoli budoucí vláda by měla jednoznačně říci, zda s ČEZ hýbat bude, nebo nebude. A pokud ano, měla by pojmenovat obě varianty, tedy zestátnění i případné rozdělení. O rozdělení ČEZ se dlouho mluvilo, ale najednou jako kdyby vůbec nebylo ve hře. Bylo to tedy vůbec někdy míněno vážně? Je potřeba pojmenovat všechna pro a proti a ukázat čísla (do té míry, aby nešlo o manipulaci s kurzem akcií). Nebo současnou debatu ukončit, pokud se s ČEZ nic dít nemá. V každém případě by nová vláda měla vytyčit hranice státního zájmu a volného trhu, narýsovat rozhraní mezi vládou a ČEZ a těchto hranic se držet.