Až začne Fed znovu nakupovat aktiva, nemělo by to být QE

Tlaky na americkém trhu krátkodobého financování aktuálně polevily, rozhodně ale nezmizely. Situace přitom může být podobná delší dobu. Je očividné, že se trh z režimu přebytku rezerv v bankovním systému dostal do režimu pouhého dostatku rezerv. To zvyšuje riziko, že se krátkodobé sazby dostanou mimo cílené úrokové pásmo Fedu, jako tomu bylo naposledy na konci listopadu. Tehdy se vybrané krátkodobé sazby, například ta, jež je využívána primárními dealery a správci aktiv, dostaly nad 4 %, tedy aktuální horní hranici úrokového rozpětí.

Za tlaky stála kombinace do konce listopadu běžícího QT, zvýšených emisí pokladničních poukázek i uzavírky federálních úřadů, která omezila některé vládní výdaje. Shutdown už skončil, QT bylo ukončeno a emise pokladničních poukázek je v závěru roku slabší, zejména u čtyř- a osmitýdenních instrumentů. To všechno by mohlo situaci ulehčit. Sezónnímu efektu konce kvartálu a roku, kdy krátkodobé úroky obvykle rostou, se ale trh nevyhne. Využití trvalé repo facility jako hlavního nástroje, prostřednictvím kterého centrální banka dodává likviditu a snaží se držet krátkodobé sazby v cíleném pásmu, bude s velkou pravděpodobností častější. A to přesto, že někteří potenciální uživatelé mají vůči tomuto nástroji výhrady.

Zaměříme-li se na dosavadní komentáře z Fedu, opakovaně zaznívají názory, že centrální banka v určitém bodě bude muset obnovit nákupy aktiv, aby efektivně řídila objem rezerv podle potřeb trhu. Půjde o dočasné operace na volném trhu nebo o operace určené k řízení rezerv, název může být jakýkoli. Cílem nástroje bude dodat likviditu, jakmile bude potřeba, což doplní už aktivní nástroje, jako jsou zmíněná trvalá repo facilita nebo diskontní okno.

Otázkou bude zaměření opatření. S velkou pravděpodobností by se mohlo jednat o cenné papíry s nízkou durací, tedy o pokladniční poukázky. To by znamenalo, že by nástroj doplnil reinvestice prostředků plynoucích z hypotékami krytých cenných papírů, které má centrální banka v bilanci. Právě u nich došlo po skončení QT ke změně, kdy Fed reinvestice přesměruje na trh pokladničních poukázek. Reinvestice ze státních dluhopisů pak zůstanou v dluhopisech.

V případech, kdy Fed nakupuje aktiva, vyvstává otázka, zda jde o kvantitativní uvolňování (QE), případně nějakou jeho skrytou formu. Ekonom Ricardo Reis rozlišil tři typy nákupů aktiv ze strany centrálních bank s ohledem na jejich cíl. První spočívá v dodávce likvidity, druhý v uvolnění podmínek financování a třetí v udržení finanční stability. QE jakožto záchranný nástroj v době krize, kdy centrální banka snížila sazby na nulu, ale chce dosáhnout více, splňuje všechny tři cíle. V případě, který řešíme, by se mělo jednat především o první cíl, tedy dodávku likvidity, která nemusí být – s ohledem na mandát Fedu (cenová stabilita, plná zaměstnanost) – žádným záchranným krokem.

Zaměření na pokladniční poukázky je příhodné. Fed to samé udělal v září 2019 po repo krizi, stejně tak to zapadá do výhledů řady centrálních bankéřů, kteří zmiňují přesun od dlouhodobějších instrumentů k těm s kratší splatností. Kratší durace bilance umožní Fedu mnohem snazší manipulaci než v současném režimu.

Z popsané povahy nákupů centrální banky nepředpokládáme, že by krok měl zásadní dopad například na akciový trh. Pro akcie je klíčový vývoj a výhled úrokového pásma nastavovaného Fedem. To by na prosincovém zasedání mělo opět klesnout o čtvrt procentního bodu. Dopad na akcie bude záviset na tom, jaký výhled centrální banka představí v oblasti ekonomiky a úrokových sazeb. Prognóza jejich dalšího poklesu při stále relativně robustním růstu ekonomiky by pro akcie mohla být pozitivní.