Těžce pracující Amerika aneb Je flexibilní pracovní doba výhodou?

Ekonomika sice z makroekonomického hlediska působí zdravě a v kondici, s rostoucími zisky firem i osobní spotřebou. Dokonce i jindy konzervativní centrální banka po dvanácti letech konečně označuje ekonomickou aktivitu v zemi jako "silnou".

Co se týče trhu práce, mají USA poměrně velký problém. Mnoho lidí dnes vydělávání peněz nevnímá jako pravidelné docházení do práce od devíti do pěti, ale jako hledání možností, kde si přivydělat nějaký ten dolar (a mnozí již hledání práce vzdávají). V mnohém to připomíná situaci z období Velké deprese, přičemž zasažené skupiny lidí většinou nejsou součástí statistik (nejsou ani zaměstnanci, ani podnikatelé), takže čísla vypadají tak, jak vypadají.

Některé zdroje uvádějí, že se tyto alternativní přístupy k práci vyskytují všude a zahrnují desítky milionů lidí, jiné naopak tvrdí, že představují jen tisícinu odpracovaných hodin. Celkově je složité se dopátrat přesných statistik.

"Gig ekonomika" v praxi

Průzkum ekonomiky a rozhodování domácností (The Survey of Household Economics and Decisionmaking, SHED) zadávaný Fedem zkoumá ekonomický život domácností a to, proč dělají rozhodnutí, která dělají. Až 31 % lidí v USA podle něj pracuje v něčem, čemu se říká gig ekonomika (něco jako zakázková ekonomika). To znamená, že 78 milionů lidí pracuje mimo běžné pracovní hodiny.

Je pravda, že většina z těchto lidí pracuje takto jen pár hodin měsíčně, protože Fed do této skupiny zařazuje mnohem více osob než ty, kdo pracují jako řidiči Uberu nebo si přivydělávají hlídáním dětí. Podle jiných průzkumů, které berou v potaz pouze nabízení služeb on-line, jako jsou Uber, Lyft nebo TaskRabbit, jsou procenta mnohem nižší.

Podle statistik SHED většina lidí působících v gig ekonomice má i regulérní zaměstnání a pro tři čtvrtiny z nich představuje vedlejší příjem pouze 10 % z celkových příjmů. Jen 5 % z nich si takto vydělá více než polovinu svých příjmů. Přesto jsou pro téměř polovinu z nich tyto příjmy důležité a hodí se při nečekaných příležitostech.

Flexibilita jako (ne)výhoda

Za hlavní výhodu takové nestálé práce je považována flexibilita, ale ani v této oblasti není vše tak docela růžové. Tři čtvrtiny Američanů mají jasně danou pracovní dobu, 16 % (25 milionů lidí) jich ale pevně stanovenou dobu práce nemá. Většinou se to týká těch bez vysokoškolského diplomu, přičemž polovina z nich zná svůj program s třídenním předstihem, třetina jen s denním předstihem a mnozí jsou v pohotovosti prakticky neustále. Plánování volného času nebo výdajů je pak prakticky nemožné. Flexibilita, která je hlavní výhodou práce mimo běžné pracovní hodiny, se tak vytrácí, a není tedy divu, že podle jedné studie by se lidé raději vzdali pětiny svých příjmů za předvídatelnější pracovní dobu.

Přestože ani ne 4% míra nezaměstnanosti může působit jako ohromující číslo, díky kterému by si Fed mohl zaškrtnout kolonku "cíl splněn", ne všichni mají pocit, že by aktuální ekonomická situace v USA byla ideální. Je otázka, zda je rozšiřování flexibilní pracovní doby jen dočasnou módní vlnou, která po určité době opadne, nebo si na ni budou muset lidé zvyknout.

Zdroj: MarketWatch