Jaro 2019 a trnitá cesta Evropské unie

Někdo by se mohl zeptat, proč právě do Sibiu, do města, kterému Němec neřekne jinak než Hermannstadt. Odpověď lze podat stručně a jednoduše, ale také komplikovaně a složitě, což je bohužel v nynějším stavu EU autentičtější. Ta stručná a jednoduchá odpověď zní: Protože se tam bude konat zásadní summit Evropské rady.

Komplikovaná, složitá a autentická odpověď má více částí. Zásadní summit Evropské rady se koná proto, že poprvé v dějinách evropské integrace, zdá se, vystoupí ze společenství jeden členský stát. A summit má stanovit nová pravidla hry pro 27 členských zemí, snad i s perspektivou toho, že by jich do budoucna přece jen mohlo být více. Úplně původně poté, co bylo britskými občany o brexitu rozhodnuto a unie se vydala cestou diskuze o své budoucnosti, byl pod vlivem hněvu a rozčarování summit načasován dokonce na 30. března 2019, tedy den poté, co by Británie měla z EU odejít. S chladnější hlavou byla následně dána přednost Dnu Evropy, tedy 9. květnu.

V historickém a historií poznamenaném městě Sibiu se koná proto, že celé letošní první pololetí drží úlohu předsednické země v Radě EU Rumunsko. Zmíněný německý název současně říká, že do roku 1918 bylo Sibiu jako Hermannstadt součástí rakousko-uherské monarchie a s projevy integrace, jejími vrcholy, pády, vrtochy i obdobími zcela všedními a obyčejnými má co do činění.

Vůle pokračovat

Je nad slunce jasné, že nebýt brexitu, tento summit by se zřejmě nekonal. Byť paradoxně se nakonec mohl konat třeba v Tampere (neboť ještě v průběhu prosince nebylo úplně jasné, že se Rumunsko své předsednické role ujme), důvody této nejistoty byly tradičně vnitrostátní, a sice spočívající v těžko překonatelných vnitropolitických sporech. Toho se snažili využít Finové, kteří iniciativně nabídli, že to za Rumuny "vezmou".

Brexit v nějaké, zatím pohříchu nespecifikované podobě je na spadnutí, a proto je dobré se na úrovni šéfů států a vlád zemí EU sejít a říci si, jak chtějí státy unie pokračovat. Minimálně se ujistit v tom, že mají zájem nadále společně táhnout unijní káru, definovat si společného jmenovatele tohoto zájmu a současně vytvořit takové mechanismy, aby se příběh s odchodem nějakého dalšího členského státu hned tak neopakoval.

Rozhodně nemám na mysli mechanismy jakkoli donucovací (to by se z EU mohl stát "žalář národů", o němž nejen Sibiu ví, jak před sto lety dopadl). Spíše jde mechanismy funkčnosti a smysluplnosti, představující jasný argument a důkaz pro to, aby se EU na svých klíčových oblastech byla s to shodnout a shodně je chápat. Tedy především to, aby jednotný vnitřní trh, základní ekonomický kámen integrace, přinášel všem členským státům prospěch převyšující výrazně to, čeho by byly schopny dosáhnout, kdyby se každý řídil pouze vlastními pravidly a zájmy pro fungování tržních procesů. Aby toto prostředí bylo symbolizováno fungující, spolehlivou a respektovanou jednotnou měnou a společným rozpočtem, který by přesvědčivě zajišťoval tyto společné zájmy, včetně bezpečnosti Evropy a posilování jejího významu ve světovém kontextu.

Silná Evropa

V situaci, kdy se zostřuje globální ekonomické, politické i bezpečnostní klima, není od věci oprášit termín, který nebyl na počátku 90. let interpretován vůči EU právě lichotivě – pevnost Evropa. Bylo by dobré jej oprášit s podstatně pozitivnějším obsahem i vnímáním silné, prosperující, respektované a zodpovědné entity, která je otevřena jakémukoli rovnoprávnému a vyváženému partnerství a vztahu, která se však též umí účinně bránit a nenechá se těmi, kteří útočí na její integritu, zastrašit.

To je dobré si uvědomit na počátku roku 2019, který pro Evropu rozhodně nemusí být rokem tuctovým. Dva týdny a kousek po summitu v Sibiu budeme znát výsledky voleb do Evropského parlamentu, které mohou (ale nemusejí) do jisté míry přepsat politickou mapu EU.