Porovnáváte se s ostatními? Nedělejte to!
Lidé jsou sociální stvoření, která mají přirozenou potřebu porovnávat se s ostatními a zařazovat sebe i ostatní do určité hierarchie. K tomu slouží měřítka jako peníze, sláva nebo vzhled, ale také třeba schopnost naslouchat nebo ochota pomáhat. Nemělo by se to ale přehánět, obzvlášť v případě věcí, jako jsou společenské postavení nebo finanční úspěch. Ty jsou totiž často výsledkem štěstí, nikoli schopností.
Nick Maggiulli na svém webu Of Dollars and Data píše o dvou svých bývalých kolezích, kteří pracovali v jedné velké technologické firmě. Přestože byli podobně staří, studovali na stejné škole a měli podobné zaměstnání, jsou na tom nyní úplně jinak. Steve, který nijak zvlášť nevynikal, je milionář. John, který byl podle Maggiulliho jedním z nejšikovnějších lidí, s nimiž pracoval, na tom není vysloveně špatně, ale milionář není. V čem je rozdíl? John pracuje v oné velké technologické firmě dnes, Steve tam pracoval před pěti lety. Steve dostal jako jeden z bonusů mnoho akcií firmy, které za ten čas výrazně posílily, John takové akcie zatím nemá. Rozdíl tedy vznikl v podstatě kvůli náhodě - Steve štěstí měl, John (zatím) ne.
Jak se (ne)srovnávat
Když se lidé mezi sebou porovnávají, musejí brát v úvahu míru štěstí, které může ovlivňovat jejich životy. Nejjednodušší by bylo nesrovnávat se s nikým, ale to nejde. Lidé mají potřebu se srovnávat, a i díky tomu mohou fungovat sociální sítě jako Facebook, Instagram a další.
Nelze ani porovnávat sebe se svým dřívějším já, zejména ne v dlouhodobém horizontu. Když se totiž srovnáváme z hlediska krásy, síly nebo mentální kondice, s věkem je to stále horší, což může leckdo těžce nést.
Jediným řešením je podle Maggiulliho porovnávání se s vlastním já a tím, kde bychom sami sebe očekávali v případě, že se svět bude vyvíjet tak nějak průměrně. Pokud bychom měli 10 000 pokusů znovu prožít život, jaká je pravděpodobnost, že na tom budeme lépe než dnes, a jaká je možnost, že na tom budeme hůře? Připočtěme k tomu, zda máme v životě více štěstí, nebo máme pocit, že se na vše musíme hrozně nadřít, a pak bychom si mohli položit otázku, jaká je naše delta v porovnání s tímto průměrným stavem. Když je pozitivní, jsme na tom lépe než v průměrném světě, když je negativní, jsme na tom hůře. Maggiulli to vidí jako jediný způsob, jak se srovnávat a zároveň se vyhnout vlivu štěstí a náhody.
Start odjinud
Nesmíme zapomínat, že záleží i na počátečních podmínkách každého člověka. Farmář z Indie nebo Číny se nemůže srovnávat s Warrenem Buffettem. I u něj podle Maggiulliho platí, že kdybychom porovnali 10 000 různých pokusů, asi by nebyl v každém z nich jedním z nejbohatších lidí na světě, ale vzhledem ke své moudrosti a rodinnému zázemí by byl jistě mnohokrát milionářem. Platí, že téměř všichni milionáři jsou pracovití, ale téměř každý miliardář má nebo měl spoustu štěstí.
Přestože jsme ovlivňováni počátečními podmínkami a štěstím (či smůlou), nikdy není pozdě se alespoň pokusit svou situaci vylepšit. Maggiulli zamyšlení uzavírá příkladem známého pokerového hráče Phila Hellmutha. Ten, i když se mu nedaří a dostane špatné karty, nikdy se necítí pod tlakem ve smyslu, zda hrát, nebo zahodit. Jednoduše si stále připomíná, že je to pouze jedna hra z mnoha, a chápe, že vždy bude prostor a čas na zlepšení.
Zdroj: Of Dollars And Data
