Fed a umělá inteligence: Třaskavá kombinace faktorů může ohrozit ekonomiku, varuje Dalio

Dalio již v minulosti varoval, že centrální banky ztrácejí schopnost zvrátit ekonomický pokles a že globální hospodářství vstupuje do toho, čemu říká pozdní fáze dlouhodobého dluhového cyklu. Dnes je to podle něj ještě horší. "Technologie, rostoucí využívání umělé inteligence a zvýšená produktivita podstatně zvětší rozdíly v bohatství a v počtu pracovních míst a povedou k ideologickým konfliktům v jednotlivých zemích," míní Dalio.

Investoři by měli sledovat tři hlavní momenty, které budou ovlivňovat další dění:

• Bod, kdy dojde k hospodářskému poklesu a centrální banky již nebudou moci dále snižovat úrokové sazby a jejich nákupy aktiv přestanou být účinné.
• Okamžik, kdy rostoucí nerovnost způsobí "extrémní" konflikty mezi bohatými a chudými.
• Boj o globální nadvládu mezi Čínou jako novou velmocí a zavedenou světovou mocí, kterou jsou (zatím) USA.

Když dojde k hospodářskému útlumu, bude to vyvolávat vážné problémy podobným způsobem, jakým souběh těchto tří vlivů způsobil ekonomickou katastrofu na konci 30. let 20. století. Současné dění je přitom (spolu)určováno několika důležitými faktory:

• Blížíme se ke konci krátkodobých i dlouhodobých dluhových cyklů ve třech hlavních rezervních měnách světa.
• Dluhové i další závazky (například zdravotní péče a důchody) jsou větší než příjmy, které jsou potřebné k jejich financování.
• Velké bohatství a politické nesrovnalosti způsobují problémy v zemích, které se vyznačují většími a extrémnějšími úrovněmi vnitřních konfliktů mezi bohatými a chudými a mezi kapitalisty a socialisty.
• Světová politika je ovlivňována vzestupem rozvíjející se moci (Čína), která zpochybňuje stávající světovou moc (USA), což vede k extrémnějšímu globálnímu konfliktu. Nakonec to povede ke změně světového řádu (politolog Ian Bremmer to označuje jako návrat bipolárního světa, ale se značnými rozdíly v cílech jednotlivých stran).
• Očekávané výnosy dluhopisů se zmenšují v poměru k výnosům ze sazeb, které nabízejí centrální banky.

Pokud jde o reakce na měnovou a fiskální politiku, jsme v pozdních fázích dlouhodobého dluhového cyklu, kdy se schopnost centrálních bank zvrátit hospodářský pokles evidentně snižuje. Důvody vězí v monetární politice. Ta nefunguje, protože sazby jsou tak nízké, že jejich další snižování již nemá takový stimulační efekt. Nefunguje i proto, že nákupy finančních aktiv a "tištění peněz" nevytvářejí odpovídající dluh v reálné ekonomice (na rozdíl od růstu úvěrů k posílení investičních aktiv). To vytváří tlak na velké rozpočtové deficity a jejich monetizaci, což je problematické zejména v současném vysoce zpolitizovaném a nedisciplinovaném prostředí.

Centrální banky budou tlačit krátkodobé a dlouhodobé reálné a nominální úrokové sazby velice nízko a tisknout peníze na nákupy finančních aktiv. Budou totiž muset srazit krátkodobé úrokové sazby na co nejnižší úrovně kvůli velkému dluhu a dalším závazkům (například v oblasti důchodů a zdravotní péče) a také kvůli slabší ekonomice a nízké inflaci.

Jejich jedinou nadějí bude to, že jejich kroky povedou k nižším výnosům z hotovosti v porovnání s výnosy dluhopisů. To však nemusí dopadnout podle jejich představ, protože sazby již jsou blízko minim, dochází ke zpomalení růstu a poklesu inflačních očekávání, což také snižuje očekávané výnosy akcií. Reálné sazby by musely výrazně klesnout kvůli zmiňovaným dluhům a splatným závazkům. Peníze z nákupu finančních aktiv navíc zůstávají spíše v rukou investorů a nedostávají se do ekonomiky, což zhoršuje rozdíly v bohatství a vede k populistické politice.

Investoři díky nízkým sazbám stále častěji využívají pákový efekt a tlačí na krátkodobé sazby. Centrální banky se zase více snaží řídit dlouhodobé sazby a výnosovou křivku, podobně jako tomu bylo koncem 30. let a po většinu let čtyřicátých. Zbývá tedy jen doufat v to, že to tentokrát bude jiné.

Zdroj: Bloomberg, Zero Hedge