Biden v Bílém domě jako dobrá zpráva pro korunu (a špatná pro zisky ČNB)
Zvolení Joea Bidena bude mít citelný dopad zejména na vnitřní politiky USA (boj proti klimatické změně, zdravotní péče, fungování policie, daně, trh práce a podobně). Pro voliče, a tedy i politiky, ve velké a poměrně uzavřené ekonomice, jako jsou Spojené státy, jsou vztahy se zbytkem světa celkem logicky až na druhém místě.
Koruna posiluje
Z pohledu české ekonomiky je nicméně Bidenův předpokládaný nástup nesporně dobrou zprávou, protože díky němu nejspíše poleví americké koketování s protekcionismem. Zeslábne tak hrozba pro obchod mezi Evropou a USA, což je samozřejmě dobrá zpráva i pro vývozce z Česka.
V obecnější rovině lze od Bidenovy administrativy čekat lepší předvídatelnost, což může firmám dodat větší odvahu k investicím, k uzavírání dlouhodobějších dohod a tak dále.
Zřejmě právě takto, tedy pro českou ekonomiku pozitivně, situaci vyhodnotily i finanční trhy, soudě podle razantního posílení české koruny v posledních dnech.
Zisky ČNB v sázce
Občas se objeví úvahy, zda by nemohla ČNB aspoň část svého zisku (kterého dosáhla loni a zatím letos) věnovat české vládě jako příspěvek na boj proti pandemii covidu-19. Je potřeba poznamenat, že po čerstvém posílení koruny je takřka jisté, že se celkový, akumulovaný hospodářský výsledek ČNB vrátil pod nulu, takže centrální banka ve skutečnosti nemá o co se dělit.
Poslední dekádní bilance ČNB sice uvádí za letošek zisk téměř 190 miliard korun, jenže tato bilance byla sestavena k 30. říjnu, od kteréhožto dne koruna posílila o více než 2 %. To při objemu cizoměnových investic ČNB ve výši kolem 3 600 miliard korun značí kurzovou ztrátu necelých 90 miliard korun.
Z letošního zisku je tím pádem již jen přibližně 100 miliard, což ani zdaleka nestačí na splacení kumulované ztráty ČNB z předchozích let ve výši bezmála 130 miliard. Tyto ztráty sice v žádném případě neznamenají, že by ČNB dělala svou práci špatně nebo že je potřeba je rychle řešit, plyne z nich nicméně, že banka žádné přebytky, které by mohla poslat vládě, nemá.
Bližší vysvětlení mechanismů, kterými byly a budou určovány zisky/ztráty ČNB, jsem se pokusil nabídnout v textu v Lidových novinách. Na příslušném místě se opírá o údaje z dekádní bilance ČNB k 20. říjnu.
Jak to funguje?
Česká národní banka bojuje proti koronavirové krizi zejména velice nízkými úrokovými sazbami. Mohla by vládě pomoci i jinak? Třeba zasláním nějaké té desítky miliard korun "kolegiální" výpomoci do státního rozpočtu?
Z jistého pohledu se ČNB zdá být velice bohatá. Například své loňské hospodaření ukončila se ziskem téměř 60 miliard korun. Mohla by se tedy nad českou vládou ustrnout a přispět jí na boj s nákazou "alespoň" několika málo desítkami miliard? Již na jaře se o takové možnosti zmínil například i člen bankovní rady ČNB Aleš Michl.
V této oblasti je ale potřeba našlapovat velice opatrně. Aby bylo zřejmé, v čem je problém, musíme si nejdříve trochu připomenout, jak vlastně taková centrální banka hospodaří. Jejími aktivy jsou z naprosté většiny investice do dluhopisů, vkladů nebo úvěrů. Centrální banka tedy vydělává hlavně na úrocích (výnosech) z těchto investic. Na opačné straně bilance, tedy na straně pasiv, mívá centrální banka především vklady soukromých bank a také veškeré bankovky a mince v oběhu. (Ano, české bankovky a mince jsou vlastně cosi jako dlužní úpisy ČNB, které můžete do ČNB přinést a žádat jejich proplacení; až na to, že ČNB má zákonné právo vám je proplatit zase v korunových bankovkách a mincích.)
Hlavním nákladem centrální banky jsou tedy obvykle úroky, které musí vyplácet bankám v souvislosti s jejich vklady. Zato u hotovosti nikomu žádné úroky platit nemusí. A tím se dostáváme k mechanismu, nazývejme jej třeba "úrokový", na kterém obvyklá centrální banka dlouhodobě v průměru vydělává - její úrokové příjmy bývají větší než úrokové náklady, protože u části svých závazků (u hotovosti) centrální banka žádné úroky zkrátka vůbec neplatí.
Nenormální centrální banka
Centrální banky ve vyspělých zemích obvykle předávají takto vznikající úrokový zisk do státního rozpočtu domácí vlády; tedy pokud daná centrální banka v daném roce zisku skutečně dosáhne a nepotřebuje jej využít na pokrytí svých předchozích ztrát. Jenže ČNB není "obvyklá centrální banka". Její neobvyklost je v tom, že takřka veškerá její aktiva jsou cizoměnová (zejména eurová, ale v menší míře i dolarová a podobně). Jde o dědictví několika epizod v minulosti, kdy ČNB z jistých důvodů záměrně tiskla nové koruny a za ně nakupovala cizí měny, které následně investovala.
Proč je důležité, že jsou aktiva ČNB cizoměnová? Protože její finanční situace se počítá v korunách. Takže kdykoli koruna posílí, hodnota aktiv ČNB (vyjádřená v korunách) se jako mávnutím proutku účetně sníží, a ČNB tedy na svých investicích zaznamená kurzovou ztrátu; v případě, že koruna oslabí, je to pochopitelně právě naopak. Naproti tomu hodnota pasiv ČNB na kurz koruny nijak nereaguje, protože jde o pasiva téměř výhradně korunová.
Může se zdát, že tento kurzový mechanismus není v dlouhodobém průměru důležitý. Vždyť ztráty ČNB z epizod posílení koruny a zisky ČNB z epizod oslabení koruny se v čase navzájem tak nějak vyruší, ne? Ne, nevyruší. Epizod, kdy koruna posiluje, totiž bylo a nejspíše ještě dlouhou dobu bude výrazně více než těch opačných.
Důvodem je, učeně řečeno, konvergence (přibližování) české ekonomiky k nejbohatším ekonomikám světa. Máme-li bohatnout směrem k "západním" úrovním (což jistě chceme) a budeme-li toto bohatnutí měřit třeba mzdami, tak buď musejí růst české mzdy v korunách rychleji než ty západní v tamních měnách, nebo musí vůči těmto měnám posilovat koruna, případně obojí.
V dosavadní historii bohatli Češi často právě posilováním koruny. Tato tendence bude nejspíše pokračovat, byť se bude zpomalovat, až se zastaví (až naše konvergence k Západu skončí). Než se tak stane, bude koruna převážně posilovat, a tudíž výše zmíněný kurzový mechanismus bude vnášet do výsledků ČNB (převážně) ztráty.
Údaje o hospodaření ČNB z 20. října vyznívají oproti konci loňského roku optimističtěji. Ukazují letošní zisk kolem 200 miliard korun. Z kumulativní ztráty 130 miliard se díky tomu během letoška stal kumulativní zisk 70 miliard. Tento vývoj ale jen ilustruje výše řečené - obrat pozice ČNB do plusu je totiž primárně důsledkem letošního jarního oslabení koruny. Jakmile česká měna po odeznění nejistoty spojené s koronavirovou krizí zase posílí na "necovidové" hodnoty, ČNB se nejspíše propadne zpět do mnohamiliardových ztrát daných celkovým vývojem od 90. let.
ČNB na pomoc vládě nemá peníze
V souhrnu je tedy každoroční výsledek hospodaření ČNB výslednicí dvou klíčových mechanismů - úrokového, který existuje trvale a je zpravidla ziskový, a kurzového, který slábne a je zpravidla ztrátový. V dosavadní historii ČNB měly v tomto souboji celkově větší sílu efekty kurzu - na konci loňského roku byla ČNB celkově (včetně zmíněného zisku 60 miliard korun) v kumulované ztrátě téměř 130 miliard korun.
ČNB tedy ve skutečnosti nemá na finanční pomoc vládě ani vindru; naopak, sama je hluboko v mínusu. Českou ekonomiku tohle centrálněbankovní zadlužení nijak neohrožuje, nicméně na platby vládě zde prostor prostě není.
Situace se změní až ve chvíli, kdy Česko přestane konvergovat, takže koruna přestane trendově posilovat, a až ČNB dokáže svými úrokovými zisky smazat nahromaděné kurzové ztráty. Na tuto chvíli si ale nejspíše ještě hezkých pár let počkáme.
