Průkopník 3D tisku: Jsem rád, že mě berou jako sobě rovného

Když před čtyřmi lety přišel Josef Průša na TEDxPrague pohovořit o 3D tisku, uzavíral prezentaci slovy: "Vítejte v budoucnosti!" Tehdy byl ještě student a 3D tiskárny sci-fi. Dnes je Průša uznávanou kapacitou u nás i ve světě, tiskárny navrhuje a staví na plný úvazek a letos v únoru se objevil na obálce časopisu Forbes.

Redakce IW

8. 6. 2014 | 18:00

Technologie

Pojem 3D tisk si mezitím získal obecnou oblibu. Do jeho firmy se hrne stále více nových uživatelů a rovnou se sami školí. Informace, jak 3D tiskárnu postavit, sdílí Průša na internetu jako open source. Díky tomu si ji můžete postavit i vy. To je důvod, proč patří právě jeho tiskárny k nejpoužívanějším na světě.

Když jsme se v roce 2010 viděli na TEDx, studoval jste na VŠE aplikovanou informatiku. Dnes máte vlastní firmu, celosvětové uznání a titulní stranu Forbesu. Měl TEDx nějaký dopad na vaši kariéru?

Lidé mě znali ve světě i předtím, ale TEDxPrague změnil to, jak mě začala vnímat česká média. Do té doby o mně skoro nikdo nevěděl a na tiskárny se neptal. Po TEDx přišla spousta rozhovorů pro tisk i televizi, což pomohlo jak mně, tak tiskárnám.

Kam se za ty čtyři roky 3D tisk posunul?

Je daleko uživatelsky přívětivější. Technika už tenkrát byla docela dobrá, hodně se ale změnilo právě to, že ho lidé začínají znát, což je super. Ale technicky se to příliš nezměnilo.

Proč vám vlastně učarovaly právě 3D tiskárny?

Začalo to jako koníček. Spousta lidí očekává, že jim povím, jak jsem tím chtěl změnit svět, ale mě to zkrátka bavilo. A to je možná jeden z důvodů, proč jsem v tom tak dobrý. Jen by se mi hodila nějaká dovolená, abych si od toho trochu odpočinul. Když podnikáte, je to jako vlak. Buď v něm sedíte, nebo jedete na dva týdny pryč, zatímco ten vlak jede pořád dál, takže to pak o to víc musíte dohánět.

Asi jste hodně vytížený.

Většina dne patří firmě, která je stále ještě malinká, takže všechny problémy musím řešit já. Například si lidé díky médiím myslí, že vytisknout se dá všechno, a chtějí o tom se mnou mluvit. Vybírám si, ale na pár schůzek jdu. Dále řeším rozvoj firmy, různé talky, keynotes a podobně.

Co na váš úspěch říkají doma?

Teď už je to dobré, ale ze začátku máma říkala věci hodně v tom smyslu, že se na to mám vybodnout a radši si dodělat školu. Táta to chápe, pomalu už to dochází i mámě. U babiček je to pořád stejné, říkají: "Pepíčku, titul ti nikdo neukradne."

Neláká vás, jako spoustu dalších mladých lidí, odjet pracovat do zahraničí?

Já to vlastně dělám, můj projekt je celosvětový. Ale žiji tady, protože se mi tu líbí, a to, co dělám, by bylo všude stejné.

V jakém oboru mají 3D tiskárny největší potenciál se uplatnit?

Je spousta využití, tisknou se třeba protézy. Ale já nad tím nikdy moc nepřemýšlel. Vytvářím technologii a chci, aby byla co nejjednodušší, aby ji mohli mít normální lidé doma, s tím přijde i využití. Ještě je to pořád mladé. Kdyby vám před dvaceti lety někdo řekl, že budete mít doma "normální" tiskárnu, tak byste si poklepali na čelo. "To si snad myslíš, že si doma budu tisknout knížky?" řekli byste si možná, ale vidíte, dnes je to běžná věc.

Jaké máte plány do budoucna?

Já si plány do budoucna nedělám. Vždycky jsem se snažil je mít, ale když jsem si za tím cílem šel, tak se něco změnilo. Takže dělám to, co cítím, že bych dělat měl, ale nic neplánuji. Vždycky se stane něco tak šíleného, jako že vás osloví Forbes a dá vás na obálku.

Co by z vás dnes bylo, kdyby vás 3D tisk minul?

Asi bych skončil jako většina lidí. Dostudoval bych vysokou školu a myslel bych si, jak jsem dobrý, studoval bych magistra, žil v bytě, který by mi platili rodiče. Pak bych dělal nějakou práci a byl celý život naštvaný, že mě to nebaví. Když to teď vidím s nadhledem, tak se mi nelíbí, že člověk studuje do šestadvaceti, aby teprve pak začal pracovat a budovat kariéru. Jsem rád, že se mi to povedlo urychlit, že už ve čtyřiadvaceti mě leckdo v byznysu bere jako sobě rovného.