Dluhopisy Republiky: Pro koho (ne)jsou zajímavé nové české spořicí dluhopisy
|

Dluhopisy Republiky: Pro koho (ne)jsou zajímavé nové české spořicí dluhopisy

Ministerstvo financí slavnostně oznámilo, že dá českým domácnostem opět možnost nakoupit si spořicí státní dluhopisy. Celá akce je zajímavá jak z pohledu finančního, tak – možná trochu nečekaně – z pohledu výchovného a vzdělávacího, napsal pro Lidové noviny analytik Michal Skořepa z České spořitelny.

České státní dluhopisy Státní dluhopisy Dluhopisový trh Česká republika Analytici ČS Michal Skořepa

Z hlediska hospodaření českého státu jde principiálně o rozumný tah. Pokud si lidé dluhopisy nakoupí a budou je držet až do splatnosti, tedy po celých šest let, stát jim vyplatí navrch částku, která bude odpovídat ročnímu úročení 2,07 %. Na "obvyklém" trhu, kde si dluhopisy kupují velcí hráči, by ministerstvo za současných okolností peníze na šest let sehnalo v případě, že by nabídlo roční úročení zhruba kolem 1,8 %.

Nepříliš atraktivní výnos

Z porovnání těchto dvou čísel je zřejmé, že Dluhopisy Republiky, jak se nové cenné papíry pro domácnosti vznosně nazývají, budou v poměru k situaci na trhu úročeny zbytečně štědře. Nic na tom nemění ani fakt, že stát si rovnou z výnosu dluhopisů vezme formou srážkové daně 15 % výnosu, takže čistý výnos bude jen asi 1,76 %. Standardní investoři totiž z výnosů dluhopisů platí také daň, a to ve srovnatelné výši.

Standardním dluhopisům se ty "republikové" podobají v tom, že investor nebude nucen je držet celých šest let, nýbrž bude se jich moci zbavit podle své úvahy výrazně dříve (konkrétně jednou za rok). Tady má ale věc jeden háček – dluhopisy bude možné prodat jedině zpět ministerstvu, které investorovi vyplatí předem jasně dohodnutou část uvedeného výnosu, tedy jakýsi "mezivýnos". Ten bude v prvních letech velice nízký, pak rychle poroste a nejvyšší bude až v posledním, šestém roce držby.

Ponechme stranou, že výše spočtený celkový čistý výnos pod 2 % bude nejspíše pod mírou inflace, takže hodnota částky, která investorovi zůstane po šesti letech držby dluhopisů, bude v reálném vyjádření nižší než hodnota, kterou do dluhopisů vložil na začátku. To je sice smutné, důležitější je ale srovnání s jinými dostupnými investičními nástroji. Relativní finanční výhodnost republikových dluhopisů z pohledu domácností bude záviset na porovnání jejich zmíněných mezivýnosů s výnosy, které budou pro podobnou splatnost k mání u jiných investičních příležitostí.

V prvních letech nebudou výnosy z dluhopisů příliš daleko od sazeb, které lze čekat u investic s podobně nízkým rizikem, tedy u (ročních nebo dvouletých) termínovaných vkladů u bank; například po třech letech držení dluhopisu bude v případě odprodeje zpět státu výnos činit pouze jedno procento. Výnos z dluhopisů se "vynoří" nad tržní poměry až teprve ke konci šestiletého života dluhopisů.

Finanční vzdělání jako (drahý) bonus

Trochu nezvyklá konstrukce výnosů znamená, že držba dluhopisů bude pro investora dávat smysl jedině v případě, že bude připraven postrádat investované peníze alespoň (dejme tomu) pět let. Stát tedy bude štědrý jen k těm, kdo mu své peníze ponechají na výraznou většinu doby splatnosti dluhopisů. Rýsuje se tak podobnost se stavebním spořením, které ovšem umí nabídnout výnos o více než polovinu vyšší. Pro ty bohatší z nás jsou na druhé straně dluhopisy zajímavé tím, že na osobu mají limit až u investice ve výši milionu korun, zatímco stavební spoření jen něco přes 100 tisíc.

Z uvedeného plyne, že stát na dluhopisech zřejmě příliš neprodělá. Navíc rozšíří okruh svých věřitelů o domácí veřejnost, což bývá věřitel poměrně loajální a klidný. Co se podílu tohoto typu věřitelů na celkovém dluhu týče, jsme v rámci Evropské unie spíše lehce pod průměrem.

Celá akce má ale i jinou, nefinanční, dalo by se říci až vzdělávací rovinu. Každá nabídka prodeje dluhopisů do rukou domácností totiž nepřímo zvyšuje jednu složku finanční gramotnosti české populace. Upozorňuje, že existuje jakýsi státní dluh, který vláda musí dokázat někomu prodat, protože jinak by neměla třeba na platy státních zaměstnanců nebo opravy silnic. A že vláda je koneckonců dlužník jako každý jiný, a pokud jí chceme půjčit peníze (tím, že si koupíme dluhopisy), měli bychom se možná trochu zamyslet nad rizikem, že nám je nevrátí, respektive nad možnostmi, které vláda má, aby zajistila, že bude schopna nám je vrátit. A že hlavní takovou možností je samozřejmě zvýšení daňového zatížení, jež se může dotknout kohokoli, kdežto prospěch z něj budou mít jen ti, kdo budou držet dluhopisy.

Pokud ovšem chtělo ministerstvo financí svými dluhopisy i takto vzdělávat, mělo výnosy nastavit přece jen přitažlivěji. V nynější podobě totiž budou dluhopisy končit nejspíše převážně v rukou spíše bohatších českých rodin, které potřebují na šest let bezpečně uložit pár milionů korun.

Zdroj: Lidové noviny