Burzián Karel Janeček: Chytré programy mu vydělávají miliardy na lepší věci
Klikáním na počítači se na burze systematicky vydělávat nedá, říká úspěšný burzovní matematik a dnes především filantrop Karel Janeček, spoluvlastník firmy RSJ, která každý měsíc pomocí algoritmů vysokofrekvenčního obchodování zobchoduje neuvěřitelných 20 bilionů dolarů, čímž se řadí k největším makléřským firmám na derivátových burzách v Londýně a Chicagu.
Co zrovna děláte?
Karel Janeček (KJ): Je to taková kombinace. Prioritou jsou nadace, stále učím a dělám matematické konzultace pro obchodní činnosti RSJ. Drtivá většina energie však směřuje na zlepšení etických hodnot u nás a dosažení pozitivních změn ve společnosti.
A to přišlo samo, nebo to souvisí s vydělanými penězi, zkrátka něco ve stylu Billa Gatese: "Do smrti nejsem schopen peníze utratit, tak budu prostě dělat dobro..."?
KJ: Samozřejmě to mělo vývoj, ale vždy jsem to měl v hlavě srovnané a věděl, co má smysl. Pocit ještě lepšího auta, ještě většího domu nebo ještě lepší dovolené mě nikdy nenaplňoval. Pochopil jsem, že nejlogičtější a nejsmysluplnější je dělat něco, co pomůže lidem a životu na této planetě.
Co je hlavní cíl vašich nadací?
KJ: V současnosti mám tři nadační fondy. Jeden podporuje vědu a výzkum, ten je nejstarší. Druhý, mediálně známější, je fond proti korupci, jehož cílem je na korupci upozorňovat, minimalizovat ji a snažit se povzbudit etické hodnoty ve společnosti. A třetí fond, který právě zakládám, je Nadační fond pomoci. Do něj dám své peníze, ale rád bych, aby do něj přispěli další bohatí lidé, kteří to myslí s touto zemí vážně. Věřím, že i někteří bohatí lidé, u nichž není původ majetku zcela transparentní, budou chtít prokázat, že nejsou jen příživníci na zbytku společnosti, ale že jsou schopní pochopit vyšší hodnoty. Fond bude rozdělovat pomoc, případně půjčky lidem, kteří jsou v nouzi ne třeba vlastní vinou nebo jsou v jiné tíživé osobní situaci.
Na to, abyste mohl vkládat peníze do nadací a věnovat jim většinu svého času, musíte nejdříve tyto peníze vydělat. Lidé už o vás něco málo slyšeli v souvislosti s elektronickým obchodováním na burzách. Můžete ho více přiblížit normálnímu člověku?
KJ: Na finančním trhu vytváříme pro ostatní investory likviditu. To znamená, že jsme ochotni nakupovat i prodávat. Z rozdílu nákupní a prodejní ceny, takzvaného spreadu, pak čerpáme zisk. Jsme takzvaní tvůrci trhu – market makeři.
Spready se ale v posledních letech kvůli velké konkurenci a nástupů počítačů velmi zúžily, takže už se na nich tolik nevydělá. Je to tak?
KJ: Spready a provize z obchodování už zdaleka nejsou tak velké, jako například před dvaceti lety. Na derivátovém trhu však vzrostly objemy obchodů, takže bych to jako problém pro naše obchodování neviděl.
Vyděláváte spíše, když jsou trhy klidné, nebo potřebujete pro úspěch volatilitní obchodování?
KJ: Nám jako market makerům pouze nevyhovuje extrémní volatilita. Takové situace jsou však dokonce i v dnešní ekonomicky nejisté situaci výjimečné. Naším cílem je poskytovat likviditu a vydělávat za většiny tržních situací.
Jaké typy investic obchodujete?
KJ: Jsou to stále především futures na úrokové sazby, dále obchodujeme například futures na akciové indexy, ropu nebo zemní plyn.
Co české akcie?
KJ: České akcie zkoušet nebudeme, nejsou likvidní. Nicméně výhledově plánujeme začít obchodovat na větších akciových burzách.
Vaše obchodování je založeno na algoritmických modelech, což znamená, že většinu obchodování obstarávají počítače. Na vašem pražském dealingu jsem viděl tak tucet lidí, kteří sledují desítky monitorů. Je to potřeba?
KJ: Samozřejmě. Naši "tradeři" jednak monitorují trh, dále nastavují parametry dle situace na trhu, a zároveň musejí dávat pozor na věci, které se naprogramovat nedají, například makroekonomické kalendáře. Máme také odpovědnost za svou aktivitu na trzích, proto musíme neustále hlídat, aby se náš algoritmus choval tak, jak má. Klíčovými zaměstnanci jsou dále matematici, kteří vytvářejí modely, na základě nichž obchodujeme, a samozřejmě programátoři. Používáme takzvanou colocation, což znamená, že jsou naše servery umístěny v datových centrech samotných burz. Celkově má firma více než šedesát zaměstnanců v Praze a Plzni.
Takže jste úspěšnější proto, že máte servery co nejblíže burzy, a můžete být tedy teoreticky nejrychleji posílat své objednávky?
KJ: Nejsme jediní, kdo colocation využívá. Samozřejmě je to potřeba, abychom nebyli pozadu, ale naše konkurenční výhoda je primárně v tom, že máme hodně chytré počítačové modely, takže "víme", kam dát například nejlépe limitní objednávku nebo kdy se z trhu úplně stáhnout.
Jak velkým je vaše firma hráčem?
KJ: Naše firma je podle objemu obchodů největší na derivátových burzách v Londýně i v Chicagu.
A máte tam i fyzické zastoupení? Jezdíte tam?
KJ: Máme tam akorát počítače. Když vyjedeme z burzovních statistik na prvním místě, tak jsou z nás všichni hotoví (smích).
Jsou to dva roky, kdy se index Dow znenadání propadl o 10 % během půl hodiny (6. května 2010). Hodně lidí přisuzuje vinu za tuto událost způsobu obchodování, které aplikuje také vaše firma, tedy high frequency trading.
KJ: Co vím, tak se nakonec ukázalo, že jeden subjekt zadal omylem obrovský prodejní příkaz. Nebyl to počítač, ale makléř, prostě lidská chyba. V té době se navíc hodně intenzivně řešilo Řecko, proto se trh obrazně řečeno tak snadno utrhl dolů. Svádět problém na počítačové obchodování je čistý politický alibismus. Ale hlavně – byla to otázka půl hodiny, poté se opět vše vrátilo do normálu.
Nabízíte sice racionální vysvětlení, ale řadu investorů tato událost vystrašila. Důvěra v investování byla otřesena, objemy obchodů na akciových burzách od té doby citelně klesly, což se dává za vinu způsobu obchodování, který provozujete i vy.
KJ: Zaprvé, naše firma neobchoduje přímo akcie, ale futures. To je jiná hra. Zadruhé, drobný investor není na trhu proto, aby konkuroval rychlým hráčům, ale chce si něco koupit, do něčeho investovat. V případě, že spekuluje krátkodobě na akciích, tak mi je ho docela líto, protože tam podle mého názoru nemá šanci dlouhodobě vydělávat.
Jinými slovy odrazujete drobné investory od aktivního, například denního obchodování, protože je na trhu řada fundovanějších hráčů a firem podobných jako ta vaše, kteří používají sofistikované matematické modely, jimž se těžko konkuruje?
KJ: Přesně tak. Dokážu si představit, že drobný investor dokáže vydělávat, když se snaží držet akcie minimálně ve střednědobém horizontu, a samozřejmě nemá v portfoliu jen akcie, tedy diverzifikuje.
Čemu má podle vás drobný investor věřit? Podle čeho se má rozhodovat, zda koupí či prodá?
KJ: Sledovat analýzy a snažit se vytipovat kvalitní společnosti. Doporučuji sledovat fundament a vyhnout se krátkodobému obchodování, kde se kromě toho, že musí soupeřit se zdatnějšími soupeři, může investor navíc ještě "utopit" v poplatcích.
Ceny akcií a rizikových investic, jako jsou komodity, v posledních letech rostou i díky tomu, že centrální banky v rámci programů takzvaného kvantitativního uvolňování dodávají levné peníze na trh. Je tento způsob stimulace trhů a ekonomiky udržitelný?
KJ: To je opravdu těžká otázka. Až se přestanou tisknout peníze, klidně se může stát, že všechno zkrachuje, ale to nemůžu vědět. Je ale jasné, že dlouhodobý život na dluh neskončí dobře. Ekonomiky se musejí vzpamatovat, a to jedině tak, že se začnou chovat efektivněji – začne se efektivněji vyrábět, bude méně byrokracie, méně korupce, méně kradení. V Americe to sice není oficiálně korupce, ale mají tam jiné šmeliny, jiné způsoby podvádění. Je potřeba, aby se firmy chovaly efektivněji, což zároveň znamená etičtěji. Pak může světový finanční systém udržitelně fungovat. Pokud to bude pokračovat jako doteď, kdy se problémy řeší dalšími dluhy, a kvalita výroby se bude zhoršovat, tak to opravdu nemá perspektivu.
Takže koupit zlato?
KJ: Jednou jsem dokonce chtěl v rámci diverzifikace investovat do zlata, ale zcela upřímně jsem neměl pořádně čas to udělat. Zlato může fungovat, když je krize, ale když bude opravdu velká krize, tak vám nepomůže, protože se ho nenajíte. Zlato si podrží hodnotu do určité úrovně, ale pokud by nastal totální kolaps, bude k ničemu.
Hodně drobných investorů by chtělo váš úspěšný investiční model následovat, nechat spravovat peníze někoho, kdo sám ročně umí vydělat miliardu, je hodně lákavé. Je to možné? Máte nějaký fond? Případně mohou vaše pozice investoři sledovat stejně jako například portfolio Warrena Buffetta?
KJ: To bohužel nejde. Fond, na jehož účet obchodujeme, je z důvodu vysoké míry rizikovosti investic určen jen pro kvalifikované investory a v současné době má dostatek kapitálu.
Vaše miliardové investování může brzy narazit na regulaci. Američtí regulátoři nedávno přistoupili k bezprecedentním krokům vůči obchodníkům z vysokofrekvenčních makléřských firem. Podle agentury Reuters budou muset obchodníci dokonce předávat detaily svých obchodních strategií, v některých případech i tajné počítačové kódy.
KJ: To má platit jen v případech, kdy by někdo manipuloval trh. Tam je to opodstatněné, ale jinak je to nesmysl, protože si myslím, že je tento trh regulovaný jako žádný jiný. Stačí se podívat na MIFID. Každý akcionář a manažer musí prokázat pro licencování například původ peněz. Regulace naopak chybí u politiků, kteří svůj původ majetku nikomu prokazovat nemusejí. To je místo pro regulaci. Všichni chceme hlavně čisté politiky!
Jedním z nejkontroverznějších pokusů o regulaci ze strany Evropské komise byl návrh daně z finančních transakcí spekulantů, takzvaná Barrosova daň. Ta měla být aplikována na všechny obchody s akciemi, dluhopisy i deriváty.
KJ: To je úplná blbost. Pokud to někde zavedou, bude to znamenat, že se na daném místě přestane obchodovat. Ti, kteří tato alibistická opatření vymýšlejí, nechápou, jak finanční trhy fungují. V případě navrženého zavedení daně bychom jako obchodníci s futures platili stovky milionů eur měsíčně.
To byste už asi neměl peníze na nadaci.
KJ: To asi neměl (smích). Myslím si, že jsou důležitější věci než snaha přeregulovat finanční trh a zavádět nesmyslné daně.
Možná jsou to peníze, které chce Evropa vybrat, aby měla z čeho sanovat zadlužené evropské banky.
KJ: Světoví obchodníci, jako jsme my, nemají s problémy bank nic společného. Zrovna tak by mohli politici vzít všechny ziskové firmy a napařit jim extra daně. Zvyšovat daně donekonečna nelze. Pokud by se měla transakční daň v Evropě zavést, veškeré obchodování se přesune jinam, například do USA nebo do Asie.
Nemohu opomenout, že jste nedávno byli obviněni, že jste také na offshorech a že tu miliardu, co ročně vyděláváte, prostě nezdaňujete.
KJ: Nepoužíváme žádné firmy za účelem redukování daňové zátěže. Jako fyzické osoby žijeme a platíme daně v České republice. Jelikož se v případě investice do podílového fondu jedná o zisk z dlouhodobých kapitálových výnosů, je dle českých daňových zákonů nulová sazba daně pro fyzické osoby. Náš byznys v principu ani nelze dělat jinak než tak, jak ho děláme. Naše obchodování je 100% etické. Pokud se někomu nelíbí výhodné daňové zákony pro kolektivní investování v České republice, nezbývá mu, než apelovat na změnu daňového zákona.
Počítačové metody dnes představují zhruba 70 % objemu amerických akciových obchodů. Klasické investiční strategie se kvůli nim dostaly do pozadí. Jaký bude podle vás další vývoj?
KJ: Myslím si, že poměr dospěl k jisté rovnováze, protože na trzích vždy budou dlouhodobí investoři, například klasické akciové nebo penzijní fondy. Nehrozí, že by obchodování bylo postaveno jen na počítačích. Proto je fajn, že jsou na trhu hráči jako my, kteří vytvářejí likviditu, díky níž si každý drobný investor či fond mohou kdykoli cokoli koupit nebo prodat. Investiční a obchodní strategie se příliš nemění; co se změnilo oproti minulosti, je zlevnění obchodování díky technologickému pokroku.
Přichází léto, kdy se akciím zpravidla příliš nedaří. Jak vidíte aktuálně trhy vy?
KJ: Určitě bych nepodléhal pocitu, že je dluhová krize za námi. Tento strašák tady zůstává a moc by mě nepřekvapilo, kdyby proběhlo další kolo krize, která souvisí právě s dluhy (rozhovor byl veden těsně před vyostřením politické situace v Řecku – pozn. red.). Ale spíše si myslím, že bude léto na trzích relativně stabilní, více vzrušení mohou zažít trhy až na podzim. Dlouhodobě nás ale podle mě čekají zásadní společenské změny, které trhy určitě ovlivní.
Třeba něco jako "Occupy Wall Street"?
KJ: Doufám, že něco lepšího, něco systematicky promyšleného. Pozitivní hnutí, nejen snaha něco zrušit, zakázat nebo se negativně vymezit za každou cenu. Nejde jen o utahování opasků, je potřeba, aby se lidé vůči sobě lépe chovali. Hlavní problém tkví v tom, že se svět chová neefektivně a dělají se velké "prasárny", včetně neopodstatněné rozsáhlé administrativy a korupce.
A myslíte, že má podobný společenský posun naději?
KJ: Lidé se stále více přiklánějí k pozitivním hodnotám, mají snahu dělat něco, co je naplňuje, ne se každou cenu snažit něco urvat.
Rozhovor byl připraven pro Investiční magazín.
