V Británii začnou brzy padat hlavy bankéřů, tvrdí uznávaný investigativní novinář Fraser
Británie potřebuje podobné komise, jaké Jihoafričanům pomohly vypořádat se s plíživým dědictvím apartheidu. Bez nich se většina společnosti nezbaví pocitu, že se mocní pokoušejí zamaskovat, co dovedlo britské banky na okraj propasti, říká v rozhovoru pro Investiční web novinář Ian Fraser. Podle něj není příliš vůle věci prošetřit, ale dá se čekat, že nějaké hlavy brzy padnou. První asi budou patřit někdejšímu vedení banky HBOS.
Podle mnohých zasvěcených hlasů byl britský finanční sektor na začátku krize velmi blízko kolapsu – nefungující bankomaty, runy na banky a tak dále. Je to pravda?
Ian Fraser (IF): Názory na to se liší. Zdroje z Bank of England, poradci centrální banky a regulátor se nicméně shodují na tom, že britský finanční systém skutečně byl několik hodin od kolapsu, a sice kvůli Royal Bank of Scotland (RBS). Její akcie se na podzim roku 2008 dostaly pod obrovský tlak, výjimkou nebyly propady o 40 % denně. S RBS prostě cvičila volatilita způsobená kolapsem Lehman Brothers a dalšími věcmi, které mu předcházely.
O jaké věci šlo? Co přispělo ke krizi banky, která mohla nakonec potopit celý systém?
IF: Mnohé souvisí s velmi špatnou a laxní regulací, která navíc nebyla pořádně prováděna. To platí o britských, amerických a dalších regulátorech. Ti v době, která se nyní označuje jako úvěrová bublina – tedy zhruba v letech 2000 až 2008 –, jaksi slepě věřili tomu, že se finanční systém dokáže vypořádat s hospodářským cyklem, respektive s jeho propady. Dokonce se věřilo, že se cyklus jako takový povedlo zkrotit. Alan Greenspan, tehdejší guvernér Fedu, mluvil o takzvaném velkém zklidnění, což vycházelo z předpokladu, že finanční deriváty zvládnou vyzmizíkovat ze systému riziko. Šlo o naivní pohled Greenspana a podobně smýšlejících, podle nichž nastala nová epocha. To bylo jádrem problému.
Do jaké míry za krizi mohou i samotní bankéři ? Jak moc souhlasíte s názorem, že zkrátka nemohli jinak: riskantně se choval každý, proto museli i oni, jinak by je byl někdo vyměnil?
IF: To je naprosto nesmyslný argument, který někteří bankéři používají. Jde o lacinou výmluvu. Faktem je, že bylo mnoho bank, které podobné věci nedělaly, a to i tady v Británii, například HSBC nebo Standard Chartered. Jistě, HSBC koupila americkou Household Financial Corporation, která poskytovala subprime hypotéky, to byl naprosto katastrofální obchod. Ale i tak. Jen proto, že existovalo pár šílenců, kteří nechali banky operovat s minimální kapitálovou přiměřeností a obrovskou pákou – takže i drobný výmol na cestě, respektive na trhu mohl banky položit –, to nemusel dělat každý.
Je pro vás i proto překvapením, že nikdo za to, co se stalo, nebyl potrestán? Respektive, je možné, že někdo ještě potrestán bude, nebo už je to, co se stalo, věcí minulosti?
IF: Víte, z toho, jak zodpovědná místa – tím mám na mysli zejména vládu a Financial Services Authority (FSA) – na celou věc reagovala, mám depresi. Jedním z problémů podle mě byly volby. Gordon Brown byl u moci v době kolapsu, v říjnu 2008, a o moc nepřišel až do května 2010. Vznikla tak prodleva, během které se podle mě snažil zajistit, aby se nezahájilo pořádné šetření toho, co se vlastně stalo, a aby se neobjevilo žádné trestní řízení proti bankéřům. To zaprvé. Zadruhé, David Cameron i George Osborne shodně ke konci roku 2008 tvrdili, že chtějí trestní stíhání bankéřů, kteří si to zaslouží. Nikoho tehdy nejmenovali. No a od té doby, co se dostali k moci, o to ztratili zájem.
Znamená to, že nikdo nebude potrestán? Nebo například materiály, které máte jako autor vznikající knihy o RBS, naznačují, že se možná někteří bankéři dostanou za mříže?
IF: Vince Cable, ministr obchodu, který patří mezi ty preferující tvrdší přístup, řekl, že existuje možnost trestního řízení proti lidem z představenstva RBS, a to včetně Freda Goodwina, někdejšího šéfa banky. Důvodem by měla být neschopnost těchto lidí vyjasnit jisté věci týkající se rozvahy banky. Objevily se například chyby v účetnictví, zejména v první polovině roku 2008, kdy RBS nebyla schopná některé věci vysvětlit ani vlastním akcionářům. Pokud se nepletu, že šlo o věci spojené s kapitálovou přiměřeností. Na druhou stranu je fér doplnit, že to byl důsledek chaosu, který nastal po převzetí nizozemské ABN Amro v roce 2007.
Jinými slovy, je možné, že v Británii bude za problémy bank nakonec někdo trestně stíhán.
IF: Ano, to je možné. Podle mého výzkumu každý z představenstva banky HBOS – další britské banky, která zkolabovala – v době, kdy byla před zánikem, může – opakuji může – být považován za vinného z trestného činu konspirace, jejímž cílem bylo zabránit spravedlnosti. Údajně se totiž pokusili zatajit velmi závažné činy, o nichž se během několika příštích týdnů začne mluvit. Proto tvrdím, že kdybychom v Británii měli kvalitní a nestranné regulatorní orgány a soudy, pak by nesporně někteří vysoce postavení bankéři skutečně stanuli před soudem nebo byli stíháni kvůli různým věcem, mezi něž patří podvod, zkreslení výpovědi, ošizení vlastních investorů a zfalšované účetnictví. Tomu věřím. My ale v Británii potřebný regulatorní, soudní ani vládní rámec nemáme.
Zaměřme se na regulaci, kterou považujete stejně jako mnozí další experti za jednu z příčin krize. Znamená to, co říkáte, že je situace stejná jako před krizí?
IF: Podle mě se věci změnily. To, co se dosud stalo, ale není dostatečné. Britští regulátoři podle mě k finančnímu sektoru vždy přistupovali špatně. Jejich přístup vycházel z předpokladu, že jsou bankéři gentlemani, kteří se chovají ctnostně. To je staromódní pohled na věc, jehož kořeny je možné najít někde ve viktoriánské době. Já jsem mluvil s jedním z vysoce postavených lidí z FSA, který mi řekl, že v letech 2000 až 2008 vycházeli z toho, že bankéři mají integritu a vědí, co dělají. To znamenalo, že je regulátoři nechali dělat věci tak, jak je bankéři dělat chtěli. FSA prostě sázela na seberegulaci. Bankéřům věřila, což byla nepochybně v době před krizí chyba. Po říjnu 2008 se ale podle zmíněné osoby pohled FSA na celou věc změnil.
Image bankéře-gentlemana zmizela?
IF: Teď FSA vychází z toho, že bankéři nemají integritu, což znamená, že jim prostě nemůžete věřit. A zadruhé, vychází z toho, že bankéři nemají ponětí, co dělají, což je naprosto zásadní posun. Navíc to, jak Bank of England a FSA spolupracovaly a zajistily tak, že Barclays letos v červnu v podstatě vyhodila Boba Diamonda, signalizuje jasnou změnu v tom, jak se tu věci dělají. I tak ale tvrdím, že to není dost.
Co z vašeho pohledu chybí?
IF: Podle mě je potřeba skutečně komplexní prověrka britského bankovního sektoru. Možná potřebujeme něco, co by připomínalo komise, jejichž cílem bylo vypátrání pravdy a následné usmíření v Jihoafrické republice po ukončení politiky apartheidu. Tento názor sdílí spousta lidí, mezi jinými i někdejší šéf regulatorních rizik v HBOS Paul Moore. Vycházíme z toho, že bez něčeho podobného se prostě nepovede navrátit důvěru v bankovní služby v Británii. Podstatná část veřejnosti má totiž pocit, že se vláda a její agentury staly součástí konspirace, jejímž cílem bylo zakrýt zločiny, nebo obecněji něco špatného.
Co si o tomto podezření myslíte? Je alespoň do jisté míry opodstatněné?
IF: Já vím, že je opodstatněné. Vím, že v případě HBOS došlo k mnoha zločinům, které nebyly pořádně prošetřeny. Na některých teď policie pracuje a dojde k zatýkání a obvinění některých vysoce postavených bankéřů z HBOS. A to, jak mi bylo řečeno, během příštích několika týdnů. Jinými slovy, v mém případě nejde o podezření, já to prostě vím. V případě RBS je to komplikovanější, podobně jako v případě dalších bank.
Můžete dát konkrétní příklad, čeho se banky měly dopustit?
IF: Už v říjnu 2003 program Money na BBC nabídl vynikající reportáž, z níž je patrné, že HBOS aktivně vybízela lidi, kteří žádali o hypotéku, aby lhali o tom, kolik vydělávají. Tento program tak z mého pohledu nabízí jasný důkaz toho, že HBOS pobízela své zákazníky, aby se dopustili podvodu: pokud lžete o výši svého příjmu na oficiálním dokumentu, dopouštíte se podvodu. No a právě to HBOS a její prostředníci dělali již v roce 2003. To je jeden malý příklad. Podobných věcí se ale událo opravdu hodně.
Ptal jsem se na to, jak je na tom teď regulace. Co banky samotné, jaký je jejich současný stav? Řekněme například, že se situace v eurozóně nebo v Evropě zhorší. Ustojí to britské banky?
IF: Vezměte například v potaz, co nedávno řekl guvernér Bank of England Mervyn King, že banky jaksi žijí v pohádce, že nadále nadceňují svá aktiva. Pochopitelně, toto není citát, King tak nemluví. Ale faktem je, že obvinil banky ze lhaní, z toho, že svým aktivům připisují příliš vysokou hodnotu, a to jak v případě dluhopisů, tak v případě půjček. King naznačoval, že bude potřeba více odpisů a další rekapitalizace, pokud se mají tyto banky stabilizovat. Což je zajímavé, protože je to v přímém rozporu s tím, co tvrdí například RBS. Její šéf Philip Hampton tvrdí, že se povedlo vše napravit, banka je bezpečná a vláda může prodat svůj podíl před příštími volbami v roce 2015. Jinými slovy, je obrovská propast mezi tím, co říká guvernér – a já mu věřím –, a co říká šéf jedné z největších bank.
Které britské banky by tedy podle vás případné vyhrocení eurokrize ustály, a které by buď potřebovaly další pomoc, nebo by šly prostě ke dnu?
IF: Nerad bych předpovídal kolaps další britské banky, už proto, že nic podobného nechci zažít. Nicméně do skupiny těch zranitelnějších určitě patří RBS, možná i Lloyds. Jednou z největších hrozeb pro tyto banky je případný soudní spor vedený ve Spojených státech kvůli manipulaci se sazbou LIBOR. Vypadá to totiž tak, že všechny velké britské banky – tedy nejen Barclays, která jako jediná zatím dosáhla v této věci vypořádání – byly aktivními účastníky hrátek mezinárodního kartelu, který manipuloval se sazbou. Toto se dělo zhruba od konce devadesátých let do roku 2010 nebo 2011. Jeden analytik z Nomury mi přitom řekl, že extrémní scénář počítá s tím, že každou banku přijde vyžehlení tohoto problému v průměru na sedm miliard. Tolik budou muset vyplatit protistranám, které byly v podstatě ošizeny. To považuji za Damoklův meč, který visí nad britskými bankami.
A co zmíněný případný kolaps eurozóny, o kterém někteří experti stále mluví?
IF: Ten by měl určitě vážné důsledky. Část dluhopisů eurozóny banky už prodaly, ale stále něco ve svých portfoliích mají. A dá se předpokládat, že King řekl to, co řekl, právě proto, že si myslí, že by banky v tuto chvíli neustály významnou krizi. Jinak by asi mlčel.
Znamená to, že britské banky v tuto chvíli nejsou dobrou investicí?
IF: Na to se mě lidé ptají poměrně často. Já je skutečně nedoporučuji. Kdybych měl sto tisíc, určitě bych si nekoupil akcie britské banky, ne v současnosti.
