Torben Andersen: Hledáte bezpečný přístav? Veřejné finance jsou skutečně udržitelné jen ve Švédsku a v Dánsku

Evropa zažívá divoké turbulence, Skandinávie je v klidu, ale i tam se v poslední době situace mírně zhoršuje. Znamená to, že ani sever Evropy není oním vytouženým bezpečným přístavem?

Torben Andersen (TA): Norsko je díky zásobám ropy a plynu v trochu jiné pozici, má tedy smysl zaměřit se zejména na Švédsko a Dánsko. V těchto dvou zemích jsou hospodářské fundamenty víceméně v pořádku, nepochybně ve srovnání s většinou evropských zemí a členů OECD. Veřejné finance se daří držet na uzdě, podařilo se provést změny, které garantují fiskální udržitelnost. Trh práce byl pochopitelně ovlivněn evropskou krizí, nezaměstnanost se zvýšila, ale i tak je Dánsko pod průměrem OECD a Švédsko na průměru. A zemím se daří i podle dalších ukazatelů.

Čísla o vývoji HDP ale naznačují, že růst je v poslední době přinejmenším dýchavičný.

TA: Švédsko zpomalilo, to je pravda, ale tato země tradičně doplácí na to, když se jejím obchodním partnerům nedaří. Kvůli tomu trpí švédští exportéři a s nimi celá švédská ekonomika. Navzdory tomu tvrdím, že skandinávské země jsou "přiměřeně bezpečné", když bereme v úvahu hloubku evropských problémů.

A jaký vývoj v Evropě, potažmo ve Skandinávii, čekáte v roce 2013?

TA: Výhled na příští rok je pošmourný. To platí pro Evropu, ale do jisté míry i pro Švédsko a Dánsko. Předpovědi počítají s velmi pomalým růstem, který znemožní zlepšení situace na trhu práce. Je přitom těžké přesně určit, od jaké hranice se věci mění. Obecně je takto vnímána hranice růstu HDP o 1,5 až 1,7 %, nad ní začíná přibývat pracovních míst. Skandinávské ekonomiky ale porostou pomaleji.

I tak by na tom ale měly být lépe než většina Evropy a rozvinutého světa, pro investory by tedy mohla být zajímavá. Proč se jim tak daří?

TA: Krátká odpověď na tuto velmi důležitou a komplikovanou otázku tkví v tom, že tyto severské země zažily svou vlastní krizi dříve, než vypukla ta globální. Skandinávský model tedy krize-vzdorný. To asi nejlépe ilustruje Švédsko, které si na začátku 90. let prošlo hlubokou krizí, která se v mnohém podobala současné finanční krizi. Švédové totiž zažili jak recesi, tak problémy ve finančním sektoru. Nezaměstnanost tehdy rostla a deficity se vyšplhaly na 13 % HDP. Vláda se tehdy nejprve zaměřila na uhašení požáru, následně začala zemi ordinovat politiku postupných reforem a konsolidace. Ta stále trvá, což se během krize vyplatilo.

Možná i pro inspiraci, jaký recept konkrétně Stockholm na švédskou krizi předepsal?

TA: Strukturální reformy se soustředily na trh práce a demografii. Dále šlo o to, aby byly veřejné finance v pořádku. Když se totiž objeví krize, umožní to využít fiskální politiku k boji s ní. To se ve Švédsku potvrdilo. V Dánsku je to podobné, jen to asi není na první pohled tak patrné. I v Dánsku ale byla krize ještě před současnou krizí, na niž vláda zareagovala výraznou reformní aktivitou v oblasti trhu práce. Na potíže s důchody a demografií došlo o něco později než ve Švédsku, ale nakonec se do nich Dánsko také pustilo.

O kolik napřed díky tomu Švédsko a Dánsko v porovnání se zbytkem Evropy jsou?

TA: Když vezmeme v úvahu očekávaný demografický vývoj, jsou tyto dvě země v podstatě jediné, které mohou tvrdit, že mají udržitelné veřejné finance.

Asi i proto mnozí experti čekají, že bude zájem investorů o Skandinávii pokračovat i v roce 2013. Nemůže být příliv investic pro severské ekonomiky problémem?

TA: Když se opět soustředíme na Švédsko a Dánsko, je potřeba zmínit zásadní rozdíl mezi těmito dvěma ekonomikami: dánská koruna je fixována na euro, zatímco ta švédská má volný kurz. V Dánsku tak centrální banka kvůli masivnímu přílivu investic ze světa naordinovala velmi nízké úrokové sazby, které na čas byly i záporné. Přitom musela brát pochopitelně v potaz to, co se děje v eurozóně. Naopak ve Švédsku se příliv investic projevil v kurzu měny, která posílila, čímž oslabila konkurenceschopnost tamních výrobců. V tomto smyslu tedy byly peníze ze zahraniční větší problém ve Švédsku než v Dánsku.

A co do budoucna? Bude trvat zájem o sever Evropy, který bude v rozbouřeném globálním moři klidným ostrovem?

TA: Podle mě mají skandinávské země – podobně jako mnohé další – problém, jakmile se začneme bavit o potenciálu dalšího růstu. Růst produktivity je v Dánsku, ale do jisté míry i ve Švédsku stále pomalejší. To je ve střednědobém výhledu důvod k obavám. Svým způsobem to totiž něco říká o růstovém potenciálu ekonomiky, a tím nakonec i o tom, jak atraktivní pro investory ekonomika bude. I Skandinávie tak bude čelit velkým výzvám.