Nigel Iyer (Septia): Podvody a korupce? Vzali jsme to za špatný konec, od Enronu se nic moc nezměnilo

V roce 2001 se kvůli podvodnému účetnictví sesypal Enron. To nastartovalo tažení proti finančním podvodům a korupci, jež současná krize ještě podpořila. Jak daleko se zatím pokročilo?

Nedávno se zeptali jednoho generála, jak daleko jsou Američané od dosažení svých cílů v Afghánistánu. Řekl, že jsou zhruba v polovině, a dodal, že na začátku měli až děsivě zjednodušené představy. To bych přirovnal k Enronu. Tehdy se do toho Američané také pustili s pomocí armády (oni vše řeší armádou a zbraněmi přiměřeného ničení), v Enronu šlo o armádu právníků a účetních. A jak je na tom válka s korupcí? Když se podíváme na počet případů, na ten odpor vůči bankéřům, tak je jasné, že to není žádná sláva.

Proč se podle vás na této frontě příliš nedaří?

Když se problém snažíte řešit pomocí regulace a paragrafů, nikam se nedostanete. To mimochodem platí i pro Česko. Dám vám příklad: Jste ženatý a žena po vás chce, abyste myl nádobí. Pokud vás s tím bude otravovat každý den, zatvrdíte se, možná ji opustíte, a nádobí zůstane špinavé. Pokud se vás pokusí motivovat, bude to jiné. Představte si, že bude lépe nebo více vařit. Pak bude fajn mít čisté nádobí, uklizeno, možná domů častěji pozvete návštěvu na večeři; mytí nádobí najednou bude mít smysl, nebude to slepě plněná povinnost.

Jinými slovy, regulátoři se podle vás po Enronu rozhodli "otravovat", takže se věci nelepší?

Přesně tak. Každého jsme se rozhodli otravovat absurdním množstvím pravidel, všichni tráví neskutečné množství času vyplňováním formulářů a zaškrtáváním různých čtverečků. Sázíme na auditory, jejichž výsledky, co se odhalování podvodů týče, jsou poměrně slabé. Tito auditoři také převážně řeší byrokracii místo toho, aby se pokusili proniknout na druhou stranu, zlu pod kůži. Celý svět je možné přirovnat k Harrymu Potterovi, ovšem s jednou zásadní odlišností – nemáme ochranu proti Voldemortovi.

Vše, co se od pádu Enronu udělalo, je tedy podle vás zbytečné?

Všichni se biflujeme knihy o corporate governance a corporate responsibility, ale nikdo neví, jak krádežím a korupci skutečně zabránit. Je to jako si přečíst si, jak máte bojovat proti špičkovému boxerovi. Můžete získat MBA v této disciplíně, ale v ringu s ním pak stejně prohrajete – a bude to bolet. Pokud chcete mít šanci, musíte se naučit bojovat, což stále neděláme. Namísto toho podnikáme věci, které jsou na nic. A navíc si neustále stěžujeme.

Do jaké míry to platí o regionu střední a východní Evropy?

To je zajímavé. S některými středo- a východoevropskými trhy mám zkušenost. S Českem tolik ne, ale dělal jsem toho dost v Polsku, Rumunsku, Srbsku a Pobaltí. Zaujalo mě, jak výrazně se v jednotlivých zemích liší míra proamerického řiťolezectví. Američané přišli v podstatě se vší legislativou, která je vlastně na nic, ale my stále věříme, že věci nějak mění. Proto stále znovu kráčíme v amerických, někdy možná britských šlépějích. Vezměte si Bribery Act, který je jedním z posledních modních výstřelků, jež všichni následují. Přitom v Británii je tolik korupce, že to je stejné, jako kdyby se Libyjci měli stát vzorem ochránců lidských práv.

Co by tedy Česko – nebo možná obecněji střední a východní Evropa - mělo dělat?

Jako první si musíte vyřešit, jak moc se vlastně musíte Američanům podbízet. Nedávno jsem přednášel management v Srbsku. Musím se přiznat, že než jsem tam letěl, byl jsem plný předsudků. Bál jsem se, že se mě zeptají, zda jsem muslim, a že možná bude následovat malá etnická čistka. Čekal mě šok. Šlo o milé, vzdělané lidi. Celá společnost je na úrovni. Přišel tam za mnou profesor a hodil přede mě knihu od Davida Tweedieho se slovy: "Nutí nás polykat tyhle nesmysly. Přitom ani netuší, jak se věci mají." Myslel si, že budu Tweedieho bránit, ale já to vidím podobně. Bohužel, v některých zemích ve vašem regionu milují Američany natolik, že něco podobného prostě nepřijmou.

Znamená to, že nevěříte na "generické recepty", tedy že by si Češi měli najít vlastní medicínu?

Možná si myslíte, že máte v Česku svůj vlastní druh podvodů a korupce. Ale věřte mi, jde o ty samé podvody a stejnou korupci, jaké máme například my v Británii, jen je trochu jinak "zabarvena". Nesnažte se tyto problémy s pomocí cizích receptů, které jasně nefungují. Nesázejte na to, že vás spasí velká auditorská čtyřka – nikdy to tak nebylo, tak proč by najednou mělo.

A co by tedy podle vás mohlo fungovat? Zmínil jste motivaci – to je vše?

Motivace je zásadní. Také je důležité, aby lidé přijali věci takové, jaké jsou, a začali o nich otevřeně mluvit. Je potřeba si přiznat, že podvody a korupce se dějí všude, nejen v zemích, které Transparency International označuje za nejzkorumpovanější. Pokud vezmete korupci jako procentuální vyjádření objemu ekonomiky, a vynásobíte to HDP na obyvatele, zjistíte, že máte na špici žebříčku Norsko. To je jen malá ukázka toho, jak se na mnohé věci díváme špatně. A pak je potřeba přestat věřit blbostem.

Co konkrétně si pod takovou blbostí máme představit?

Společnost má 72stránkovou bichli pravidel, příkazů a zákazů, které mají předcházet korupci a podvodům. Všichni to chválí, sklízí různá ocenění – to je přece kravina, ne? Přesně tak to vypadalo v Enronu. Je to stejně efektivní jako bezpečnostní manuál k Titanicu uložený v trezoru – nikdo by ho nepřečetl. Nikdo tyto věci zkrátka nečte, takže jsou zbytečné. Namísto podobného prázdného mudrování by měli lidé začít něco dělat. Top manažeři by měli začít u sebe, pohled do zrcadla by mnohé z nich překvapil. A lidé obecně by se měli přestat všemu neustále divit, přestat skučet. Musejí jednat.