Čtvrtý pilíř důchodové reformy: Než vám stát zkonfiskuje peníze na účtech, založte na rodinný poklad

Kdyby se moje prababička a její kamarádky spoléhaly na nejrůznější důchodové reformy nebo pofidérní finanční produkty, měly by teď moje děti … no, jak to říct slušně. Naštěstí tomu tak nebylo, takže má naše rodina železnou zásobu, respektive zlatou rezervu. Rozhodl jsem se vykašlat se na všechna důchodová připojištění a spořit ve zlatě. Proč?
V roce 1923 slavila mladá Československá republika páté výročí existence. K této příležitosti stát vydal nádhernou investiční minci – svatováclavský dukát. Na líc mince umístil Otakar Španiel (autor většiny československých oběžných mincí) poprsí Svatého Václava s korouhví. Kolem něj můžete číst motto "NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM". Na druhé straně najdete československý znak. Po devadesáti letech razí moderní verzi svatováclavského dukátu Pražská mincovna. Dílo našeho předního medailéra Vladimíra Oppla je důstojným nástupcem toho prvorepublikového.
Zpátky k prababičkám
Když byl dukát (a dvoudukát) poprvé vyražen, mohl ho běžný obyvatel koupit za 120 Kčs (učitelský plat byl v té době kolem 1 100 Kčs). Prababička měla čerstvou vzpomínku na předchozí vývoj, kdy v době první světové války ztratily veškeré peníze, které nebyly z drahého kovu, hodnotu v řádech desítek procent. Také okolní státy – Maďarsko, Rakousko, Polsko i Německo –, které prošly takovou inflací, že peníze ztrácely polovinu hodnoty do druhého dne, dávaly za pravdu tomu, kdo se rozhodl své úspory (pokud po válce nějaké měl) vložit do zlata.
Prababička udělala správnou věc a za ušetřené peníze koupila čtyři dukáty. Abych ukázal, jak správnou věc udělala, musím si vymyslet hypotetickou hloupější osobu (HHO), která se v té době rozhodla stejnou částku vložit do banky a čekat, až úspory narostou. Československá koruna byla v té době silná, ale nemyslím si, že by někdo hodně sázel na veřejné finance. V dnešní době jsou lidé ukolébaní, protože od posledního velkého finančního průšvihu v naší zemi uběhlo už padesát let. To ale neznamená, že nemůže znenadání přijít.
HHO uložila svých 480 korun do (hypotetické) banky na 2% úrok. Za pět let vydělala téměř padesát korun, zatímco moje prababička měla "jen ty své dukáty". Šestnáct let po vydání prvního československého dukátu přichází protektorát a první pořádné znásilnění československé koruny. Vzniká protektorátní koruna. Československé peníze se sice přepočítávají na protektorátní v poměru 1:1, jenže protektorátní měna je pevně navázána na říšskou marku v poměru 1:10 (přičemž reálný předválečný kurz je 1:6). Byla to německá cesta, jak ekonomicky vysát torzo našeho státu. Naše koruna byla v podstatě desetifenik říšské marky, jejíž hodnota kvůli neustálým nákladům na válku strmě klesala.
Zlata se nenajíte, ale hodnotu uchová
Po válce v roce 1945 měla HHO na účtu už úctyhodných 740 korun. Jenže ty koruny už nebyly takové. Předválečná měna se sice vrátila v platnost, nicméně za stejnou korunu se nedalo skoro nic koupit. Když účet HHO v roce 1952 vykazoval krásných 850 korun, mohla si za tu částku na volném trhu koupit dva litry rumu. A měla to udělat, protože se blížil rok 1953. Ale v tu chvíli ještě nikdo netušil, že přijde drastická měnová reforma. Ta z 850 korun na účtu udělala rovných 170, za což se dalo koupit něco přes půl kila kávy (drahá káva za čtyři dukáty).
HHO se ale neoběsila a nechala peníze ležet na účtu. V roce 1989 bylo ze 170 už zase nádherných 346 korun, které za pár let sežraly bankovní poplatky.
Původní svatováclavský dukát se nyní průměrně prodává za 6 500 korun. Tedy nejběžnější ročník a nominál. Takový 2dukát z roku 1937 se dochoval pouze v osmi kusech a v prosinci 2006 se vydražil za neuvěřitelných 1,2 milionu korun. Ale to je jiná pohádka. Jisté je, že moje prababička předala dalším generacím 26 tisíc korun, kdežto HHO vůbec nic.
A proto, s přihlédnutím k problémům eura, na něž je naše koruna vázána, nehledám výhodné spořící účty ani penzijní připojištění, ale z úcty k tradici sbírám svatováclavské dukáty (já tedy už ty novodobé). A prodávat je nebudu. Až se za třicet (nebo více) let (podle toho, co ještě naše vlády vymyslí) dostanu do důchodu, prodám je za 70 tisíc konvertibilních jüanů (nebo co v Evropě bude platit, až ji koupí Čína). Ale spíše je odkážu dětem, aby dále budovaly rodinný poklad.
Svatováclavský dukát
Zlatá obchodní mince ražená v mincovně Kremnica od roku 1923 (náklad 61 861 ks) do roku 1939, dále jednorázově v letech 1951 a 1968 (ražba zřejmě v cizině). Existují jeho vzácnější násobky – 2dukát, 5dukát, 10 dukát. Novodobý svatováclavský dukát a jeho násobky (2, 5, 10) razí Pražská mincovna v omezených nákladech (2013 pouhých 1 750 ks). Více informací nejen o sběratelských mincích najdete na serveru Mince-bankovky.cz.