OECD pozorně sledovala transformaci a vývoj české ekonomiky

V roce 1991 uzavřely vlády Československa, Polska a Maďarska s OECD dohodu o spolupráci, v níž prestižní klub nejbohatších zemí světa slíbil přispět těmto zemím k transformaci na tržní hospodářství odbornou pomocí v podobě analýz a doporučení. Cílem bylo získat pro postkomunistické země plné členství pod podmínkou, že úspěšně završí transformaci.

V první souhrnné zprávě o ekonomice Československa z roku 1991 OECD konstatovala, že hospodářské reformy přinášejí první plody, a zdůraznila, že celý proces si vyžádá několik let. Československo se podle OECD dostalo na cestu úspěšného přechodu k tržnímu hospodářství a zdařily se mu první etapy liberalizace a privatizace.

Krátce po rozdělení země v lednu 1993 organizace uvedla, že Česko má všechny předpoklady pro úspěšné dokončení transformace, zatímco Slovensko se ocitá ve vážných hospodářských problémech. ČR podle OECD dokázala spojit stabilizaci makroekonomiky, liberalizaci trhu a privatizaci bez vysoké nezaměstnanosti a při relativně nízké inflaci. Organizace ale vybídla k práci na restrukturalizaci hospodářství.

I v dalších letech OECD oceňovala českou kombinaci makroekonomické stabilizace, liberalizace trhu a privatizace bez významnější nezaměstnanosti a vyzývala k pokračování v restrukturalizaci. Ve zprávě ze srpna 1994 OECD uvedla, že v makroekonomice si Česká republika ze zemí regionu vede nejlépe.

V listopadu 2005 OECD pozvala Česko, aby se stalo jejím 26. členem, a ČR do organizace o měsíc později vstoupila jako první ze zemí střední a východní Evropy. V těsně následujících letech se k OECD připojily Slovensko, Maďarsko i Polsko.

Pozitivně hodnotila OECD Česko i v letech 1995 a 1996, kdy ekonomika začala dosahovat vysokých temp růstu. Výsledky vývoje v ČR označila za "obdivuhodné" a uváděla, že mnohé ukazatele patří k nejlepším v celé OECD.

Během roku 1996 však OECD začala upozorňovat na velká rizika skrytá v příliš vysokém růstu reálných mezd a pomalém zvyšování produktivity práce, což vede k růstu vnějších deficitů. Začala přitom naznačovat nutnost zpřísnění měnové a rozpočtové politiky. Vládu a Českou národní banku přiměl k takovým zásahům až rostoucí tlak na korunu, který vyústil v devalvaci koruny v květnu 1997.

Protikrizové "balíčky" vlády Václava Klause podle OECD uspěly pokud šlo o cíl zlepšit krátkodobě platební bilanci, neřešily ale strukturální problémy, které byly u kořene nerovnováhy. OECD vládu vyzvala, aby uskutečnila privatizaci a reformy bankovnictví, ve správě podniků a na finančních trzích.

Po krizi OECD vyzývala k dalším opatřením, která by omezila růst mezd a zvýšila produktivitu práce, a trvala zejména na zrychlení podnikové restrukturalizace. V roce 2000 OECD pochválila vládu Miloše Zemana za privatizaci bank, doporučila ale dál restrukturalizovat průmysl.

Počátkem tisíciletí OECD začala zdůrazňovat potřebu snížit příliš vysoké daňové břemeno, které komplikuje podnikání v ČR. Vlády sociálnědemokratických premiérů opakovaně vybízela ke snížení výdajů a zpřísnění výrazně uvolněné rozpočtové politiky, která vedla k vysokým deficitům.

Po roce 2000 vyzývala OECD k deregulaci jednotlivých sektorů v zájmu posílení konkurence. Začala také zdůrazňovat potřebu reforem důchodového systému a zdravotnictví. Upozorňovala na nečinnost v deregulací nájemného, na to, že podnikání komplikují vysoké daně, zdlouhavé zápisy do rejstříků i špatný stav úpadkového práva a mluvila i o rozšířené korupci. Radila také uvolnit regulaci trhu práce, která byla tehdy podle organizace "nejtužší z takřka všech vyspělých zemí světa".

Výzvy k důrazným reformám ČR vyslyšela zejména za vlády Mirka Topolánka, kterou OECD oceňovala za ozdravování veřejných financí, snížení daní a další reformy. Doporučila další deregulaci trhu práce a za nutné označila reformy důchodového a zdravotního systému. Za globální krize v roce 2009 OECD konstatovala, že rychlý růst produktivity práce a zaměstnanosti urychlily proměnu českého hospodářství.

Zdroj: ČTK