Globální emise oxidu uhličitého loni po dlouhé době nerostly
Nárůst emisí oxidu uhličitého se loni v celosvětovém úhrnu zastavil, informovala Mezinárodní energetická agentura (IEA). Poprvé přinejmenším po 40 letech se stalo, že jejich množství stagnovalo v době globálního hospodářského růstu, uvedla mezivládní organizace.
Roční celosvětové množství emisí skleníkového plynu loni zůstalo na 32 miliardách tun, tedy na stejné úrovni jako v roce 2013, informovala IEA. Výkonná ředitelka organizace Maria van der Hoevenová však varovala, že i když jsou tyto výsledky "povzbuzující", není čas na "pocit sebeuspokojení".
Podrobné statistiky má IEA zveřejnit v červnu před jednáními, která mají předcházet podepsání nové mezinárodní klimatické dohody v prosinci v Paříži.
"Toto je velmi vítané a zároveň významné překvapení," citovala BBC hlavního ekonoma IEA Fatiha Birola. "Znamená to tolik potřebnou vzpruhu pro vyjednavače připravující globální klimatickou dohodu na prosinec do Paříže. Emise skleníkových plynů se poprvé odpoutaly od závislosti na hospodářském růstu," poznamenal.
Analytici přičítají utlumení emisí změně vzorců spotřeby energie v Číně a členských zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). "Důležitým faktorem by mohlo být to, že spotřeba uhlí v Číně v roce 2014 klesla, což je dáno jejich úsilím v boji proti znečištění, o efektivnější využívání energie a využívání obnovitelných zdrojů," řekla britská klimatoložka Corinne Le Quereová. "Roli asi sehrálo i úsilí o redukci emisí v dalších zemích, ale do hry vstoupilo rovněž více náhodných faktorů, jako jsou počasí a poměrná cena ropy, uhlí a plynu," dodala.
IEA sbírá údaje o emisích oxidu uhličitého 40 let a za tu dobu se stalo jen třikrát, že roční emise stagnovaly nebo poklesly. Bylo to po recesi v USA na počátku 80. let, v roce 1992 po zhroucení Sovětského svazu a v roce 2009 během světové finanční a hospodářské krize.
Svět se nyní pokouší dospět k nové klimatické dohodě, která by vstoupila v platnost v roce 2020. Jejím cílem je omezit nárůst průměrné globální povrchové teploty na nanejvýš dva stupně Celsia ve srovnání s předindustriálními hodnotami. Tím se má zabránit nebezpečné změně klimatu.
Zdroj: ČTK
