Tři důvody, proč zastánci "ano" v řeckém referendu selhali

Největší chybou byla zjevně koordinovaná kampaň několika vysokých unijních politiků, podle nichž "ne" povede k odchodu Řecka z eurozóny, tedy ke Grexitu. Jedním z nich byl německý ministr hospodářství a šéf sociálních demokratů Sigmar Gabriel, který tuto hrozbu ještě znásobil poté, co se objevily výsledky referenda.

Řekové tyto hrozby správně interpretovali jako pokus zasahovat do demokratického procesu ve své zemi. Zpráva z minulého týdne o tom, že se představitelé eurozóny snažili zabránit zveřejnění poslední analýzy Mezinárodního měnového fondu o udržitelnosti řeckého dluhu, také nepomohla. V zásadě ukázala, že řecká vláda měla nakonec pravdu, když žádala odlehčení svého dluhu. Zbytek Evropské unie vyvolával dojem, že chce referendum zmanipulovat, a ani se nesnaží to tajit.

Druhou chybou kampaně za "ano" bylo selhání ve vysvětlení toho, jak záchranný program mohl ekonomicky fungovat. To není debata mezi keynesiány a neoklasickými ekonomy, která nás neustále zaměstnává. Řecké referendum sjednotilo ekonomy s velmi rozdílným názorem na to, jak svět funguje, jako jsou Paul Krugman, Jeffrey Sachs a Hans-Werner Sinn. Neexistuje žádná uznávaná ekonomická teorie, podle níž ekonomika, která má za sebou osm let krize, potřebuje nové kolo škrtů, aby se srovnala.

Třetí monumentální chybou byla arogance. Stoupenci "ano" byli přesvědčeni, že to mají v kapse. Stejně jako britská Labouristická strana před posledními volbami spoléhali na průzkumy, které, jak se ukázalo, byly ohromně nepřesné. "Mě nejvíce rozčiloval argument, že by Grexit znamenal ekonomickou katastrofu, jako kdyby se katastrofa už nestala. Pokud byste byli bez práce pět let bez naděje na zaměstnání, tak je vám jedno, zda peníze, které nedostáváte, jsou eura, nebo drachmy," píše Münchau.

Pohrdání demokracií a ekonomická negramotnost nejsou jen taktickými chybami. Tyto dvě "kvality" jsou nyní posledními ideologickými základy, na kterých spočívá evropský projekt. Řecko je připomínkou toho, že evropská měnová unie ve své nynější podobě je v základu neudržitelná. To znamená, že je potřeba ji spravit, nebo v určité chvíli skončí.

Jaké jsou nyní možnosti? Jisté je, že dosáhnout jakékoli dohody bude teď ještě těžší. Řecká vláda se bude snažit o zcela odlišnou dohodu s méně škrty. Bude oprávněně usilovat o odpis dluhu, který bude odpovídat posledním výpočtům MMF. Je těžké si představit, že by většina v Německu s takovou dohodou souhlasila. "Myslím si, že jedinou možností, jak přimět Německo k jednání o odpisu dluhů, je zahájit platební neschopnost. Jiným způsobem k tomu nedojde, v takové chvíli je možnost Grexitu vysoká," pokračuje Münchau.

Zřejmě nejrealističtějším řešením by byla dohoda, která by pokrývala pouze refinancování řeckého bankovního systému. Řecká vláda by byla v platební neschopnosti vůči svým věřitelům, kteří by přestali Řecku dávat další peníze. To by každému omezilo jeho závazky, ale i takové uspořádání znamená plno obtíží.

Neměli bychom ale považovat Grexit za volbu, kterou řecká vláda může nebo nemusí učinit. "Grexit je něco, co se stane, když budou ostatní možnosti vyčerpány. Už jich mnoho nezbývá," uzavírá Münchau.

Zdroj: ČTK