Neústupná ECB vs. španělské a italské aukce
Německá ekonomika po více než dvou a půl letech začíná padat. Souhrnná čísla za rok 2011 ukázala, že se německé hospodářství na konci roku propadlo zhruba o 0,25 % mezikvartálně. Jsou to první "tvrdá" čísla, která potvrzují, že nákaza z evropských periferií začíná brzdit i rozjetou německou lokomotivu. Je otázkou, jak se k tomu postaví ECB na svém dnešním zasedání.
Poté, co v listopadu i v prosinci snižovala sazby, ponechá v lednu úroky s vysokou pravděpodobností beze změn. S mírnou recesí ECB počítá a svými předešlými kroky tomu již do značné míry přizpůsobila nastavení měnové politiky.
Navíc poslední předstihové indikátory (německé Ifo a PMI) ukazují, že propad eurozóny v prvním kvartále 2012 nemusí zrychlovat. Na místě je tak alespoň určitá pauza a vyčkávání na to, jak se nakonec vyvine napětí na finančních trzích a jaký bude mít konečný dopad do reálné ekonomiky.
Věřitel poslední instance?
Trhy právě proto bude více než sazby zajímat, zda ECB v budoucnu začne působit jako věřitel poslední instance i pro národní vlády. Tím by dala svým způsobem ruku do ohně za Itálii a Španělsko a významně by přispěla ke snížení dnešního napětí. Další snížení sazeb již na dnešním zasedání by paradoxně víru v takovou politiku mohlo ještě více podkopat.
ECB by trhům vyslala signál, že očekává ještě výraznější propad ekonomiky a pravděpodobně hodlá ponechat Itálii i Španělsko svému osudu. ECB se proto spíše bude snažit konzervativně držet výhledu z poslední prognózy.
Současně však bohužel zůstane tvrdě neústupná v otázce větších intervencí na italských a španělských trzích, a to se investorům líbit nebude. Uvidíme, jak dlouho jí tvrdý postoj vydrží ve světle startujících aukcí italských a španělských dluhopisů na konci tohoto týdne.
Nálada není dobrá ani na řecké frontě, kde se dostává do patu dohoda se soukromými věřiteli ohledně odepsání 50 % řeckého dluhu. Vidina krachu dohod s Řeckem a rostoucí pravděpodobnost neřízeného bankrotu trhům na klidu jistě nepřidá.
