Změna klimatu, zemědělství a (ne)dostatek potravin pohledem investičního experta

Způsob, jakým v současnosti produkujeme potraviny, přispívá ke změně klimatu a je jí zároveň ohrožen. Ceny potravin rostly již před válkou na Ukrajině, a to v důsledku problémů v dodavatelských řetězcích v souvislosti s pandemií, deglobalizačních trendů i vyšších nákladů na vstupy (například u hnojiv). To zvýšilo podíl lidí trpících hladem na celém světě z 8 % v roce 2019 na rekordních 9,8 % v roce 2021, tedy přibližně na 830 milionů lidí.

Vypuknutí války problém jen umocnilo, protože vedlo k většímu nedostatku hnojiv a zvýšilo náklady na energie a dopravu. Produkci potravin zasáhly také klimatické jevy, jako byly sucho v Africe a Číně i záplavy v Pákistánu a USA. Některé oblasti byly zmítány oběma jevy.

Vyšší ceny

Tyto faktory by mohly držet ceny potravin na vyšší úrovni po delší dobu. Podle analytiků z Fidelity zůstanou ceny hnojiv pravděpodobně nad historickými průměry vlivem přetrvávajícího nedostatku potaše. Otevírání nových dolů na potaš v jiných částech světa vyžaduje čas a kapitál.

Výroba hnojiv je také vysoce náročná na emise uhlíku (jednou ze surovin na výrobu dusíkatých hnojiv je zemní plyn) a přispívá ke znečištění vodních toků a k dalšímu narušení klimatických vzorců. Přesto se stala nezbytnou, protože velkoplošné moderní zemědělské metody časem zbavují půdu živin. Systematické vyčerpávání půdy bohužel vedlo k začarovanému kruhu, v němž klesající výnosy ze zemědělských plodin zvyšují potřebu hnojiv, což dále poškozuje biologickou rozmanitost a kvalitu vodních toků, uvolňuje více uhlíku a vytváří rezistenci vůči pesticidům.

Pokud se stávající systém nezmění, bude stále křehčí a hrozí mu katastrofální kolaps. Svět potřebuje alternativní řešení, která zmírní změnu klimatu, přizpůsobí se jí a zároveň sníží hlad ve světě. Proto je zabezpečení potravin (nejen) prioritou COP27 a součástí diskuze o způsobu financování přechodu na nulovou uhlíkovou stopu, který bude spravedlivý a založený na spolupráci.

Regenerace

Jednou z odpovědí může být regenerativní zemědělství. To je postaveno na samoobnovujících a samoregulačních schopnostech půdy, místo hnojiv používá rostlinný mulč nebo hnůj a snaží se zachytit více emisí uhlíku výsadbou stromů mezi řádky plodin nebo ponecháním nežádoucích částí sklizené úrody v půdě. Studie společnosti UK Assist ukázala, že obnovení půdy tímto způsobem může ve střednědobém až dlouhodobém horizontu zvýšit výnosy z plodin a podpořit biologickou rozmanitost, aniž by se snížila produktivita. Tyto techniky zemědělství však musí být vysoce lokalizované, náklady na pracovní sílu mohou být vyšší a počáteční výnosy nižší. Proto je obtížné je zavést ve velkém měřítku bez finanční asistence přechodných nákladů na implementaci, včetně nákladů na vzdělávání.

Řešení těchto překážek bude vyžadovat politický um a trpělivý kapitál, které podpoří pomalý, ale trvalý přechod. Stejně jako v případě energetiky se může stát, že systémy produkce potravin budou muset být více lokalizované a závislé na obnovitelných zdrojích energie. Stejně tak musí vlády a investoři zvážit dopad nárůstu počtu a intenzity přírodních katastrof na zabezpečení produkce potravin. Koncem letošního roku se konference OSN COP15 věnovaná přírodě zaměří na to, jak do roku 2030 zvrátit úbytek biologické rozmanitosti a do roku 2050 dosáhnout úplné obnovy přírody, což by mělo vést ke zlepšení odolnosti plodin a zmírnění dopadů změn klimatu.

Investorský apetit

Více než polovina světového HDP (přibližně 45 bilionů USD) závisí na přírodě, přičemž zemědělství patří mezi odvětví, která jsou nejvíce postižena úbytkem přírody. Jako investoři se proto snažíme alokovat kapitál tak, abychom podpořili přechod k udržitelné produkci potravin, často prostřednictvím převratných inovací, a zmírnili rizika zastaralých přístupů.

Potenciál je zřejmý. Nejenže se techniky udržitelného zemědělství zdají být ve světě vyšších cen hnojiv a klesajících výnosů relativně nákladově efektivní, ale podle OSN by se při plošném přechodu na ně mohla část z 12 bilionů USD ročně, které tvoří skryté náklady při produkci potravin (od dopravy po hnojiva), vrátit do komunit. Mohla by také do roku 2030 vytvořit 4,5 bilionu USD ročně nových obchodních příležitostí (včetně akvakultury a alternativních proteinů) a eliminovat velkou část emisí ze zemědělství, které spolu se zpracováním potravin vyprodukuje zhruba třetinu celosvětových emisí skleníkových plynů.

Spolupracujeme se společnostmi napříč hodnotovým řetězcem na snižování uhlíkových emisí a prevenci úbytku přírodních ekosystémů, přičemž se zaměřujeme na hovězí maso, sóju, dřevo a palmový olej, kde je vysoké riziko odlesňování a kde je zapotřebí nových přístupů. Fidelity se také podílí na řadě společných iniciativ zaměřených na řešení otázek zemědělství a biologické rozmanitosti, včetně iniciativ FAIRR a Finance for Biodiversity Pledge. 

Investoři však nemohou tento problém vyřešit sami. Jako finanční aktéři jsme vázáni systémem, ve kterém působíme. Je na politicích, aby stanovili správné rámce, pobídky a nástroje pro sdílení rizik, které umožní významné a rychlé zapojení soukromého kapitálu. Konference COP27 má pro toto úsilí zásadní význam a může pomoci udržet svět na cestě ke klimatické neutralitě navzdory četným krizím, jimž čelíme. Pro dosažení tohoto cíle do roku 2050 je řešení problematiky zabezpečení potravin, zejména na jižní polokouli, zásadní.