Vzkaz od holubice: Fed dělá chybu, že se drží plánu na zvyšování sazeb

Kocherlakota se vyjadřuje v tom smyslu, že problémem Fedu není to, že v prosinci zvýšil sazbu o čtvrt procentního bodu. Problémem je spíše celkové politické prostředí, které vedlo měnový výbor k tomuto kroku. "FOMC potřebuje změnit svůj přístup, při rozhodování o sazbách se méně soustředit na časový rámec a více se zaměřit na dosažení svých cílů," míní bývalý guvernér.

Dále tvrdí, že je Fed tak trochu v zajetí dvou klíčových slov - "normalizace" a "postupně". Ta jsou aktuální prakticky od poloviny roku 2013. Zároveň však přiznává, že svou roli v tom sehrává také makroekonomický vývoj, který kroky Fedu může ovlivňovat.

Makroekonomické cíle jsou mimo mísu

A střednědobé makroekonomické cíle nejsou bohužel s postupnou normalizací příliš kompatibilní. V oblasti nezaměstnanosti je současný stav hodně vzdálen tomu, co běžní Američané považují za normál, a růst by musel být nadprůměrný, aby byly cíle v dohledné době dosaženy. Co se týče inflace, je situace ještě horší, pod dvouprocentním cílem Fedu je již téměř čtyři roky a podle Kocherlakoty to tak ještě pár let bude.

Makrodata tedy ukazují na potřebu stimulační politiky, ale Fed se rozhodl zvyšovat sazby. To vyvolává volatilitu na trzích a u investorů ztrátu důvěry ve schopnost centrální banky dosáhnout a dlouhodobě udržet svůj inflační cíl (zejména v dobách slabšího růstu).

FOMC by se tedy neměl soustředit na to, jaká bude základní úroková sazba na konci letošního roku, ale jakým způsobem mohou sazby ovlivňovat očekávané údaje o inflaci a nezaměstnanosti ve střednědobém horizontu. Trhy by si pak měly zvyknout na to, že Fed může kdykoli měnit sazby oběma směry a jakkoli výrazně, pokud to vzhledem k situaci na trzích a potřebě dosáhnout svých cílů bude považovat za nutné.

Podle Kocherlakoty by taková změna přístupu vedla k tomu, že by Fed musel "zrušit" své prosincové zvýšení úrokových sazeb. "O to ale nejde. Jeden pohyb o čtvrt procentního bodu v měnové politice mnoho neznamená. Na čem záleží, je celková strategie měnové politiky, a zde se FOMC mýlí. V případě, že měnový výbor zachová svůj nynější přístup, jsem přesvědčen, že riskuje trvalý pokles dlouhodobých inflačních očekávání. Takový pokles by vedl k dlouhodobě nízkým úrokovým sazbám, omezení kapacity pro boj s možnou recesí a zvýšení rizik ohrožujících finanční stabilitu. Jak ukázal příklad Japonska v minulosti, takové poklesy se jen složitě odvracejí," uzavírá Kocherlakota svůj komentář.

Z jestřába holubicí

Kocherlakota před několika lety překvapil trhy a celou ekonomickou veřejnost tím, že poměrně razantně změnil svůj postoj k oprávněnosti udržování nulových úrokových sazeb. Původně jestřáb, který obhajoval ukončení kvantitativního uvolňování, je nyní (respektive do konce minulého roku byl) největším zastáncem pokračování uvolněné měnové politiky. Jeho názory je tedy dobré vnímat se zřetelem k této skutečnosti. Na druhé straně je ale pravda, že názorů obhajujících pokračování uvolněné měnové politiky či znovuzavedení kvantitativního uvolňování přibývá.

Americká centrální banka si však jde evidentně svou cestou a chce trhům dokázat, že podmínky v ekonomice jsou dostatečně pozitivní na to, aby si mohla dovolit utahovat měnové šrouby. Vzhledem k trendu v ostatních velkých ekonomikách, kde se v poslední době spíše rozmáhá kromě uvolněné politiky také móda záporných sazeb (a komentáři FOMC z lednového zasedání, že "bedlivě sleduje" vývoj ve světě), bude zajímavé sledovat, jak neústupný nakonec Fed ve svém rozhodnutí o zvedání sazeb bude. Na jedné straně si příliš dlouhým otálením při utahování měnové politiky omezuje jeden z nejsilnějších nástrojů v boji proti možné další finanční krizi, na druhé straně ale příliš silný dolar, který může být výsledkem měnových válek, nemusí být pro ekonomiku zrovna růstovým stimulem. To se mimo jiné projevilo v předběžných datech o růstu americké ekonomiky na konci loňského roku.

Zdroj: Economist's View