Kde by byla česká ekonomika bez kupónové privatizace?

Dámy a pánové, vážení přátelé. Vítejte na semináři, který je věnován dvacátému výročí velké privatizace. Jak jistě víte, česká privatizace probíhala cestou aukcí, přímých prodejů a v menší míře emisí zaměstnaneckých akcií. Myšlenku kuponové privatizace, která je střídavě připisována Václavu Klausovi a Janu Švejnarovi, se nakonec nepodařilo prosadit.

Jednoduchý předpoklad

Nabízí se zajímavá myšlenka - jak by se naše ekonomika vyvíjela, kdyby Klaus či Švejnar s kuponovou privatizací prorazili? Dříve než se budeme věnovat scénáři této historické fikce, pokusme se shrnout skutečný průběh a výsledky privatizace.

Základní myšlenkou české privatizace byl jednoduchý předpoklad, že ekonomika je podkapitalizovaná a potřebuje mohutnou injekci kapitálu. Kde jinde jej vzít než v zahraničí? Úspěšný prodej Škody Mladá Boleslav koncernu Volkswagen byl první ze série tisíců privatizací velkých a středních podniků. Zájemci se hrnuli, zejména proto, že ceny byly mírné.

První pětiletka samostatné České republiky proběhla po ekonomické stránce velmi úspěšně. Příliv deviz z privatizace umožnil zavést plnou konvertibilitu české koruny v roce 1996. Inflace sice dosahovala dvojciferných hodnot, ale díky ještě rychlejšímu růstu mezd tolik nevadila.

Nezaměstnanost se držela na setrvale nízké úrovni, což bylo předmětem obdivu zahraničních ekonomů a spokojenosti vlády. Zatímco vyspělý Západ se potýkal s nezaměstnaností kolem deseti procent, Češi se drželi mezi dvěma až třemi procenty.

Bod zlomu

Zlom nastal v roce 1997. Dlouhodobě pasivní obchodní bilance se materializovala v podobě měnové krize. Inflační tlaky způsobené růstem objemu peněz v ekonomice (v důsledku přílivu kapitálu i tvorby úvěrů) vytvořily velký schodek zahraničního obchodu. Ten přilákal spekulanty.

Ve stejné době, ve které spekulativní útoky vedly k devalvaci thajského bahtu, malajského ringgitu, korejského wonu a dalších měn, se i česká koruna stala vzdálenou obětí asijské krize. Mechanismus krize byl naprosto stejný jako v Asii, důsledky rovněž. Bez jediné výjimky byly země postižené měnovou krizí vzápětí zasaženy krizí bankovní. České banky (stejně jako banky malajské či indonéské) štědře půjčovaly čerstvě privatizovaným podnikům. Tvorba domácího úvěrového kapitálu si svým tempem nezadala s přílivem zahraničních investic. Tyto dva zdroje se navzájem doplňovaly a posilovaly.

V období bankovní krize po roce 1997 se však tato mocná páka obrátila proti ekonomice. Příliv zahraničního kapitálu ustal. Drastické zvýšení úrokových sazeb, kterým Česká národní banka marně bojovala proti devalvaci měny, způsobilo rázovou vlnu v úvěrování podniků. Velká část podnikové sféry se ocitla rázem na suchu.

Výsledná recese během měsíců rychle vyústila v nárůst nezaměstnanosti a ve společenskou atmosféru, pro niž tehdejší prezident Václav Havel zavedl název, který se rychle ujal: blbá nálada.

Masový výprodej majetku tak skončil fiaskem. Levicová opozice navíc nevynechala jedinou příležitost upozornit na morální škody privatizace. Noví majitelé si nevážili majetku, který obdrželi bezmála za hubičku.

Wolfgang Kozeny

Až v příliš mnoha případech nabyvatelé zjistili, že vyvést zbytek hotovosti, prodat movitý majetek a pozemky se vyplatilo více než tvrdě pracovat na byznys plánech a každodenním řízení tradičních průmyslových podniků. Národní pobouření například následovalo, když "šikovný" rakouský podnikatel Wolfgang Kozeny rozprodal a zlikvidoval Českou námořní plavbu. A což teprve když se zjistilo, že plzeňský pivovar je v majetku jakési jihoafrické společnosti!

K blbé náladě přispěly i četné skandály kampeliček a podvodných investičních schémat. V prostředí vysoké inflace a neexistujícího trhu s cennými papíry se jim dařilo lákat úspory od důvěřivých občanů. Série skandálů tzv. nebankovních investičních společností poškodila pověst českého finančního trhu na mnoho let.

Kritici tvrdí, že mnohem lepší než masový výprodej národního majetku by býval nerealizovaný projekt kuponové privatizace. "Kuponové" akcie se mohly snadno a rychle dostat do správy kvalifikovaných manažerů investičních privatizačních společností. České firmy mohly být řízeny profesionálně a mohly položit základ prosperujícímu akciovému trhu.

Namísto Prahy je nyní burzovním centrem střední Evropy Varšava, protože Poláci úspěšně použili projekt podobný české představě kuponové privatizace. Tuto šanci jsme si nechali proplout mezi prsty.

Psáno pro lidové noviny.

Pokračování článku najdete na serveru Finmag.cz