Obnovme zlatý standard, hřímá kandidát na amerického prezidenta. Odložte růžové brýle, kontrují ekonomové
Ačkoli se zdá, že o účastnících závěrečného souboje o ovládnutí Bílého domu je prakticky rozhodnuto, zůstávají ve hře kromě dvou favoritů, Hillary Clintonové a Donalda Trumpa, i další jména. Prát se nepřestává například texaský senátor Ted Cruz, který zaujal mimo jiné vyjádřeními volajícími po znovuzavedení zlatého standardu.
"Jsem toho názoru, že by Fed měl skončit se ždímáním ekonomiky a měl by se opět soustředit jen na zajišťování měnové stability, ideálně prostřednictvím navázání měnové politiky na zlato," řekl Ted Cruz již v říjnu během jedné z debat republikánských kandidátů, čímž de facto vyzval k návratu USA ke zlatému standardu. Podle republikánů Fed v boji za vyšší inflaci vyhodil oknem biliony dolarů bez jasného výsledku. A zlatý standard je podle nich nástrojem, který by opakování této chyby dokázal zabránit.
"Namísto překotného upravování měnové politiky a opakování stále stejných chyb, které přinášejí oživení následovaná pády, by Fed měl navázat naši měnu na zlato," prohlásil dále Cruz. Podobně se vyjadřovali i někteří další, dnes již bývalí kandidáti.
Podle historiků a ekonomů si ale Cruz zlatý standard idealizuje. Před čtyřmi lety dostalo od odborníků z University of Chicago čtyřicet předních ekonomů dotaz, zda si myslí, že by návrat Spojených států ke zlatému standardu přispěl ke zvýšení životní úrovně průměrných Američanů. Všech čtyřicet jich uvedlo, že ne.
"Je spousta věcí, které mohou fungovat lépe než zlatý standard," říká Michael Bordo, ředitel a ekonom v Center for Monetary and Financial History na Rutgers University, který vyjádření politiků na téma cenných kovů označuje za "poměrně bizarní".
Podle většiny ekonomů je zlatý standard přežitkem, jelikož cena žlutého kovu kolísá stejně jako ceny jiných aktiv. K tomu svět trápí nestabilní ekonomika, která si v obdobích útlumu žádá aktivní zásahy centrálních bank. Podle historiků proti zlatému standardu hovoří i to, že z Velké hospodářské krize se svět začal vzpamatovávat až ve chvíli, kdy nastal odklon od zlata.
Barry Eichengreen, profesor ekonomie a politických věd na University of California, zase upozorňuje, že centrální banky byly i v dobách zlatého standardu na přelomu 19. a 20. století připraveny na alternativní scénáře. Například britská centrální banka ve svých sejfech měla rezervní zlato, takže mohla v případě potřeby bez větších problémů okamžitě natisknout další peníze. Prakticky vůbec se pak nemluví o tom, že některé státy v dobách výrazné ekonomické slabosti "slevovaly" ze svých standardů, aby hospodářství mohlo dostat povzbuzující injekci.
Zlatý standard však ukázkově nefungoval ani v dobách relativního klidu. "Když se dnes lidé ohlížejí a vyzdvihují pozitiva zlatého standardu, přehlížejí krátkodobé výkyvy, které přinášel," říká Michael Bordo a upozorňuje, že v době, kdy byly měny navázány na žlutý kov, připomínal vývoj cen divokou jízdu na horské dráze, která zkrátka jen končila ve stejném bodě, v němž začínala.
"Skutečný svět je komplexním prostředím," upozorňuje Adam Posen, prezident Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomii. "Kdyby si samořízená auta jen hlídala bezpečný odstup od vozů jedoucích před nimi, zmateně by jezdila ze strany na stranu a způsobovala jednu nehodu za druhou. Stejně tak ani americkou ekonomiku nelze bezpečně přepnout do režimu autopilota," dodává.
Zdroj: New York Times, CNN
