Pozor! Češi jsou línější než Řekové

Když Václav Klaus prohlásil, že se Řekové jen poflakují pod cypřiši a popíjejí ouzo, připadalo mi to jako neskutečná drzost. Člověk by se za prezidenta nejradši omluvil. Když jsem se o pár týdnů později vrátila z řecké dovolené, v duchu jsem se omlouvala prezidentovi.

V turistickém letovisku očekáváte, že z vás budou místní rejžovat o sto šest. A hodláte sobě i jim leccos dopřát. Jenže Řekové rejžujou ospale a zahálčivě. A tak si v baru dáte místo tří drinků jeden, v restauraci vynecháte kávu i dezert a zmrzlinárnu opustíte dřív, než si vůbec objednáte. Věčné čekání by s prominutím umořilo i osla.

Sejdou se tři: Řek, Němec a Čech...

Prezident své výroky na řeckou adresu později zasazoval do širšího kontextu: velké iluze si prý nedělá ani o výkonnosti Čechů. A kam že se prý hrabeme na Němce."Velmi odlišný sklon k práci a k (...) volnočasovým aktivitám plně respektuji. Pouze dodávám, že s nižším pracovním výkonem nemohu mít nové audi, ale musím se spokojit s ojetou škodovkou, ne-li s chozením pěšky," vysvětlil Klaus Lidovým novinám.

Cizí chyby vidí člověk dobře, vidět s odstupem a nadhledem sebe samé už jednoduché není. Jsme tedy líní, nebo ne? Podívejme se, co o nás zjistili kvalifikovaní průzkumníci.

V práci sedíme statečně...

Z poslední zprávy Evropské nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek vycházíme na pohled jako celkem slušní pracanti. Češi údajně stráví v práci průměrně 40,4 hodiny týdně. V Evropské unii jsme tak obsadili osmé místo. Největší "dříči" jsou podle studie Rumuni, kteří odpracují týdně 41,3 hodiny. Řekové skončili s 39,7 hodiny na šestnácté pozici. Nejméně práci dají Finové (37,8 hodiny).

... hoříme však pro ni?

Jenže ruku na srdce – v práci se dá dělat tolik zajímavých věcí... A také je docela dobře možné nedělat tam vůbec nic. Poměřovat pracovitost a lenost počtem "odsezených" hodin může být dost zavádějící.

Nedávná studie GfK Group zjišťovala angažovanost zaměstnanců ve třiceti státech. Co přesně ona "angažovanost" znamená? Ztotožnění se zaměstnance s úspěchem společnosti, jeho oddanost a ochota u zaměstnavatele zůstat. Ukázalo se, že na štíru jsou s ní v podstatě všechny sledované země.

Mimořádně špatné vysvědčení si však vysloužilo Česko. Ze zapojených zemí dopadlo skoro nejhůř. Těch, co pro svou firmu dýchají, prý máme jen deset procent. Nejlépe ze studie vyšel Izrael s 29 procenty angažovaných. Řecko do průzkumu zařazeno nebylo.

Ypsilonisti, povaleči a komunisti

Neangažovanost je podle studie obecně hlavně problémem dnešních mladých. Ti totiž vnímají pracovní tlaky zvláště neblaze. Starosti jim dělá hledání rovnováhy mezi pracovním a rodinným životem. To je ostatně typický rys takzvané generace Y.

Krize změnila přístup lidí k práci. Čeho se bojí dnešní mladí?

Že jste ten pojem nikdy neslyšeli? Jedná se o generaci narozenou v 80. letech minulého století, bezprostředně navazuje na takzvanou generaci X (lidé narození od roku 1965 do roku 1982). "Ypsilonisti" si podle vědců podstatně víc považují volného času. Vyžadují víc dovolené a nejsou dvakrát ochotní pracovat přes čas. Práce je pro ně spíše cestou k zaplaceným účtům než smyslem života. Tolik nejmodernější výzkumy.

Když své zraky obrátíme do minulosti a zavzpomínáme na období reálného socialismu, vybaví se nám obraz, ve kterém "všechno patří všem, plány se plní na sto dvacet procent, ale reálně nikdo nedělá nic". S pracovní (jakož i jinou morálkou) to u nás v době totality dvakrát slavné nebylo.

Suma sumárum – ekonomicky aktivní část našeho národa aktuálně tvoří generace vychovaná v zahálce socialismu na jedné straně, a generace Y, která má podle vědců pracovní život na háku, na straně druhé. Resumé je nasnadě: musíme být lenoši na entou.

Že je závěr neveselý? Tak si dejte pro zahřátí štamprličku moravské slivovičky. Kam se na ní hrabe řecké ouzo.

Kdo tady krachuje? Řecko, nebo Česká republika?