Čínu musíme brát vážně, její měna je v první lize
Začátek čtvrtého kvartálu nabídl mimo jiné jednu dlouho očekávanou událost. Mezinárodní měnový fond poprvé od roku 1999 změnil složení koše své měnové a účetní jednotky SDR, v češtině označované jako Zvláštní práva čerpání. Nováčkem v tomto elitním výběru je čínské žen-min-pi, v dominantním anglicky mluvícím světě finančních trhů renminbi.
Co je vlastně SDR? Jedná se o instrument, který MMF emituje ve prospěch svých členských zemí v situacích, kdy se globální finanční trhy potýkají s nedostatkem mezinárodní likvidity. Za SDR mají členské země v případě problémů s financováním svých schodků na běžném účtu platební bilance možnost získat potřebné devizy. A právě s letošním říjnem vstoupilo do elitního klubu světových rezervních měn i čínské renminbi.
Měnový koš SDR je tak aktuálně tvořen pěti měnami. Největší podíl (téměř 42 %) zaujímá americký dolar, následovaný eurem s podílem lehce přes 30 %. A na třetím místě je již renminbi s podílem přesahujícím 10 %. Následují poslední dvě rezervní měny – japonský jen a britská libra.
Co to znamená pro obchodníky? Těžko očekávat, že by na rozdíl od ostatních světových měn byla ta čínská ponechána volnému floatingu. Čínská centrální banka bude využívat své nástroje včetně intervencí, aby udržela kurz stabilní s cílem podpořit pozitivní obraz renminbi jako důvěryhodné rezervní měny.
Lze očekávat zvýšený zájem o portfoliové investice v jüanech. To by v nadcházejících letech mělo vést k dalšímu rozvoji čínských finančních trhů, dluhopisových i akciových. Jen na dluhopisový trh by podle komentáře agentury Bloomberg mohl během pěti let připlynout až bilion dolarů.
Autorem textu je hlavní ekonom Komerční banky Jan Vejmělek.
Zdroj: Komerční banka
