Názory analytiků na eurosummit: Rozpaky a velká opatrnost

Kenneth Rogoff (ekonom z Harvardovy univerzity)

Evropští politici si opět pouze koupili trochu času, problémy nikam nezmizely. Euro podle mě stejně eurozónu do deseti let opustí.

Bank of America

106 miliard eur, které banky na základě výsledků summitu budou potřebovat pro navýšení své kapitálové přiměřenosti, jen těžko v plné výši dodají vlády nebo EFSF. kde tedy peníze vezmou?

Výsledky summitu jsou v zásadě shodné s očekáváními odborníků. Napákování EFSF a italské strukturální reformy se budou řešit v listopadu, proto současnou euforickou reakci na akciích bank tak úplně nechápeme.

Smysluplná účast velkých investorů do fondu, například Číny, by mohla přinést pozitivní impulz pro akcie i pro stabilitu vyřešení situace. Politické souvislosti jsou ovšem velice významné.

Čína diktuje: Pomůžeme EFSF, pokud nás budete brát jako tržní ekonomiku

Credit Suisse (ekonomka Stephanie Deo)

Ekonomka švýcarské banky nazvala svůj komentář "Dokázali to!", zaujala tedy spíše optimistický postoj.

"Po dvou letech evropské krize, deseti summitech a deseti hodinách jednání udělali evropští lídři konečně výrazný pokrok. Trhy ho přijaly pozitivně."

Stále nejde o fiskální integraci, kterou bylo tušit někde "za dveřmi" v posledních měsících. Nejde ovšem o definitivní vyřešení problému ani konec jednání.

Evropská unie v roce 2021: Jak to celé dopadne?

Saxo Bank (hlavní ekonom Steen Jacobsen)

Ve hře zůstává model pojištění, ačkoli jsme se opět nedočkali žádných detailů nebo modu operandi. Zdá se, že EU kromě toho "prodává" také účelově založenou společnost (SPV), kterou budou podle mého názoru financovat "přátelé Evropy" - BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína), MMF a další. Nezaznamenal jsem nikoho, kdo vy vážně nabídl financování evropských problémů, politici nicméně přistupují k navýšení kapitálu, jako kdyby to byla nebeská mana.

Problémem zůstává velikost fondu - chtěli by mít k dispozici 800 až 1 000 miliard eur, ale nejdříve musejí stanovit, kolik prostředků budou potřebovat banky. MMF oznámil, že evropské banky potřebují zhruba 200 miliard eur, ne 35-70 miliard, s nimiž počítala Evropská bankovní asociace. Pak je tu dalších 30 miliard eur v rámci odpisu části hodnoty řeckých dluhopisů, a nakonec ECB, která potřebuje prostředky, aby mohla pokračovat v podpoře sekundárních trhů do doby, než tato "nová opatření" vstoupí v listopadu nebo prosinci v platnost.

Navíc, jak jsme již tvrdili dříve, bude ve skutečnosti na vytvoření bezpečnostního polštáře a kredibility pravděpodobně potřeba tří, ne jednoho bilionu eur.

Zdá se, že politici mají pocit, že si koupili dost času na to, aby ve skutečnosti vytvořili Evropský mechanismus stability nebo další Velký plán. Tento plán však zjevně nemá žádná kritéria nebo minimální požadavky, které by jej činily důvěryhodným. To vše bude teprve oznámeno, což signalizuje nejednotnost. Je to prezentováno jako vítězství, ale zdá se, že se eurozóna jen dohodla na tom, že je potřeba, aby trh věděl, že něco přijde. A to je sotva nějaká změna.

J&T Banka (hlavní ekonom Petr Sklenář)

Summit přinesl posun u řady otázek, ale stále chybí klíčové detaily dohody, které budou zveřejněny až v následujících měsících. Na konečné vyhodnocení summitu je nutné počkat. Může se opakovat situace ze summitů v březnu či červenci, kdy původní optimismus vystřídala nervozita kvůli nevyřešeným detailům anebo neplnění dohod (Řecko).

Krátkodobě jde o pozitivní impulz, ovšem dlouhodobý problém eurozóny zůstává plně nevyřešen. Summit například nedal žádné oficiální stanovisko k roli ECB a jejím nákupům státních dluhopisů.

Michal Stupavský (Conseq): Výsledky eurosummitu situaci krátkodobě stabilizují, dlouhodobé otazníky zůstávají