13 strašáků roku 2017 (9. díl): Mnoho povyku pro nic aneb (Ne)dokáže Trump, že to dokáže?

Stvrzení vůle amerického lidu takzvanou Electoral College bylo léta jen formalitou. Z tohoto pohledu je její pondělní schůzka, na níž má být Donald Trump stvrzen coby příští prezident nejmocnější země světa, výjimkou. Tuto na pohled kontroverzní myšlenku připouštějí i mnozí veskrze konzervativní zástupci středního proudu, mezi jinými například komentátor Financial Times Gideon Rachman. Důvod? V podstatě nezpochybnitelný zásah ruských hackerů do amerických voleb, který – kdo by to byl řekl – Donald Trump zpochybňuje. Právě to, nikoli konspirace, že Rusko rozhodlo o vítězi voleb v Americe, se zdá být problematické.

Trump i bez toho vyvolává silné emoce, což je u prezidenta, který slibuje zásadní změnu politického i hospodářského diskurzu, bezesporu problematické. Pokud navíc ještě před převzetím pomyslného žezla kope příkopy nejen ve společnosti, ale i mezi jednotlivými složkami americké administrativy a státního aparátu obecně – připomeňme jeho škádlení Fedu –, je to přinejmenším na pováženou. Zejména dosadíme-li do této nerovnice i to, že Trumpovy dosavadní nominace do příští vlády popírají jeho silácké řeči o vymetání establishmentu z washingtonských institucí.

Někteří experti i s odkazem na odstředivé tendence v rámci zákonodárné a výkonné moci a s odkazem na složení týmu příštího amerického prezidenta tvrdí, že se nakonec ani kaše servírovaná Donaldem Trumpem nebude jíst tak horká, jak ji kontroverzní realitní magnát ukuchtil. Otázkou je, zda právě to není jedna z největších černých labutí či scénářů, které v souvislosti s jeho jízdou přicházejí v úvahu.

Podobně jako Obama zastává Trump mantru yes, we can, což výsadní postavení USA v oblasti globální politiky a ekonomiky nepochybně legitimizuje. Pokud ale zůstane jen u slibů – ať už kvůli neschopnosti prezidenta, či neakceschopnosti země paralyzované nicotnými spory –, bude na konci Trumpova volebního období Amerika (a západ jako takový) zase o něco slabší a zranitelnější. A to ve světě zítřka, který přední globální stratégové jako Parag Khanna přirovnávají ke středověku, období věčného pohybu, nejistoty a (ne vždy kreativní) destrukce, není příznivá vyhlídka.

Aleš Prandstetter (ČSOB)

Akce nového prezidenta Trumpa lze rozdělit na domácí a zahraniční. Jeho zahraniční politika může mít řadu dopadů – tendenci v jiných zemích (spojeneckých) navyšovat zbrojní rozpočty a obecně zvyšovat aktivitu. Vztah k Číně možná nebude tak dramatický, protože ta alespoň trochu sdílí americké priority (kupříkladu volný obchod), nicméně důležitá bude odpověď na otázku, co mohou soudruzi Trumpovi nabídnout výměnou za to, že již nebude jednat individuálně s Tchaj-wanem. Nabízí se třeba slib, že kurz USD/CNY nevzroste za rok o více než určité procento. U Ruska není jasné, co by Putin mohl Trumpovi nabídnout za zrušení sankcí takového, že by to Amerika nemohla dostat jinde a jinak. Přesto se možná něco najde a sankce budou postupem času zrušeny.

Z hlediska domácí politiky a ekonomiky půjde Trump cestou prorůstových opatření. Je ale otázka, kde na ně vezme peníze. Pokud nicméně jeho nápady nebudou extrémně megalomanské, nečekám z tohoto titulu žádné velké turbulence. Jména v jeho administrativě hovoří pro silnou orientaci na byznys (ve stylu "vše se dá nakonec stejně koupit").

Ať už nakonec Trump udělá takřka cokoli, bude to mít omezený dopad na trhy (jedno z největších překvapení letošního roku bylo zjištění, jak jsou burzy imunní vůči politickým průšvihům). Nicméně v roce 2017 se může objevit problém v souvislosti se snahami se Trumpa zbavit. V momentě, kdy naštve kritickou masu politiků ve Washingtonu D.C., bude čelit impeachmentu. A vlastně není stoprocentně jisté, že ho Electoral College potvrdí ve funkci (to by byla povedená černá labuť).

Luděk Pfeifer (M.C.TRITON)

V tuto chvíli je vzhledem k množství známých a neznámých velice těžké mluvit o tom, co od Donalda Trumpa čekat. Podobně je tomu v tolik diskutovaných případech možného vítězství nesystémových stran v Evropě. Zaměřil bych se proto v této souvislosti na celek, nikoli na detaily.

Obecně řečeno, vidím to jako příležitost, a to z jednoho prostého důvodu – znamená to šanci na změnu. Vše je lepší než konzervování stávajícího stavu, zejména v Evropě. Rozumím tomu, že jsou bohaté země setrvačnější, opatrnější. Těžko se jim vzdává klidu a blahobytu, na který byly zvyklé. Změna ale musí nastat. Čím dříve přijde, tím lépe, už proto, že čím dříve změna nastane, tím větší míru pozůstatků oné stability, klidu, blahobytu, ekonomických rezerv a dalších věcí, které bohatí měli a do jisté míry stále ještě mají, bude možné využít.

Četl jsem například v jednom komentáři, že Rakušané v osobě nového prezidenta Van der Bellena zvolili jízdu spacím vozem namísto pobytu v domě hrůzy. Podle mého je ale jízda spacím vozem jedna velká hrůza. Připomenu v této souvislosti slova Karla Schwarzenberga, podle kterého je lepší hrozný konec než hrůza bez konce. Proto ten tlak na obměnu a ve slabších ekonomikách Evropské unie příchylnost k někomu, kdo rozbíjí pořádky, které jsou vyčerpané a bez jiskry, byť je to riskantní a nepředvídatelné, vnímám spíše jako příležitost než hrozbu.

Miroslav Novák (AKCENTA CZ)

Jednou z hlavních charakteristik Donalda Trumpa jako politika je jeho nečitelnost. Ti, kdo míří do vysoké politiky z privátní sféry, si názory často tvoří za pochodu. Trump sice představil základní stavební kameny svého ekonomického programu, ale stále je obtížné predikovat, jak velkou část z něj se mu podaří během čtyřletého mandátu realizovat. Rok 2017 vnímám primárně jako rok příprav a vyjednávání, pomyslného sázení; sklizeň přijde až v letech 2018 a později.

Trump ve svém ekonomickém programu sází hodně na fiskální expanzi, a to jak na příjmové straně (snížení daní z příjmů fyzických osob a korporátních daní), tak na straně výdajové (investice do infrastruktury). V obou případech musí nejprve Trumpova administrativa předložit detailnější ekonomické plány. Ty následně budou muset projít legislativním procesem, což nemusí být jednoduché, ačkoli má republikánská strana pohodlnou většinu v Kongresu. Teprve pak nastane fáze realizace. A to se již bavíme nejdříve o druhé polovině roku 2017. Rychlejší a průchodnější budou návrhy týkající se daňových změn. Naopak návrhy, následná příprava a realizace infrastrukturních projektů zaberou delší čas a s nejistým výsledkem. V obou případech (daně i infrastruktura) lze od expanzivní fiskální politiky očekávat pozitivní příspěvek k růstu amerického HDP, ale až od roku 2018.