Pět cest pro Evropu podle Junckera aneb Čekání na lídra a myšlenku pokračuje

Šéf evropské exekutivy Jean-Claude Juncker formuloval v únoru pět způsobů, jimiž může Evropská unie zareagovat na odchod Spojeného království. Tato "bílá kniha", jak se dokument nazývá, znamená v bruselských poměrech téměř revoluci. Je to poprvé od podpisu Maastrichtské smlouvy (1992), kdy vedení unie připustilo, že vývoj může jít i jinudy. Pouhý fakt, že slovní spojení jako "Evropská unie coby pouhá zóna volného obchodu" nebo "vícerychlostní Evropa" vůbec našla své místo v oficiálním bruselském dokumentu, je převratný.

Juncker navíc svých "pět cest" rozeslal parlamentům jednotlivých zemí a chce, aby o nich napřed jednali tamní politici. Obvyklá praxe funguje obráceně – nejprve bruselské špičky něco upečou a poté to servírují jednotlivým zemím ke konzumaci. Dobrou chuť.

Podíl Evropy na globální populaci, ekonomice i vojenském potenciálu klesá, píše Juncker. Dovozuje z toho, že Evropa může v zostřené konkurenci obstát jedině jednotná. Každá z jeho pěti cest k jednotě však má své háčky, pro které se o ní lépe mluví, než se po ní kráčí.

1. Business as usual

Tento scénář vypadá nejpravděpodobněji, protože od nikoho nevyžaduje žádnou konkrétní akci. Juncker sám však přiznává, že "rychlost rozhodování o společných prioritách závisí na tom, jak se podaří překonat rozdíly v názorech". Do roku 2025 by měl tento postup zajistit mírné zlepšení v oblastech snižování nezaměstnanosti, ekonomické prosperity a stabilizování eura. Co však chce Juncker dělat s prosperitou a nezaměstnaností, o euru nemluvě, není jisté. Má snad nějaké dosud neznámé páky na vylepšení konkurenceschopnosti, produktivity nebo rozpočtové kázně? Obranu a bezpečnost mezitím vzal čert.

2. Zóna volného trhu

Unie nebude řešit věci, jako jsou migrace, bezpečnost a obrana. EU naopak omezí regulaci a za každou její novou položku dvě stávající zruší. To zní svůdně, ale ani to nijak neřeší žádný z trablů, kvůli nimž Juncker volá po jednotě.

3. Každý se integruje podle vlastní vůle

V rámci unie vznikne několik skupin, z nichž každá bude sledovat své téma – eurozóna bude pokračovat ve sjednocování daňových a sociálních systémů, severské země budou více spolupracovat ve věcech obrany a podobně. Ostatní země se budou moci přidat, když budou chtít. V roce 2025 by to mělo znamenat vyšší vojenskou akceschopnost EU a intenzivnější spolupráci tajných služeb. Juncker však varuje, že by se "práva občanů unie lišila podle toho, ve které členské zemi žijí".

4. Méně je více

Čtvrtý scénář vypadá tak, že si EU vytkne několik málo oblastí, v nichž by působila. V nich by měla možnost a schopnost zasahovat "podstatně rychleji a rozhodněji" než dnes. Juncker například zmiňuje, že "ochrana práv spotřebitelů by probíhala přímočařeji a viditelněji". Česky to znamená, že by Volkswagen už měl dávno na krku i evropské pokuty. Podobně Junckera lákají třeba federalizovaná dekarbonizace a digitalizace. Naopak sociální politika a zdravotnictví by zůstaly doménou členských zemí.

5. Federalistické tažení

Členské země se pod tlakem okolností rozhodnou pro "větší sdílení pravomocí, zdrojů a rozhodování ve všech oblastech". Rozhodovací procesy na unijní úrovni by to zrychlilo i prohloubilo zároveň, což Evropě umožní řešit vnitřní problémy rychle a na mezinárodním fóru mluvit jedním hlasem. Jediná potíž je, že zatím nikdo neví, jak sedmadvacet evropských zemí (Británii už nepočítejme) k takové míře shody přimět.

STÁHNOUT KOMPLETNÍ DOKUMENT

Juncker bezpochyby učinil dosud nejradikálnější krok své kariéry. Smůla je, že se téměř nezabývá tím, co Evropskou unii skutečně ničí. Jde o následující:

Euro

Je potřeba rozhodnout, zda jsou Německo, Nizozemsko a spol. ochotny platit dluhy Řecka, Itálie, Španělska a spol., nebo bude druhým jmenovaným povolen rozumně bezbolestný odchod z eurozóny. Že ekonomiky severu a jihu Evropy nekonvergují, jak tvůrci společné měny předpokládali, je již zjevné. Je tedy potřeba nějak zajistit funkčnost společné měny.

Vnější bezpečnost

Tento bod se týká ochoty a schopnosti unie čelit hrozbám vojenským (Rusko), migračním (Blízký východ, především Turecko) i energetickým (především Rusko). Trump Netrump, politické uskupení, které není ochotno za bezpečnost vlastních hranic platit, nemůže mít ambici být globálním hráčem.

Vnitřní bezpečnost

S vnější bezpečností souvisí i zajištění bezpečnosti vnitřní, zejména ve smyslu ochrany proti terorismu, kybernetickým útokům a propagandě (islamismus a Rusko). Fakt, že pořádně to neumí nikdo na světě, nemůže zakrýt to, že k uspokojivému výsledku lze stěží dojít jinak než při vzájemné spolupráci členů unie.

Mezinárodní obchod

To je nabíledni. Blok o čtyřsetmilionovém trhu svou váhu na světové scéně mít může, zatímco jeho jednotlivé země jsou proti tlaku partnerů a konkurentů (především ze strany Číny a dalších zemí BRICS, ale také USA) s možnou výjimkou Německa prakticky bezmocné.

Námitka, že Juncker a jeho dokument se těmito problémy nezabývají, protože se věnují obecnému směřování Evropské unie, je lichá. Právě způsob, jímž bude nastupující garnitura politických špiček (míněno ta, která vzejde ve Francii a Německu z letošních voleb) uvedené trable řešit, rozdá karty, podle kterých se bude v Evropě hrát. Junckerova oblíbená témata – digitalizace, dekarbonizace, autonomní auta – jsou absolutní prioritou pouze pro lidi, kteří se jako celé generace eurokratů rozhodli skutečné problémy ignorovat.