Recept na firemní úspěch: Nespoléhat na manažery a nezacpávat pusu zaměstnancům štědrými benefity

Společnost IKEA, která vyznává firemní kulturu založenou na svobodě v práci, se snaží "vytvářet štěstí, a až pak peníze". Tím se řídí i další "svobodná firma", americký internetový prodejce obuvi Zappos. Patří k rostoucímu počtu firem ve světě, které se začínají zaměřovat na štěstí svých zaměstnanců i zákazníků. Díky tomu se jejich finanční výsledky výrazně zlepšují.

Mezi přední odborníky na firemní marketing patří Isaac Getz, který přednáší na ESCP Europe Business School či na Cornell University. Společně se novinářem Brianem Carneyem z deníku Wall Street Journal přichází v jejich "bibli svobody", knize s názvem Svoboda v práci, s receptem, dle nějž je potřeba nechat zaměstnance dělat, co chtějí, a tím zvýšit produktivitu, zisk a růst společnosti. Tento recept lze sice vnímat jako marketingový tah, ale Isaac Getz na tom vybudoval svou teorii svobody v práci.

Jak svobodu v práci zavést?

Naslouchejte zaměstnancům. To je klíčové. Vytvořte prostředí, ve kterém se budou zaměstnanci cítit rovnocenní. Otevřeně a aktivně vysvětlujte firemní vizi, aby ji lidé začali považovat za vlastní. Zaměstnanci pak budou pracovat ne proto, že jsou upláceni různými benefity, ale proto, že je práce bude bavit a naplňovat. Prostě dejte svým zaměstnancům volnost a naslouchejte jim. Výměnou pak ze sebe zpravidla vydají maximum, a navíc se u toho i dobře pobaví.

Proč je svoboda v práci důležitá?

První důvod je ekonomický. Zjistil jsem, že svobodné firmy jsou výkonnější. Většina dnešních firem zbytečně utrácí. Například, chybí vám ve skladu dva balíky papíru. V klasické firmě potřebujete povolení, podpisy a nějakou zmocněnou osobu, která je za zásobování odpovědná. Ale nepřevyšují náklady na tato pravidla cenu oněch dvou balíků?

Ve svobodné firmě žádné procedury podstupovat nemusíte. Když si někdo vezme ze skladu poslední balík, automaticky objedná další. Nepotřebujete armádu zmocněnců.

A druhý důvod?

Lidský faktor. Ve většině firem jsou lidé různě omezováni. Proto nemají pocit, že mají nad svými pracovními životy kontrolu. To vede ke stresu, únavě a znechucení. Podle výzkumů je pouhých 27 procent zaměstnanců aktivně zapojeno do pracovního procesu. Celých 59 procent lidí v zaměstnání nic moc nedělá, 14 procent se dokonce práci snaží sabotovat.

Těch 59 procent přichází do práce vykonat dvě věci - přijít a odejít. Pracují jen pro výplatní pásku. Dnes to ve firmách funguje tak, že když chcete motivovat zaměstnance k většímu výkonu, slibujete dvě sekretářky, větší auto, vyšší plat. Tím ho uplácíte, ale nezvyšujete jeho motivaci k práci. A tomu se dnes říká management.

Proč by však lidé neměli pracovat rádi? Proč by je práce neměla bavit? Proč by jejich skutečný život měl začínat až po práci? Pokud máte v práci příjemné prostředí a dokážete zaměstnancům zprostředkovat firemní vizi, nebudete je muset motivovat vyšším platem či benefity.

Ve své knize Svoboda v práci tvrdíte, že problém s byrokracií nápadně připomíná problém s obezitou. Pro nikoho není tajemstvím, jak zhubnout, ale málokdo se do boje pustí, neboť zůstat u stereotypů je snazší. Jaké faktory ovlivňují to, že se klasická firma změní na společnost založenou na principu svobody v práci?

Hodně jsem o tom přemýšlel. Ovlivňují to dva faktory - obdiv a aspirace. Jsou v tom silné emoce. Když někoho obdivujete, chcete být jako on. Ale jen někteří toto obdivování změní v aspiraci. Jen někteří udělají něco pro to, aby se například stali slavnými sportovci. Pokud však aspirujete na změnu, situace vás začne doslova dusit. Proto jsou příklady tak důležité.

Pokud se vaši zaměstnanci ztotožní s firemní vizí, převezmou i odpovědnost za své jednání a budou se koordinovat sami.

Tvrdíte, že by ve firmě neměla být žádná hierarchie, žádní šéfové. Jak zamezíte vzniku anarchie?

Svoboda není anarchie. Lidé na ulicích také udržují prostor civilizovaný. Dodržují nepsané zákony slušnosti. Ve firmách je nutné, aby všichni společně sdíleli vizi dané společnosti. Mimochodem, ve většině klasických firem si vedení myslí, že všichni pochodují ve stejném směru. Ale tak to není. Tyto společnosti jsou plné individualistů, kteří se zajímají jen o sebe. To je důvod, proč jsou tyto klasické firmy méně výkonné než svobodné firmy.

Jak ovšem koordinovat lidi, aniž by se ztratily principy svobody?

Pokud se zaměstnanci ztotožní s firemní vizí, převezmou i odpovědnost za své jednání a budou se koordinovat sami. Stačí, když si v práci sami vyberou někoho, kdo jim je sympatický a umí komunikovat s lidmi. Ten pak bude dobrý šéf. Bude mít přirozený respekt a autoritu. Většina šéfů není dobrá, neboť byli do funkce dosazeni. Koordinace je důležitá. Mít šéfa však není jediná cesta, jak toho dosáhnout.

Je kultura svobody v práci, o které mluvíte, možná jen v některých zemích a společnostech? Nebo jde o celosvětový fenomén?

Psychologové udělali několik studií v různých zemích. A když porovnali výsledky, zjistili, že lidé jsou v tomto ohledu všude stejní. Všude na světě lidé touží být respektováni. Jen projevy respektu jsou v různých kulturách odlišné.

Svobodná firma tedy může být vybudovaná i v zemích, které nejsou svobodné nebo nemají dlouholetou tradici svobody?

Jeden americký podnikatel vybudoval svobodnou firmu v Číně. V zemi, kde ti, co neakceptovali komunismus, byli zabiti. Tento podnikatel mi vyprávěl, že když jako manažer pracoval na nějakém projektu, chtěl dělníkům něco vysvětlit. Když však skočil za dělníky do příkopu a začal vysvětlovat, čínský manažer se začal chvět hrůzou. Řekl mu, že tohle dělat nemůže, protože tam dole, to nejsou lidé, ale zvířata. Navzdory tomu v takové kultuře vybudoval svobodnou firmu s osmi tisíci zaměstnanců.

Dokonce se mi zdá, že právě v těchto zemích je enormní hlad po svobodě. Lidé v USA nebo Francii si již na svobodu zvykli. Jsou rozmazlení. Nedávno jsem byl v Praze na konferenci o svobodě v práci, a nikdy jsem neviděl takový entuziasmus. Myslím si, že i v České republice jsou lidé po svobodě stále dychtiví.

Pokračování článku najdete na serveru Česká pozice.cz