Americké (ne)produktivní trápení

Podle údajů amerického ministerstva práce hodinová produktivita v americké ekonomice (mimo zemědělství) v druhém čtvrtletí vzrostla meziročně o 1,2 %. Jde téměř o dvojnásobek oproti tržnímu očekávání. V tomto smyslu jde tedy o dobrou zprávu.

Růst produktivity na úrovni jednoho procenta ovšem není žádný zázrak a jen potvrzuje dlouhodobý problém (nejen) americké ekonomiky v podobě pomalého růstu produktivity práce. V roce 2016 produktivita práce v USA dokonce poklesla (byť jen o desetinu procenta), a to poprvé od roku 1982!

Pokud by se ekonomika skládala jen ze zaměstnanců, pomalý růst produktivity by nebyl žádné drama – jejich životní úroveň by rostla stejně pomalu jako produktivita. Pokud však v ekonomice roste podíl nepracujících osob (v současnosti jde díky prodlužujícímu se věku dožití v rozvinutém světě zejména o stále větší počet penzistů, ale stejně tak může jít o děti nebo nemocné), musí k udržení životní úrovně všech produktivita růst určitým minimálním tempem, které je tím vyšší, čím rychleji roste onen podíl nepracujících.

Po mnoho let se ovšem vede debata o tom, co stojí za pozorovaným zpomalováním růstu produktivity; zda produktivita skutečně roste tak pomalu, nebo je spíše potřeba zmodernizovat způsoby jejího měření. Výzvou pro statistiky je například měření produkce (a tedy i produktivity) z virtuálních statků a služeb, jako jsou třeba stále přesnější a informativnější mapy na internetu.

Pokud produktivita navzdory nepřesnosti měření roste tak pomalu, jak se zdá, vynořuje se otázka, zda je to pouze přechodný jev, nebo jde o fenomén trvalý. První zmíněná možnost by odpovídala mechanismu, kdy pomalejší růst mezd netlačí firmy do investic, přičemž právě investice jsou základem pro následný růst produktivity. Druhou popsanou možnost lze lapidárně shrnout tak, že nastává konec průmyslové evoluce a že se vracíme do období před rokem 1700, kdy produktivita po dlouhá staletí takřka nerostla.

Zdroj: Česká spořitelna