KONTEXT: Proč v Česku již dobře (ne)bylo aneb Jak je dobré míti EU

Evropská ekonomika se proměnila z dýchavičného molochu v tahouna globálního růstu, tvrdí čerstvě Mezinárodní měnový fond. Ten zlepšil prognózu růstu hospodářství starého kontinentu o 0,5 procentního bodu na 2,4 % v roce 2017 a o 0,2 procentního bodu na 2,1 % napřesrok. Na první pohled nejde o čísla nijak impozantní, na ten druhý, zasadíme-li je do kontextu, budí respekt. Zlepšený odhad vývoje globálního HDP nabyl o poznání světlejšího odstínu zejména díky opětovně nalezenému spotřebitelskému apetitu Evropy, tvrdí MMF.

Evropské oživení tažené domácí poptávkou pokropilo živou vodou uvadající globální obchod téměř stejnou měrou, jakou k jeho resuscitaci přispěly USA a Čína dohromady. Motorem zotavení přitom nejsou ostrůvky pozitivní deviace, ale eurozóna jako celek. Země měnové unie nezaznamenaly podobně uniformní růst poslední dvě dekády. A to přesvědčilo i evropské medvědy z JPMorgan Asset Management, aby po deseti letech vylepšili svůj dlouhodobý výhled vývoje v regionu.

Z pohledu malé, otevřené a ve středu Evropy usazené ekonomiky uvedené vybízí k otevření šampaňského. Maloobchodní tržby a index nákupních manažerů na šestiletém maximu ukazují, že tak mnohé domácnosti i podniky činí. Přehřátý trh práce, kvůli kterému má český byznys ve stále větší míře problémy s obsazováním volných pozic a tlakem na růst mezd, by ale měl euforii brzdit. A to bude platit dvojnásob, pokud ČNB opět přitáhne opratě, koruna posílí a exportéři zapláčou.

Sečteno a podtrženo, vrchol pomyslného hospodářského cyklu se blíží, pokud již u něj nestojíme. O to důležitější je zaměřit se na opatření, která z následného sešupu a příštího dna cyklu udělají o něco menšího strašáka. Z tohoto pohledu jsme dobu růstu opět ve velké míře promrhali, z čehož, jak se shodují domácí experti oslovení v rámci naší ankety, se v následujících měsících a letech prostě nevylžeme.