Riziko dluhového domina v Evropě nikam nezmizelo
Trh podle všeho na dohodu o "záchraně Řecka" zareagoval opatrným palcem nahoru. Ovšem je potřeba zdůraznit, že pokud Řecko v horizontu měsíců nebo několika málo let neopustí eurozónu, bude potřebovat obrovské dávky peněz od ostatních členských zemí. Politici jsou s tím zatím, zdá se, srozuměni.
Páku záchranné brzdy třímá v rukou poměrně pevně Evropská centrální banka. Minulý týden půjčila komerčním bankám přes 500 miliard eur na tři roky za minimální úrok. Slibuje si od toho uklidnění na trhu s dluhopisy, což některé aukce stihly potvrdit.
Pesimisté poraženi?
Nálada na trhu tak zdaleka nepřipomíná černé dny loňského podzimu. Před týdnem ovšem ECB na čas pozastavila příjímání řeckých dluhopisů jako záruky (kolaterálu) za půjčky. Řecké banky se tak o likviditu budou muset na čas přihlásit ve vlastní národní bance.
Tato zpráva v záplavě těch "dobrých" poněkud utonula. Znamená přitom, že byl porušen jeden ze základních principů ECB, a sice že jsou si všechny země eurozóny (i jejich dluhopisy) před "bohem ECB" rovny.
Pamětníci si jistě ještě vzpomenou, že právě díky tomuto principu se dluhopisy zemí, které plánovaly přijmout euro, v době okolo zavedení této měny obchodovaly za takřka shodných úroků (rozdíl jihoevropských a irských dluhopisů a těch stabilních německých byl okolo 10 bazických bodů). Riziko spojené s tehdejší eurozónou trh tehdy oceňoval jako celek.
To už je dávno pryč. Co ovšem znamená toto rozhodnutí ECB z minulého týdne? Nic více ani méně než to, že si dluhopisy evropských zemí nejsou rovny (v praxi o tom nikdo ani nepochyboval). V důsledku to ovšem znamená, že je riziko nákazy dalších zemí ošklivou nemocí s názvem "dluhová krize" stále aktuální.
Pokud dělá ECB rozdíl mezi cennými papíry jednotlivých zemí eurozóny, může to vyvolat tlak na další "problémisty". Investoři do dluhopisů totiž budou o to více zvažovat, zda dávat peníze do dluhů zemí, které může potkat osud podobný tomu řeckému.
Dosud totiž ECB fungovala jako záruka toho, že se dluhopisy i těch nejvíce zadlužených zemí dají nějak "použít", i když "jen" ve vztahu s centrální bankou. Teoretické riziko dominového efektu napříč jižními zeměmi Evropy tak stále trvá, protože o dluhopisy Španělska, Itálie nebo Portugalska zkrátka nemusí být zájem.
Velké nejasnosti navíc vyvolala dohoda o pomoci Řecku na trhu s CDS. "Dobrovolný" odpis řeckých dluhů totiž neznamená bankrot (jejich nesplacení), takže ani nevyvolává plnění zajišťovacích kontraktů CDS.
Dohoda o dalším záchranném balíku pro Řecko tak možná Evropě i Řecku samotnému jen koupila trochu času. Řada zemí eurozóny stále potřebuje zavést strukturální reformy. V prostředí poněkud menší volatility by to ovšem mohlo být o něco jednodušší.
Klička ECB kolem řeckých dluhopisů ovšem investorům připomněla, že každé pravidlo může mít výjimku a že se jakákoli jistota může velice rychle stát "loňským sněhem". Případný odchod kterékoli země z eurozóny by vyvolal v Evropě i ve světě ekonomickou krizi - a nelze jej zcela vyloučit. Evropa dělá vše pro to, aby k tomu nedošlo.
Zdroj: Royal Bank of Scotland
