Argentina radí Evropě: Vykašlete se na pomoc mezinárodních institucí!

Teď už takřka 70letý Robert Lavagna byl před necelou dekádou hlavním architektem hospodářské resuscitace Argentiny, která se tehdy propadla do obrovské ekonomické krize.

Když se v dubnu 2002 ujal svého resortu, devalvace pesa dosahovala 70 procent, země byla v platební neschopnosti, státní dluh překročil v přepočtu 72 miliard eur, meziroční inflace flirtovala s laťkou 125 procent, nezaměstnanost explodovala a sociální nepokoje za sebou zanechaly 30 mrtvých.

První krok, který Lavagna – bývalý velvyslanec Argentiny při Evropské unii – tehdy učinil, bylo pevné rozhodnutí: obejít se bez pomoci Mezinárodního měnového fondu a bez kibicování finančních trhů. A totéž radí i současné Evropě.

Stejná krize, jiná cesta

Vykládá Evropanům na potkání, že z ekonomického hlediska jsou si nynější evropské soužení a argentinská krize podobné. Argentina měla tehdy pevně stanovenou paritu s americkým dolarem, a tak – stejně jako Řecko s eurem – ztratila nad měnou jakoukoli kontrolu. Pevný kurz nebo jednotná měna nahání pod hospodářskou "střechu" jak země s vysokou produktivitou, tak i ty, jejichž konkurenceschopnost je mnohem nižší. "To musí vést jedině ke krizi," říká Lavagna. Argentina a Spojené státy byly spojení stejně krizové, jakým je nyní "tandem" Řecko a Spolková republika Něměcko.

Kolonizace začala: Němečtí výběrčí daní se stěhují do Řecka

Není proto divu, že má Řecko za sebou – stejně jako tehdy Argentina – čtyři roky recese. A že obě země byly rovněž postiženy fiskálním deficitem, deficitem běžného účtu, strmým poklesem HDP, obrovským dluhem a rostoucí nezaměstnaností. Rozdíl spočívá leda v tom, že sociální situace byla v těžce zkoušené jihoamerické zemi horší než v současném Řecku, které je navíc součástí nejsilnější ekonomiky světa. Argentina se ocitla nahá v trní, v hospodářské a institucionální izolaci.

Přesto – nebo právě proto – se Roberto Lavagna ihned po svém nástupu do funkce (duben 2002) rozhodl "radikálně změnit představy o překonání krize".

Umění říci "ne"

Hned následující měsíc odletěl do Washingtonu na setkání s vedením MMF a suše tam sdělil, že se vztahy fondu s Argentinou zhorší. Neboť od roku 1998 – začátku tehdejší hospodářské krize, která byla pokračováním "asijské chřipky" 1997 – Argentina už prošla dvěma neúspěšnými úspornými "balíčky" v celkové výši 51 miliard eur a byla tlačena ke třetí vlně škrtů a privatizací (dalších 17 miliard). Roberto Lavagna řekl MMF: "Ne."

"Musel jsem vysvětlit svůj postoj třikrát, než konečně porozuměli," vzpomíná dnes pyšně. Je skutečně hrdý, že zastavil "veškerou finanční podporu bankám", odmítl platit "všechno a hned" a nechal MMF i finanční trhy "mimo hru".

Komu zvoní bailoutová hrana aneb Řecko obětním beránkem

Zdá se mu, že poučení je zřejmé: "Exit z krize vede mimo cesty, které vyměřuje MMF. Tato instituce nabízí vždycky stejný typ fiskálních úprav, které zbavují obyvatelstvo peněz – snižováním mezd a platů, dávek, důchodů i veřejných investic, včetně upuštění od rozsáhlých stavebních prací, které vytvářejí pracovní místa –, a to, co je ušetřeno, se převádí na konta věřitelů. To je absurdní!"

Roberto Lavagna si je jist, že po čtyřech letech recese nemohou být dluhy žádné země splaceny. Striktní plnění dluhové služby je podle něj pouhou otročinou finančnímu kapitálu a zločinem proti reálné ekonomice.

Prodejci peněz

Hlavní rada muže, který vzkřísil Argentinu, tedy zní: Nevšímejte si bank, ale lidí s hypotéčním chomoutem na krku. Proto první, co udělal, bylo prodloužení hypotéčních splátek. "Představitelé MMF tehdy prohlásili, že jsme porušili základní pravidla kapitalismu," vzpomíná Lavagna. "Oni prostě zapomněli, že zruinovaní lidé nekonzumují a že stimul růstu je tak ochromen."

A radí Řekům, aby místo placení bankám investovali do vzdělání, vědy a nových technologií, do infrastruktury – a zbavili se závislosti na sektoru služeb a turismu.

Pokračování článku najdete na serveru Profit.cz