Komu zvoní bailoutová hrana aneb Řecko obětním beránkem

Stejně jako jsme byli svědky záchranných balíčků číslo jedna a dva, přijde ve chvíli, kdy se stane situace opět kritickou, další balíček s pořadovým číslem tři. Řecká ekonomika je už totiž beznadějně ztracena. Otázkou zůstává, kolik "záchranných balíčků" eurozóna ještě naordinuje, než ztratí trpělivost a přestane bránit nevyhnutelnému.

Snaha udržet Řecko v eurozóně je jen přirozenou reakcí na strach z neznáma, který převládá nad nespokojeností se známým: nikdo dnes nedokáže odhadnout, jaké škody by svému okolí napáchal neřízený bankrot a odchod některé země z eurozóny. Názor, že evropská měnová unie byla od začátku nešťastným projektem odsouzeným k věčné nestabilitě a problémům, sdílí stále větší počet ekonomů.

(Ne)ambiciózní plán na snížení dluhu k 120 % HDP

Přestaňme si něco nalhávat – pro Řecko je nemožné, aby splnilo "ambiciózní plány" Trojky. Nerealistický není jen cíl snížit řecké zadlužení k 120 % HDP, ale i představa, že i kdyby se to do roku 2020 podařilo, stane se Řecký dluh udržitelným.

Je potřeba připomenout, že hlavním cílem druhého záchranného balíčku bylo (krom zamezení šíření nákazy), aby snížil zadlužení Řecka na "udržitelnou" úroveň, protože MMF podle předpisů nesmí financovat zemi, jejíž zadlužení je neúnosné. Ekonomové MMF museli mít "nůž na krku", když byli ochotni u Řecka označit úroveň 120 % HDP za "udržitelnou". Nestává se tak často, aby na sebe vzali odpovědnost za něco, co je už od počátku odsouzené k neúspěchu.

Vzhledem k nedávnému schválení zákona o nedobrovolném odpisu dluhů se ani není co divit, že řeckými věřiteli zůstanou postupně jen institucionální investoři.

Art Cashin: Odpis řeckých dluhů může trhy vrátit do středověku

Podívejte se na vývoj řeckého HDP. Nikdo už nevěří, že by se v blízké době zemi začalo dařit lépe. A bez ekonomického růstu není možné dosáhnout ani "méně ambiciózních" plánů, než navrhuje Trojka.

Řecko už dnes nejspíše není v ničích silách zachránit, a to nejen v ekonomické oblasti. Jeho reputace dostala takové trhliny, že si lze jen těžko představit, že by si pro své investice tuto zemi někdo vybral (nehledě na to, zda nakonec opustí eurozónu a dojde k depreciaci měny).

Osud Řeků už nikoho nezajímá

Řecká pomoc totiž ve skutečnosti není určena pro samotné Řeky - ti z ní uvidí jen málo (pokud vůbec něco). V současnosti se už bohužel nenajde nikdo, kdo by měl zájem pomoci znovu nastartovat zdecimovanou řeckou ekonomiku. Řecká "pomoc" má za úkol chránit okolí. Je to jen další neúspěšný pokus, jak Řecko udržet v kómatu a ochránit Itálii a Španělsko před nákazou.

Když se podíváme na strukturu balíčku, drtivá většina prostředků bude určena na financování dluhopisového swapu a k posílení řeckého bankovního systému. 30 miliard eur poputuje privátnímu sektoru, aby přistoupil na swap, 23 miliard bude určeno na rekapitalizaci řeckých bank a dalších 35 miliard by mělo umožnit Řecku financovat zpětný odkup dluhopisů. Na podporu reálné ekonomiky a konkurenceschopnosti nepůjde skoro nic.

Je bohužel poměrně snadné odhadovat, co bude dál. Mladí Řekové frustrovaní marným hledáním kvalifikované práce se sbalí a odjedou do zahraničí za lepším, čímž se stane řecký penzijní a zdravotní systém ještě neudržitelnějším než dnes, a Trojka bude se svými požadavky zase v úzkých.

Ani repo operace na dodání tříleté likvidity od ECB nefungují tak, jak by měly - tedy ke stimulaci úvěrů v zemích, jako je Řecko, kde je malá solventní poptávka po úvěrech.

Krach ekonomiky bez následné nápravy konkurenceschopnosti předznamenává, že Řecko čeká osud vykreslovaný v těch nejpesimističtějších scénářích.

Evropští politici si hrají na vlastním písečku, zajímá je už jen riziko nákazy. Řecko se stalo obětním beránkem. Nejcyničtěji shrnul závěry dohody o schválení záchranného balíčku švédský ministr financí Anders Borg: "Dohoda je významným krokem vpřed. Řecká tragédie už nebude déle hrozbou pro oživení Evropy. Je to nyní už pouze jejich vlastní problém."

Nechvalte dne před večerem!

Jenomže riziko šíření nákazy ještě zdaleka zažehnáno není. Naopak, dohoda dluhové krizi dává další rozměr. Všeobecný dojem, že je německá garnitura pro udržení eurozóny ochotna dělat ústupky, už nabyli politici dalších periferních ekonomik, počínaje bystrým Mariem Montim. Dokonce i španělský premiér Mariano Rajoy si už dokázal vyjednat volnější deficit pro rok 2011, navzdory tomu, že země nesplnila cíl v minulém roce. Pravděpodobně nás čeká řetězec událostí, kdy jedna země po druhé bude pokoušet trpělivost silného "jádra".

Robert Zoellick: Řecká dohoda jen koupila trochu času, zásadní budou Itálie a Španělsko

Zdroj: fistfulofeuros.net