US MARKETOtevírá v 15:30
DOW JONES+1,00 %
NASDAQ+0,52 %
S&P 500+0,52 %
ČEZ+0,25 %
KB+0,00 %
Erste+1,08 %

Zeleno-červený příběh o botách, které už si nekoupím

Devátého března vyhlásilo Mezinárodní sdružení pro swapy a deriváty (ISDA), že nedávná restrukturalizace řeckých státních dluhopisů představuje kreditní událost, tedy bankrot. Stalo se, co se muselo stát. Otázkou je, kdo je další na řadě.

Pavel Kohout
Pavel Kohout
29. 3. 2012 | 6:15
Eurozóna

Německý ministr financí Wolfgang Schäuble tvrdí, že nikdo. Že řecký bankrot je jednorázovou událostí, která se již nebude opakovat. Přizvukují mu všichni ostatní oficiální činitelé. Což je pádný důvod, abychom další očekávali nejpozději během roku nebo dvou.

Kdo je nejzranitelnější

Na řadě je samozřejmě Portugalsko. Proč samozřejmě? Ne proto, že má největší státní dluh v Evropské unii - ten má Itálie. Ale Portugalsko je nejzranitelnější.

V první řadě, portugalské veřejné finance jsou katastrofou již velmi dlouho. Nikdy za posledních 17 let, včetně nejlepších let hospodářského růstu, se státní rozpočet této země ani nepřiblížil vyrovnanému hospodaření. Nejlepším výsledkem byl deficit ve výši 2,7 procenta HDP v roce 1999.

Portugalská vláda se nyní snaží ostošest liberalizovat, privatizovat a reformovat, co se dá. Práce kvapná málo platná. Reformy by bývaly měly být hotovy tak kolem roku 2000, aby měly efekt. Kromě toho, "reformy" ve smyslu zvyšování daní se musí nutně projevit na hospodářském růstu. Nepříznivě, samozřejmě.

Jak velkou hrozbou může být Portugalsko pro finanční trhy?

Jak velkou hrozbou může být Portugalsko pro finanční trhy?

Aby toho nebylo dost, koncem roku 2011 portugalská vláda učinila podobný "kontroverzní krok" jako Maďarsko. Vykradla podnikové penzijní fondy, čímž získala 5,6 miliardy eur na částečné zalátání rozpočtových děr. Krádež je krádež, i když zákonem posvěcená.

Banky a finanční instituce nepromíjejí podobné hříchy. Portugalský desetiletý státní dluhopis nyní nese výnos do doby splatnosti okolo 13 % (21. března), tedy jen malý kousek nad polovinou nominální hodnoty! Dvouletý dluhopis nese asi 12 %. To jsou hodnoty, které nejsou daleko od řeckých výnosů v březnu a v dubnu 2011.

Nesolventní Lisabon

Pokud se názor trhů nezlepší - což lze jen zázrakem nebo dalšími intervencemi Evropské centrální banky -, Portugalsko je již nyní nesolventní. Aby stát mohl dlouhodobě platit takto vysoké úrokové sazby, musela by ekonomika růst rychleji než ta čínská; nebo by Portugalsko muselo ročně tvořit primární rozpočtový přebytek svou velikostí podobný míře čínského hospodářského růstu. To není jen nepravděpodobné; to je nemožné.

Optimisté tvrdí, že má Portugalsko stále mnohem nižší státní dluh než Řecko, a je tudíž zachranitelné. Ovšem Portugalsko má mnohem větší soukromý dluh než Řecko. Podniky a domácnosti dluží bankám dohromady 256 miliard eur (asi 143 % HDP), kdežto podobná suma pro Řecko činí 240 miliard eur (asi 102 % HDP). Pro srovnání, české podniky a domácnosti dluží necelých 78 miliard eur, což odpovídá zhruba 54 % HDP.

V dobách úvěrové expanze tyto dluhy pomáhaly vytvářet iluzi prosperity; nyní se z nich stalo závaží. Nejen státní dluh hraje roli. Soukromý je právě tak důležitý.

Bývalá obuvnická velmoc

Největší bolestí portugalské ekonomiky však nejsou dluhy. Je to konkurenceschopnost. Existují jen dva způsoby, jak učinit ekonomiku bez velkých přírodních zdrojů konkurenceschopnou. Zaprvé, nízká cena výrobních faktorů: práce, nemovitostí, kapitálu. Zadruhé, výjimečná kvalita, technická vyspělost nebo design produkce.

Druhá cesta je v Evropě typická pro Německo, Nizozemsko, Skandinávii, Švýcarsko, částečně pro Itálii a Francii. Nikoli pro Portugalsko. Jeho ekonomika vždy těžila z levné pracovní síly.

Znáte nějakou portugalskou značku obuvi? Ne? Přitom Portugalsko bývalo obuvnickou velmocí. Rostoucí objem peněz (včetně evropských dotací) v portugalské ekonomice společně se sílící asijskou konkurencí udělaly své. Portugalský obuvní průmysl je v koncích. Lituji toho. Byly to kvalitní boty a nosil jsem je rád.

Obchodní bilance se propadá do pekel. Bez snížení nákladů je portugalská ekonomika v koncích - a s ní i úvahy o rozpočtové stabilitě. A možná je již nyní pozdě. Návrat hospodářského růstu by byl možný jen v případě zlevnění výroby. Jenže devalvace měny nepřichází v úvahu. V případě takzvané vnitřní devalvace - snížení mezd a nájmů třeba na polovinu - by i portugalský hrubý domácí produkt spadl na polovinu. Prostou aritmetikou zjišťujeme, že veřejný dluh by vyskočil ze 110 % HDP na 220 % HDP a bankovní dluh podnikům a domácnostem ze 143 % HDP na 286 % HDP. Ouvej!

Portugalské boty již neseženu. Chybějí mi, neboť boty stejné značky, ale slovenské výroby, již nejsou tak kvalitní (pardon, ale taková je skutečnost). Mohu být rád, že slovenské boty ještě jsou. Zatím.

Psáno pro MF Dnes.

PIIGS: Co se děje v problémových zemích, zatímco se trhy vezou na vlně optimismu?

PIIGS: Co se děje v problémových zemích, zatímco se trhy vezou na vlně optimismu?

Dluhová krizeEurozónaPIIGSPortugalskoZadlužení
Sdílejte:

Doporučujeme

Nenechte si ujít

Nebaví vás drahá NVIDIA? Vsaďte na boom AI přes komodity

Nebaví vás drahá NVIDIA? Vsaďte na boom AI přes komodity

25. 6.-Tomáš Beránek
Průmyslové kovy