Jak z krize? Kdo to ví, ať odpoví
O paralelách mezi Velkou hospodářskou krizí ve třicátých letech minulého století a situací, kterou si procházíme dnes, se napsalo již mnohé. Avšak s přibývajícím časem trochu pozorný pozorovatel najde další shodné rysy.
Jedním z těchto rysů je nezaměstnanost. Ta v mnoha zemích EU šplhá do rekordních výšin, a to zejména mezi mladými. Citelně to pociťují zejména okrajové země EMU.
Strašidelný graf ve strašidelných časech
Mezi jednotlivými zeměmi EMU existují velké rozdíly nejen v nezaměstnanosti (a její struktuře), ale rovněž v produktivitě práce a ekonomické vyspělosti. Třeba Řecko a Portugalsko dosahují v ukazateli HDP na hlavu jen 82 % a 77 % průměru EU, přičemž vycházejí ještě nižší čísla, když vezmeme v úvahu jen EMU. Naproti tomu takové Německo je na úrovni 120 % EU a 112 % eurozóny.
Ovšem málo se již ví, alespoň v tuzemsku, že třeba i mezi jednotlivými státy USA jsou výrazné rozdíly v ukazateli HDP per capita. Například Alabama má jen 74 % průměru USA a Mississippi jen 67 %. Pokud jde o rozdíly v ekonomické vyspělosti, jsou na tom EU a USA dost podobně.
Řešení krize
Určitou podobnost můžeme najít i ve zvolených "řešeních" ekonomické krize. Stejně jako ECB, jen o něco dříve, pumpoval Fed do ekonomiky značné prostředky (programy Twist či QE). Na tyto kroky je možné nahlížet ze dvou pohledů. Jeden, který reprezentuje spíše názorový proud klasické ekonomie, říká, že tyto zásahy byly kontraproduktivní a ekonomice nijak nepomohly. Na druhou stranu se objevují kritiky, že zásahy byly příliš slabé, a tudíž nedostatečné.
Jedním z nejhlasitějších kritiků je i známý ekonom Paul Krugman. Ten horuje za výraznější podporu ekonomiky ze strany státu. Své argumenty opírá o to, že čím více se snížily vládní výdaje, tím více pokleslo HDP dané země.
Ovšem trochu při své kritice zapomíná, že vliv na HDP mají nejen vládní výdaje, ale i další faktory, především pak investice firem.
Jak neřešit krizi?
Pro návod se můžeme podívat do Japonska. To nyní v podstatě vstupuje do třetí ztracené dekády. Po kolapsu realitního trhu a bank na počátku 90. let minulého století se tehdejší japonská vláda pokusila vše vyřešit za pomoci masivních vládních výdajů na investice do infrastruktury (do značné míry byly tyto investice zbytečné). Když se ukázala marnost těchto snah, přišla japonská centrální banka s politikou velmi nízkých (až nulových) sazeb a kvantitativním uvolňováním. Ani to však nefunkční bankovní systém nedalo do pořádku.
Jak se zdá, v Evropě se politici rozhodli japonskou cestu zopakovat. Když se krize opět rozhoří, sejdou se zástupci EU a shodnou se na tom (v "lepším" případě), že je potřeba něco dělat. Jejich plán je však vždy neurčitý a zdá se, že počítají s tím, že když nebude něco fungovat podle představ, zasáhne ECB.
Obdobně jsou na tom i v USA, kde čekají, zda Fed oznámí další kolo QE. A to přesto, že prozatím ani Twist, ani QE ekonomiku výrazněji nepodpořily.
