Střední firmy vycházejí z krize dobře
Ekonomická krize má obvykle mnoho poražených a málo vítězů. Právě do druhé jmenované, málo početné skupiny zatím patří i středně velké podniky, a to jak na starém kontinentu, tak v "Nové zemi". Proč? Důvodů existuje hned několik.
Pro názorný příklad se můžeme podívat dovnitř evropského ekonomického motoru, tedy Německa. Středně velké společnosti jsou v německých spolkových zemích tak úspěšné, že se jejich model snaží okopírovat i Francie. A to už je co říci, když si uvědomíme historické reminiscence a tradiční francouzskou hrdost.
Pochutnají si Galové na Bratwurstu?
Hrdý galský kohout si musí zvykat na nové slovo, které v jeho řeči nemá přesný ekvivalent, a to Mittelstand. Význam tohoto slova je však i lidem neholdujícím Goethově jazyku poměrně jasný. Proč najednou takový zájem o dosud poměrně opomíjenou početnou skupinu podniků?
Evropská dluhová krize a problémy eura výrazně nahlodaly sebejistotu a úspěch velkých francouzských korporátních šampionů. Není se čemu divit, že v takové atmosféře sílí názory, že by nebylo od věci napodobit německé, většinou rodinné firmy, které byly krizí postiženy relativně málo. A tím opět nastartovat růst a rozšířit počet pracovních míst, včetně zvýšení objemu exportu.
Ovšem není úplně jisté, zda dokáží Francouzi německé zvyklosti napodobit. Přece jen nejde o pouze o systém Mittelstand, jeho neodmyslitelnou součástí je rovněž německá mentalita a pracovitost.
Že to Francouzi myslí vážně, dokazuje i vznik nové banky, která v sobě spojuje různé instituce hospodařící s veřejnými i soukromými prostředky, jejichž úkolem je finančně podporovat středně velké podniky. Nová instituce s názvem Banque Publique d´Investissement (BPI) se velmi podobá německé rekonstrukční bance (Kreditanstalt für Wiederaufbau), jež vznikla po druhé světové válce v roce 1945.
Ovšem nebyli by to Francouzi, aby nepřizpůsobili vše svým "potřebám". Dívají se na věc více centralisticky a vybrali si jen jedinou část systému. Německé firmy dosáhly úspěchu tím, že se držely svého kopyta a zvyšovaly efektivitu. Velmi dobře se tak dokáží uplatnit na specializovaných trzích a účtovat si slušnou marži, což vede k větší inovaci. To je v kontrastu se situací v obřích francouzských společnostech, které bez ohledu na své silné postavení na trhu či v oboru, ve kterém působí, od přelomu století výrazně zaostávají.
Pohled do minulosti
V Německu se o termínu Mittelstand začalo hovořit v 19. století, kdy se značně rozšířily počty řemeslníků. Středně velké společnosti se staly pevnou součástí hospodářství až během poválečné obnovy Německa. Jedním z důvodů byla i nechuť Němců k obřím společnostem, neboť ty byly do značné míry spojeny s nacistickým režimem.
Paradoxně středně velkým společnostem pomohlo i rozdělení Německa. Giganti typu Siemens, kteří byli nuceni odejít z Berlína, museli hledat místo, kde začnou fungovat. Část z nich si zvolila spolkové země jako Bavorsko či Bádensko-Württembersko, tedy země, které jsou považovány za líheň podniků typu Mittelstand.
Francie se vydala jinou cestou, a to budováním národních šampionů v oblastech, jako jsou atomová energie nebo letecký či kosmický průmysl. Jakákoli podpora firem je pak více centralizovaná, což nahrává obřím společnostem, kdežto středně velké firmy hledají podporu u regionálních samospráv a bank.
