Investoři se připravují na kolaps eura
Počet přeshraničních mezibankovních transakcí klesá, mezinárodní investiční fondy se Evropě vyhýbají a kapitál plyne do německých nemovitostí a státních dluhopisů. Banky, firmy a investoři se snaží zajistit pro případ pádu společné měny, nebo na něj dokonce sázejí.
Otmar Issing, bývalý hlavní ekonom ECB a architekt měnové unie, je dnes jako otec dítěte, které se chytlo špatné party, a vysvětluje, proč jsou všechny současné pokusy o záchranu Evropské měnové unie marné. Postupem času se přidal na stranu euroskeptiků po bok držitele Nobelovy ceny Miltona Friedmana, jenž v dobrý osud společné měny nevěřil už od počátku, vytvoření měnové unie považoval za experiment předem odsouzený k nezdaru. Stále více ekonomů nyní věří, že se jeho proroctví brzy vyplní.
Europolitici neznají na krizi lék, situace v Řecku je beznadějná, Španělsko trápí vážné problémy a osud záchranného fondu ESM závisí na zářijovém rozhodnutí německého ústavního soudu. Mezi věřitelskými a dlužnickými zeměmi je patrná vzájemná nevraživost. Někteří němečtí politici dokonce otevření volají po vyloučení Řecka z eurozóny. Na trzích má to všechno jasný dopad – mezi investory vzrůstají obavy o budoucnost společné měny. Není divu, měnová unie je udržována pohromadě jen uměle.
Přeshraniční mezibankovní toky vysychají
Banky a firmy se raději financují lokálně. Mají strach, že jinak utrpí ztráty. Podle statistik ECB se množství přeshraničních úvěrů mezi bankami eurozóny snižuje, pokles se urychlil od léta 2011. V červnu zaznamenaly tyto mezibankovní transakce rekordní minimum od finanční krize v roce 2007.
Banky navíc přerušují své konexe s vlastními pobočkami v zahraničí. Například Deutsche Bank raději vidí své dcery ve Španělsku a Itálii odkázané na financování od ECB. Na druhé straně velké banky ukládají u ECB přebytečné kapitálové rezervy. Připravují se na eventualitu, že jižní státy eurozónu opustí, jejich národní měny se drasticky znehodnotí a velké finanční skupiny tamní dceřiné banky prodají.
"Dokonce i regulátoři požadují po bankách, aby snížily přeshraniční rizika, ačkoli jde o opak toho, co má být smyslem měnové unie," říká Thomas Mayer, bývalý hlavní ekonom Deutsche Bank.
Od vypuknutí krize v roce 2008 Evropská komise tlačí evropské banky, aby svůj byznys (především v zahraničí) omezily za účelem navýšení kapitálových rezerv. Vydali dokonce i přísné limity na kapitálové toky v rámci velkých finančních skupin. Trvají na tom, aby se banky v každé zemi financovaly nezávisle.
Když bude například chtít italská matka UniCredit (dříve pyšná na svou panevropskou strukturu) po své dceřiné HypoVereinsbank transfer přebytečných prostředků, německý regulátor BaFin zakročí.
Evropě se vyhýbají soukromí investoři
Strach z pádu eura nemají jen banky, nedávno vylekala investory svým prohlášením společnost Shell, ropný gigant se 17 miliardami USD hotovostních rezerv. Bude raději investovat peníze do amerických státních dluhopisů, než aby podstupovala kreditní riziko v Evropě.
Masa investorů od německých drobných střadatelů přes pojišťovny až po americké hedgeové fondy hledá různé způsoby zajištění proti nejistotě v Evropě. Důsledkem kapitálových toků mezi jižní a severní Evropou je rostoucí cena nemovitostí v Německu a extrémně nízké výnosy z německých státních dluhopisů, které investoři považují za bezpečný přístav. Spekulanti sázejí na to, že právě německé bondy by mohly při rozpadu eura nabýt výrazněji na hodnotě.
Dolar jako menší zlo
Další cestou je svůj kapitál "vystěhovat" mimo Evropu. Kurz eura reflektuje obavy investorů jen částečně, ztráty jsou zatím omezené, protože hlavní alternativa – americký dolar – přestává být pro velké investory z Asie a jiných regionů tak bezpečná, jako tomu bývalo v minulosti. Na rozdíl od eura však Americe i přes dluhové problémy nehrozí kolaps měny, a navíc (zatím) není v recesi. Mayer z Deutsche Bank očekává kurz eura vůči dolaru brzy pod hranicí 1,20.
I když mají Spojené státy, Japonsko a Velká Británie stejné dluhové problémy jako eurozóna a dalo by se říct, že jsou všichni společně na jedné lodi, je podle portfoliomanažerů stále těžší klientům z těchto regionů nabízet investice v Evropě. Raději budou investovat do zemí, kde sice hrozí oslabení měny kvůli monetizaci dluhu, ale její struktura není ohrožena.
Evropané si pod sebou podřezávají větev
Množství spekulací (short pozic) proti euru za poslední rok rapidně narostlo. Mezi hráči, kteří mají vsazeno proti společné měně, najdeme i hedgeového portfoliomanžera Johna Paulsona. Paulson, jímž Amerika dnes opovrhuje proto, že profitoval z krize (vydělal miliardy na pádu amerického nemovitostního trhu), si nyní brousí zuby na další senzační obchod – tentokrát v Evropě.
A není jediný. V dubnovém rozhovoru se i George Soros, investorská legenda a bývalý šéf Quantum Funds, nechal slyšet, že pokud bude mít ještě síly a evropští politici výrazně nezmění nastoupený kurz politiky, vsadí proti euru.
Na investiční válce proti společné měně je paradoxní, že olej do ohně přilévají dokonce i samotní investoři z eurozóny. Německé pojišťovny a manažeři podílových fondů otevřeně investují s Paulsonem a ostatními spekulanty.
Válečné tažení hedgeových fondů nemusí dopadnout úspěšně, Paulson nedávno kvůli svým spekulacím utrpěl značné ztráty, přesto je ale rozhodující bitva teprve před námi.
Zdroj: Spiegel
