Anketa: Co ohrožuje současný svět?

Nejen v souvislosti s finanční krizí se rojí spekulace, že má před sebou lidstvo temnou periodu. Co opravdu světu hrozí? Ptal jsem se špičkových manažerů, myslitelů a ekonomů.
Peter Brabeck-Letmathe
Předseda představenstva firmy Nestlé
Zásadním problémem světa je nedostatek vody. Už nynější spotřeba převyšuje míru, jež může být přirozeně opět doplněna. Spotřeba vody je neudržitelná. Pravda, vodu lze doplnit třeba i zužitkováním takzvané fosilní vody, která vznikla před stovkami tisíc let, ale ani takové doplnění nebude dostatečné. Do roku 2030 tedy nastane vážný nedostatek vody, jak uzavírají odborné studie.
Nebude se nám dostávat přibližně 40 % potřebné vody. Záleží však na tom, o které části světa mluvíme. Mluvíme-li o Španělsku, situace bude dost odlišná od situace v České republice. Česká republika sdílí to privilegium, že se nachází v oblasti deštěm zavlažovaných půd. Proto si nemyslím, že bude mít problémy s dodávkami vody.
Jacque Fresco
Legendární filozof a myslitel
Svět spěje k fašismu. Nyní však nadešel ten správný čas s tím něco dělat – prohlásit například veškeré přírodní zdroje planety za společné dědictví nás všech. Lidé ať již více nejsou sociálně stratifikováni! I ti nejbohatší jedinci současnosti se budou mít lépe v systému ekonomiky založené na přírodních zdrojích, který navrhuji. Všichni se budou mít lépe než ti nejbohatší v současnosti!
Jenže nejprve ze všeho je potřeba lidem vštípit nový způsob myšlení. Jinak dospějeme právě k tomu fašismu. Lidé by měli mít v budoucnu přístup k novým vynálezům, novým technologickým postupům, jak budou chtít, bez omezení. Všichni se na nich budou moci podílet. Vše bude patřit všem. Karel Marx nevěděl, jak toho dosáhnout! Když o tom Marx nebo Lenin řečnili, ještě vůbec netušili, jak na to. Nevěděli, jak změnit lidi – jejich myšlení. Já už to vím.
Hernando de Soto Polar
Prezident peruánského Institutu pro svobodu a demokracii
Globálně bohužel směřujeme k protekcionismu. Není tomu přitom tak, že by byly tyto restrikce ilegální, je to záležitost zpřísňování. Lze to přirovnat k imigrační kontrole na letišti. Aniž dojde ke změně zákona, zpřísní se požadavky a prohledávání cestujících, vízová kontrola je důkladnější a podmínky pro vstup do země méně vstřícné. Vzestup protekcionismu lze vidět třeba v tom, jak Američané tvrdě postupují proti švýcarským bankám, nebo v tom, jak Brazilci ztěžují Američanům dovoz uváděním netarifních překážek.
V jiné podobě se ochranářství projevuje měnovými devalvacemi, které vedou i k obchodním válkám. Jednotlivé vlády budou se ztížením ekonomické situace stále obtížněji odolávat hladovým a frustrovaným lidem, voličům, kteří za takového stavu tradičně hledají spásu v nacionalismu. A hraní na národovecké struny znamená třeba právě zpřísňování podmínek pro import.
Axel Leijonhufvud
Ekonom, Univerzita v Los Angeles
Hlubší složkou současné krize – složkou, která už zdaleka není pouze ekonomická – je to, že není politická vůle stávající systém měnit. Někteří varovně připomínají, že velká hospodářská krize 30. let také vyústila ve druhou světovou válku. Já však pevně doufám, že do této řeky nevstoupíme dvakrát. Tak daleko ve svých úvahách zkrátka nezacházím.
Jsem však na druhou stranu bytostně přesvědčen, že Wall Street a finanční sféra obecně velmi těžce a trvale poškodily anglosaský model kapitalismu a nenávratně oslabily vliv Spojených států ve světě. Domnívám se proto, že je pravděpodobné, že se zpětně budeme dívat na současnou krizi jako na tu, která svět zásadně proměnila – a vůbec si nemyslím, že by otěže nutně musela převzít Čína, jak se teď často slýchá. Ta se může dostat do svých vlastních těžkých obtíží.
Aktuality
