Třináctka důkazů, že bude globalizace zhoubou světové ekonomiky

Korowitz identifikuje rostoucí rizika spojená s fungováním globálních finančních a obchodních systémů. Pomocí komplexní systémové analýzy vysvětluje, jak může během několika týdnů další velký ekonomický šok (například pád velké banky nebo vystoupení země z eurozóny) vyvolat nákazu, která se rychle rozšíří přes světové dodavatelské řetězce a zapříčiní nezvratný globální ekonomický kolaps.

Korowitz varuje, že v další krizi nepomůže ani geografická diverzifikace, ani bohatství. Všichni budeme společně na jedné lodi, která se potápí.

1. Počet propojení v globální ekonomice rapidně roste. V roce 2005 byly na světě 2 miliardy propojených zařízení, o pět let později se číslo ztrojnásobilo a v roce 2015 by podle odhadů mělo dosáhnout 16 miliard. Nepřehlédnutelná je také propojenost ve výrobě – malé součástky jsou vyráběny na různých místech, následně jsou skládány do větších částí a propojovány do konečných produktů. Takových vazeb najdeme v současném světě desítky miliard.

2. Představa, že máme světovou ekonomiku pod kontrolou, je omyl. Desítky miliard vazeb v dodavatelských řetězcích nedokáže nikdo monitorovat, natož jim porozumět.

3. Finanční šoky se mohou šířit světem během několika sekund. Příklady jsou pád Lehman Brothers v roce 2008 nebo akciový "flash cash" před dvěma lety. Trhy jsou hluboce propojené.

4. Města neudržují nouzové zásoby jídla a nezbytných potřeb. Zásoby moderních měst by lidem vystačily na pouhé tři dny. Vyspělé ekonomiky využívají efektivní logistické metody "Just-In-Time". Firmy dodávají zboží v reálném čase automaticky podle přicházejících signálů o měnící se poptávce. Nebezpečí "Just-In-Time" se skrývá v tom, že se nevytvářejí zásoby pro nepředvídané situace.

Kenneth Rogoff: Německo je vítězem a periferní ekonomiky poraženými globalizačního procesu

5. Státy a bankovní systémy jsou spojené nádoby. Státy nemohou zachránit insolventní banky a zabránit defaultu – rizika jsou jen posouvána do budoucna a s přibývajícím časem se zvětšují. Příkladem za všechny je Španělsko. Země zachraňuje své banky, čímž hromadí dluhy. V reakci na to rostou obavy o fiskální zdraví země, což vyvolává výprodeje dluhopisů. "Zachráněné banky" drží v rozvahách státní dluhopisy, jejichž cena klesá, čímž se stávají ještě méně solventními.

6. Další defaulty už svět tak snadno "nevydýchá". Země, které potkal bankrot dříve (například Argentina v roce 2002), světovou ekonomiku neohrozily. Tehdy byla v dobré kondici, mohla absorbovat dopady bankrotu Argentiny bez větších problémů. Dnes už tak zdravá ani stabilní není. Předstihové ukazatele signalizují globální zpomalení, evropská recese se šíří do Asie a situaci nepomáhá ani demografický vývoj ve vyspělém světě.

7. Současný finanční a monetární systém není nastaven na fungování v recesi. Světová ekonomika je nyní postavena na pyramidovém systému úvěrové expanze – pro splácení úroků starých dluhů musejí být emitovány dluhy nové. Když ekonomika klesá (jako v Evropě), schopnost ustát dluhovou službu mizí a dlužníci padají do insolvence. Důsledkem jsou bankroty, které destabilizují celý systém.

8. Současný ekonomický systém potřebuje pro svůj chod stále více vstupů. V tak složitém adaptivním systému, jakým je světová ekonomika, lze již jen těžko hledat rovnováhu. Věci se pořád mění. Rostoucí složitost zabraňuje úpadku, který by za normálních okolností nastal. Systém se stále více vzdaluje od rovnováhy, pro jeho udržení je zapotřebí stále více energie.

9. Politická rozhodnutí se spoléhají na modely a projekce, které jsou parametrizované na historické podmínky. Struktura světové ekonomiky předpokládá, že se stávající podmínky nebudou měnit.

Východní lék pro světovou ekonomiku neexistuje, Čína zná jen obrovské finanční injekce

10. Ekonomické výkyvy se budou zhoršovat. Automatické stabilizátory (negativní zpětné vazby) jsou v ekonomice nastaveny tak, aby zmírňovaly dopad ekonomických šoků a vracely systém do rovnováhy. Když přestanou fungovat a působí naopak pozitivní zpětné vazby, výkyvy ekonomického cyklu se sledem událostí zvyšují.

Například jedno bankovní selhání může vést k dominovému efektu v celém bankovním systému. Kladné zpětné vazby (v rámci schématu značené červeně jako "+ve feedback") působí rychleji během recese.

Korowitz na výše uvedeném schématu s příkladem vysvětluje, jak dochází k tomu, že se ekonomická kontrakce sebenaplňuje:

Když ekonomika zpomaluje, spotřebitelé musejí méně utrácet za služby (utility). Pokles v jejich příjmech znamená nižší výnosy poskytovatelů služeb v poměru k fixním nákladům. Pokud budou chtít udržet dřívější úroveň výnosů, bude nutné navýšit cenu služeb, což některé zákazníky odradí. Výnosy tak budou klesat dále, následovat bude další navýšení cen, pokles spotřeby a tak dále. Druhou možností je, že poskytovatelé služeb nezvýší ceny. Infrastruktura se však tím pádem zhorší, služby budou pro zákazníky méně atraktivní, proto je omezí, příjem bude dál klesat a tak dále.

Kolik lidí bude pracovat na jednoho důchodce?

11. Ekonomická krize způsobuje sociální nevraživost a šíří ve společnosti strach. Rostoucí nacionalismus je běžným rysem ekonomické krize. Můžeme to sledovat na dopadech dluhové krize v Evropě: Němci ukazují prstem na Řeky, zatímco Řekové nemohou na jméno příjít Němcům. Necítí se jako Evropané, ale jako národní entity. Když ekonomika klesá, snižuje se i motivace obchodovat s jinými národy. Řekové jsou nyní méně ochotní vyrábět pomocí úvěrů zboží, protože z toho netěží jako dříve.

12. Světu dochází levné energetické zdroje. Expanze hlubokomořské těžby a honba za získáváním surovin stále dražšími prostředky naznačuje, že nám dochází levná ropa. Pokud nová pole nenabídnou vyšší energetický výnos, než jaký do nich bude investován, zůstanou nerozvinutá. A když přestane téct ropa, ustane i ekonomická činnost.

13. Potravinová krize vyvolává sociální nepokoje. Dodávky potravin ve světě narážejí na stále četnější překážky. Ani velká sucha v zemědělských regionech, jako například v USA nebo Indii, věci nenapomáhají. Podle Korowitze se k vyprodukování jedné kalorie potravin spotřebuje 6 až 10 kalorií z fosilních paliv. Arabský svět už ví, jaké dopady na společnost může mít rostoucí cena potravin. Asi nikdo z nás by nechtěl testovat pravdivost starého moudra, že "jsme vzdáleni jen devět jídel od anarchie".

Zdroj: Metis Risk Consulting & Feasta