Smutná současnost bývalé velmoci, která ale stále rozhoduje o osudu Evropy
Francie dlouhodobě ztrácí konkurenceschopnost. Za uplynulých 12 let naprosto ztratila kontakt s Německem, aktuální žebříček Světového ekonomického fóra ji řadí na 21. místo, Německo je šesté. Náklady na práci ve Francii rostou rychleji, podíl vládních výdajů k HDP je 56 % (v Německu 46 %), obchodní bilance Francie je v hlubokém záporu. I Nizozemsko aktuálně vyváží více než Francie.
Řada ekonomů upozorňuje na to, že pokud Francie nepřistoupí k reformě pracovního trhu, může se velice brzy potýkat na evropském kolbišti ne s Německem a státy Beneluxu, ale s periferními ekonomikami jako Irsko, Itálie nebo Španělsko, které jsou sice stále víceméně uprostřed svých rozsáhlých ekonomických starostí, ovšem zavádějí škrty a reformy, které zeštíhlují hospodářství a mají ho postavit znovu na nohy.
Slova francouzského premiéra Jeana-Marca Ayraulta o tom, že dokud budou vládnout socialisté, pracovní týden bude mít 35 hodin, nebo proslulá Hollandova milionářská daň mohou zemi galského kohouta rychle vytlačit z první ligy evropské ekonomiky.
