Estonsko: Lekce pro zadluženou Evropu ze země, která přežila výbuch hypotéční bubliny
V době, kdy evropské ekonomiky bojují s udržením kladné ekonomické aktivity (ta česká se jí úspěšně brání), americkou trápí anemický růst, který je příliš malý na výraznější zlepšení na trhu práce, a zbytek světa napjatě sleduje údaj za desetinnou čárkou u klesajícího tempa růstu čínského HDP, působí zpráva o 3,4% růstu ekonomiky Estonska jako z jiné planety. Dělá Estonsko pro růst ekonomiky něco neobvyklého?
Žádná mimořádná opatření Estonci nezavádějí, neobvyklá však na evropské poměry zjevně jsou. Zejména v dlouhodobém přístupu vlády a obyvatel. Na Estonsko, které je členem Evropské unie od roku 2004 a eurozóny od roku 2011, tvrdě dopadla světová krize. Pokles HDP dosáhl v nejhorším roce skoro 15 %, nezaměstnanost bezmála 20 %. Explozivně rostoucí trh hypoték (mezi roky 2002 a 2006 činil průměrný roční růst trhu hypotéčních úvěrů 62 %) vedl po splasknutí bubliny k propadu cen nemovitostí o 50 % s tvrdým dopadem na domácnosti. To vedlo domácí politiky i obyvatelstvo k přijetí přísné fiskální diety.
Co stojí ozdravení ekonomiky po bublině?
Na takový přístup je však Estonsko více než zvyklé. Od roku 1996 do plného vypuknutí krize v roce 2008 se růst ekonomiky pohyboval v průměru nad 6 %, schodek státního rozpočtu byl pouze jedenkrát vyšší než 1 % a zadlužení nepřesáhlo 8 % HDP. V krizových letech 2008 až 2010 tak vláda dokázala přijmout dietní opatření dosahující v průměru 5 % HDP ročně. Více než dvě třetiny z toho byly škrty na výdajové straně rozpočtu, z čehož 70 % tvořila dlouhodobá opatření a snaha co nejvíce minimalizovat vliv státu a míru přerozdělování a zefektivnit fungování státní správy.
Vláda razí přístup, že každá položka rozpočtu se dá redukovat. Na populistické kroky není čas ani prostor, na čemž panuje shoda napříč politickým spektrem. Například provozní výdaje státní správy dosáhly 20 % předkrizové úrovně, snížilo se nebo úplně zmrazilo navyšování penzí a příspěvky státu do penzijního systému (obdoba druhého pilíře v ČR) a došlo k výraznému osekání příspěvků regionálním administrativám s limity pro jejich zadlužování či rozpočtu ministerstva obrany. Snížilo se také zdravotní pojištění. Na příjmové straně se pak zvýšila DPH o dva procentní body (na 20 %), narostly spotřební daně a zastavilo se snižování daně z příjmů. Klade se velký důraz na maximální využití prostředků z fondů EU.
Udržitelná cesta vzhůru
Estonsko se jako jedno z prvních vrací k zřejmě dlouhodobě udržitelnému růstu, problémy ale přetrvávají. Ekonomika o rozloze dvou třetin ČR a s počtem obyvatel jako Středočeský kraj stále trpí vysokou nezaměstnaností. Polovina nezaměstnaných je bez práce více než rok a roste jak riziko ztráty motivace ji dále hledat, tak nebezpečí sociálních nepokojů. Životní úroveň obyvatel zaznamenala výrazný propad, ekonomická výkonnost se na předkrizovou úroveň dostane nejdříve v roce 2014, ovšem strukturálně zdravější, ne živená explozivní kreditní expanzí.
Estonský zázrak tedy sice není tak oslnivý, v evropském měřítku je ale pozoruhodný. Co vyčnívá ještě více, je přístup k fiskální konsolidaci – dlouhodobý, s podporou jak politické reprezentace, tak obyvatel (lidé opakovaně zvolili stejnou vládu, která s úsporným programem přišla), minimalizující vliv státu, státní výdaje a přerozdělování. To by měla být hlavní inspirace pro zbytek Evropy.
Zdroj: Conseq
Aktuality
