Kostelec 2023: Globální energetická mapa se (z)mění, Evropa se musí připravit

Podrobnosti budou diskutovat špičkoví domácí i zahraniční experti na energetiku, průmysl a geopolitiku na pátém ekonomickém fóru "Kostelec" na Novém zámku rodu Kinských v Kostelci nad Orlicí. V rámci přípravy na fórum nabízíme zamyšlení účastníků a fanoušků "Kostelce" nad klíčovými tématy týkajícími se budoucnosti energetiky. Na úvod se zaměříme na zranitelnost způsobenou přeshraničními vazbami všeho druhu.

Pavel Hnát (prorektor, Vysoká škola ekonomická v Praze)

Téměř dvě desetiletí relativně volné globalizace přesvědčily některé aktéry mezinárodních vztahů o tom, že svět je "plochý", a nezáleží tedy na tom, kde a s kým obchodujete. Skutečný byznys byl ale podle mě obezřetnější. Dobře vnímal cenu, riziko i spolehlivost hodnotových řetězců.

Pokud chce Evropa přimět byznys ke změně, musí nabídnout alternativu, což bude často vyžadovat kompenzaci nákladů z peněz daňových poplatníků. Tyto náklady jsou na jedné misce pomyslných vah, na té druhé je větší bezpečnost a jistota dodávek.

Jako vždy v situaci vzácných zdrojů se ale musejí náklady a přínosy pečlivě porovnávat. V době velké informační nejistoty není toto porovnání snadné, a proto bude Evropa do značné míry sázet naslepo a doufat, že budoucnost ukáže, že její kroky byly správné. To ji bude hodně limitovat. Politici a voliči totiž nemají nejistotu rádi.

Roger Tooze (analytik, Alternative Perspectives)

Je potřeba připomenout, že přeskládání stávajících, podle všeho nejefektivnějších dodavatelských řetězců by mělo potenciálně významné náklady. O ty by se navíc jednotliví aktéři podělili nerovnoměrně. Nečinnost v tomto smyslu ale nic neřeší, zažité pořádky se totiž i bez nás (z)mění.

Vedle často diskutovaných rizik spojených s přeshraničními vazbami bych doporučil EU a obecněji Západu sledovat snahy Číny o nadiktování veřejných i soukromých – korporátních – standardů. To se týká mimo jiné 6G, bateriových technologií, biofarmak a podobně. K tomu dochází nejprve de facto prostřednictvím dominantního postavení na trhu, následně pak de iure prostřednictvím dominantního postavení v relevantních mezinárodních, respektive globálních institucích.

Michael Romancov (politický geograf, Univerzita Karlova)

V současném světě se bez fungující mezinárodní přepravy neobejde vůbec nic, co má širší než lokální rozměr. Pro začátek bych proto doporučil sledovat plynulost dopravy, primárně ve světovém oceánu (80-90 % mezinárodního obchodu je realizováno prostřednictvím námořní přepravy). V Súdánu je podle všeho zaděláno na občanskou válku, která může ovlivnit dopravu v Rudém moři, a tedy i v Suezském průplavu.

EU má jen velice omezené schopnosti čelit takovýmto problémům (a Česko nemá žádné). Nejlepší prevencí možných problémů – a že ty zaručeně přijdou – je proto začít pracovat na tom, abychom byli mobilnější a silnější. Začít je potřeba v oblasti námořních a leteckých sil.

Václav Bartuška (zvláštní zmocněnec pro energetickou bezpečnost, Ministerstvo zahraničních věcí)

V Evropě bude muset dojít k renesanci těžby a "špinavé" výroby. Pokud totiž chceme suroviny – kovy vzácných zemin, energetické a další –, máme řadu z nich na svém území. Případně se dají těžit ve Spojených státech, Kanadě nebo Austrálii. To, že se například nyní 98 % kovů vzácných zemin těží v Číně, je dáno tím, že je v Kalifornii těžit nechtěli. Otázkou je, zda chceme být nadále zcela závislí na Číně nebo na afrických zemích (například tři čtvrtiny světové produkce kobaltu se těží v Demokratické republice Kongo).

Podle mě je při výběru nových technologií zásadní hledat ty, kde bude podíl podobných surovin dodávaných třetími zeměmi co nejnižší, případně bude potřeba obnovit těžbu na Západě. Svět totiž nepochybně směřuje k rozdělení na bloky. Možná dva, možná tři, ale ten globalizovaný svět plný přátelství a míru, kterého jsme si užívali v posledních třiceti letech, je pryč.

Martina Tauberová (bývalá náměstkyně pro zahraniční obchod, Ministerstvo průmyslu a obchodu)

Česko i celá EU budou vždy závislé na dovozech energetických zdrojů a kritických surovin, neboť nemáme dostatečné zdroje k zajištění plné soběstačnosti. Proto EU v roce 2020 přišla s akčním plánem pro kritické suroviny, jehož cílem je snížit závislost a zabezpečit přístup ke kritickým surovinám zvýšením jejich dodávek z vlastních zdrojů prostřednictvím těžby a recyklace. Naši závislost navrhuje rovněž omezit vytvářením strategických zásob a tam, kde je to možné, omezováním spotřeby.

Ke snížení závislosti by měla přispět i aktivní obchodní politika, a to rozšířením portfolia dodavatelů ze spřátelených zemí. Kromě dovozů je pak potřeba věnovat pozornost investicím z nepřátelských zemí do strategických sektorů a citlivých technologií. Většina EU včetně Česka již proto zavedla národní legislativy umožňující zabránit nežádoucím investicím.