Zajistilo by euro v Česku levnější úvěry a hypotéky?

Naposledy tento argument o výhodnosti eura v rozhovoru pro Lidové noviny zmínil ekonom Jan Švejnar. "Další výhoda přechodu na euro pramení z toho, že při čerpání úvěru si nyní lidé, podniky a stát musejí buď půjčovat za vysoký úrok v korunách, nebo čelit kurzovému riziku, když si půjčují za nízký úrok v eurech. Tento velký rozdíl v nákladech by s přechodem na euro odpadl," uvedl. Tento výrok je ovšem zavádějící. V čem?

Pojďme nejprve rozklíčovat, co určuje cenu peněz pro firmy a domácnosti. Úroky na hypotékách jsou zásadním způsobem ovlivňovány tržními úrokovými sazbami s delší splatností (zpravidla nejvíce 5letými swapy) a pro jejich úroveň je klíčové kromě jiného nastavení měnové politiky a její očekávaný vývoj, tedy v Česku aktuální a očekávané úrokové sazby ČNB.

Skutečnost, že máme v současnosti dražší hypotéky než na Slovensku, tedy v první řadě odráží přísnější měnovou politiku České národní banky ve srovnání s ECB. ČNB přirozeně reagovala na silnější inflační tlaky v Česku (oproti průměru eurozóny), a její přísnější politika tak dávala smysl. Těžko koruně "vyčítat" vyšší úroky, když se jednalo v posledních dvou letech o naše "svobodné" rozhodnutí bojovat přísnější měnovou politikou proti výraznějším inflačním tlakům (respektive globálním tlakům asymetricky výrazněji dopadajícím na Česko).

Vedle očekávaného nastavení měnové politiky jsou dlouhodobé tržní sazby (swapy) samozřejmě ovlivněny řadou jiných faktorů. Mezi nejdůležitější patří míra obav z "dlouhodobě vysoké inflace". Pokud je míra obav vysoká, investoři požadují při půjčkách na delší dobu vyšší "inflační prémie". To může nastat například v momentu, kdy centrální banka podcení inflační šok a drží měnovou politiku nepřiměřeně uvolněnou (úrokové sazby příliš nízké). A pokud centrální banka svoji kredibilitu v boji s inflací jednou ztratí, zpravidla ji jen složitě a dlouho získává zpět. Cena "delších" peněz pak může být trvale zatížena vyšší inflační prémií. Česko by tedy paradoxně kvůli o poznání uvolněnější měnové politice ECB (při členství v eurozóně) mohlo ve finále skončit v případě "delších" sazeb s vyšší inflační prémií (náznaky toho již ostatně pozorujeme v Pobaltí).

V neposlední řadě jsou úroky na úvěrech (včetně hypoték) dány kreditní rizikovou prémií. Ta zohledňuje riziko, že vám protistrana nebude schopna splácet peníze. Tato kreditní prémie (pokud pomineme její individuální charakter) v dané zemi vždy odvisí od rizikové prémie daného státu (nejlevněji – s nejnižším rizikem – si vždy v dané zemi půjčuje její vláda). Výše kreditní prémie vlády pak primárně odvisí od toho, jak kvalitně hospodaří. V Česku vzhledem k relativně dobré (i když ne ideální) fiskální situaci patří kreditní prémie vlády k nejnižším v Evropě, dlouhodobě nižším než na sousedním Slovensku (měřeno pětiletými CDS). Pokud je vládní dluh denominován čistě v domácí měně, je pro kreditní prémii vlády (a tím pádem i celého finančního systému) ne/členství v měnové unii irelevantní.

Sečteno a podtrženo, argument o tom, že by euro zajistilo nižší úroky na hypotékách a úvěrech, je zavádějící, protože vyšší úroky jsme české ekonomice v posledních dvou letech sami úmyslně naordinovali. Debata se samozřejmě má vést o tom, do jaké míry pro nás je, nebo není samostatná měnová politika skutečně výhodná a přínosná. To je ale jiná otázka.