Bohatý Jih a chudý Sever? Kdepak, tak jednoduché to v eurozóně není

Při čtení závěrů studie Evropské centrální banky a hlavně jejich interpretací nás nemohla nenapadnout nesmrtelná hláška britského expremiéra Benjamina Disraeliho: "Existují tři druhy lží: lži, zatracené lži a statistiky." Tím rozhodně nechceme zpochybňovat kredibilitu evropské měnové autority, nicméně při čtení statistiky nesmíme zapomínat na selský rozum.

Sami autoři studie vědí, že vypovídající hodnota mezinárodního srovnání studie je omezená. V tiskové zprávě prezentující výsledky není rozdíl v bohatství severních a jižních států vůbec zmíněn. Studie je totiž spíše analýzou struktury majetku domácností a jejich vývoje v čase. Táže se, jakou část z majetku domácností tvoří nemovitosti, kolik si domácnosti v různých zemích ukládají do finančních aktiv nebo jak jsou domácnosti zadlužené.

Jsou tedy Němci (či představitelé "severní Evropy") skutečně chudší než jejich jižní sousedé? Bohatství národa a jeho občanů není jen o statistice v kolonce drženého majetku (po očištění o dluhy) domácnostmi. Vhodnější ukazatel je "čistý investiční majetek (net capital stock)" per capita, kam kromě majetku domácností, privátní i korporátní sféry patří i majetky veřejného sektoru. A v tomto ukazateli pochopitelně (a správně) vítězí bohatý sever EU nad chudým jihem.

Pokud je v dané zemi vyspělý a rozšířený trh nájemním bydlením (a to je spíše příznakem bohatších zemí), není takový tlak na pořizování si vlastních domů, které tvoří hlavní část majetku domácností v průzkumu ECB. Ze studie jednoznačně vyplývá, že německé a rakouské domácnosti žijí častěji v nájemních bytech než jejich jižní protějšky. Znamená to, že jsou bohatší? Nikoli, vyplývá z toho jediné – německé nemovitosti jsou častěji než domácnostmi vlastněny firmami a veřejným sektorem. Na druhou stranu Němci a další více času utrácejí za služby a podobné požitky, které se z definičních důvodů do průzkumu ECB nedostaly. Jak by asi dopadla statistika účastníků plaveb kolem světa dle jednotlivých národností?

Statistika "bohatství" domácností v dané studii vychází zejména z vlastnictví nemovitostí a jejich cen. Nafouknutí realitní bubliny pak vede ke statistickému bohatnutí domácností v dané zemi. Toto významně ovlivnilo pozici španělských domácností (v mediánovém vyjádření 5. nejbohatších), kde byl průzkum proveden v roce 2008, tedy těsně po splasknutí realitní bubliny. Výsledky ovlivnila i podoba domácností - čím více v průměrné domácnosti bude žít obyvatel, tím bude jako celek bohatší. Zatímco ve Finsku, Německu a Rakousku v průměrné domácnosti žilo jen těsně přes 2 obyvatele, bohatství jižanských domácností se dělí mezi více osob; průměrná kyperská domácnost je o 35 % větší než německá. Zhruba 40 % německých domácností má pouze jednoho člena.

Dále můžeme úspěšně polemizovat i s výsledkem mediánové domácnosti (německá na posledním místě) a průměrné domácnosti (německá uprostřed žebříčku). Z poměru průměru a mediánu vyplývá poměrně vysoká nerovnost majetku v německých domácnostech.

Přestaňme ale studovat, co je ve studii. Mnohem důležitější pro pochopení její omezené výpovědní hodnoty je to, co v ní není. Problémem je bezpochyby absence penzí. Německé domácnosti se mohou s vysokou pravděpodobností těšit na vyšší důchod než domácnosti na jihu Evropy. Studie zahrnuje pouze privátní pilíř důchodového systému, tedy čistě soukromé investice domácností.

Otázkou, kterou studie vůbec neřeší, je to, na co domácnosti svůj majetek používají. Je nabíledni, že úroveň veřejných služeb je v severských státech podstatně vyšší než ve státech na jihu Evropy. Úroveň veřejného školství, sociálních služeb, ale i infrastruktury či zmíněných penzí je na severu výrazně rozvinutější, a místní domácnosti za ně tedy nemusejí platit.

Čísla o mediánu či průměru bohatství domácností také neříkají nic o jeho likviditě. Je určitě zajímavé, že 40 % kyperských domácností vlastní 2 nemovitosti. Nic to ale neříká o tom, k čemu jim jsou a jak rychle je možné je zpeněžit. Tomu mohou bránit nejen problémy s likviditou trhu, ale také tradice. Je možné, že na jihu existuje pravidlo "Babiččin dům se prostě neprodává".

Začali jsme citátem, skončeme citátem, který údajně pronesl britský expremiér Winston Churchill: "Nevěřím žádné statistice, kterou jsem sám nezfalšoval".